98
myslitelů, kteří získali přezdívku monarchomachové, což byl termín odvozený z řečtiny, jenž znamenal „někdo, kdo bojuje proti monarchovi“. Začali prosazovat podobnou teorii jako Mariana, tvrdili, že když monarcha poruší svou smlouvu s poddanými, je odpor oprávněný. Tento masakr náboženské války ani zdaleka neukončil a atentáty byly nadále její důležitou taktikou. Nástupce Karla IX. jeho Zavraždění francouzského probratr Jindřich III. se snažil testantského hrdiny Gasparda bojovat, dělal hugenotům de Coligny ve Foxeově knize ústupky a zase je odvolával, mučedníků, vydání z devatenácale všechno bylo marné. tého století Zdá se, že se Jindřich podílel na zorganizování masakru na Den svatého Bartoloměje, ale katolická Svatá liga vedená vévodou z Guise ho považovala za slabého a snažila se ho svrhnout. V roce 1588 Paříž povstala proti králi a ten byl nucen uprchnout. Jindřich III. zorganizoval vraždu Guisea a na Štědrý večer také jeho bratra Ludvíka, kardinála, a vyhledal pomoc Jindřicha Navarrského, aby mohl Paříž obklíčit. 1. srpna 1589 zamířil ke královu hlavnímu stanu dominikánský laický bratr Jacques Clément. Tomuto fanatickému stoupenci Katolické ligy se podařilo uchvátit dopisy pro Jindřicha. Když byl vpuštěn ke králi, prohlásil, že pro něho má důležitou důvěrnou zprávu. Když královi pobočníci odešli, bodl Clément Jindřicha III. dýkou ukrytou pod pláštěm. Pobočníci vtrhli dovnitř a útočníka zabili, ale král následujícího dne zemřel. Co že to Machiavelli napsal o útočnících,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297941
99
kterým nezáleží na jejich vlastním přežití? Clémenta velebil samotný papež a padly dokonce návrhy na jeho blahořečení. Než Jindřich III. zemřel, jmenoval svým nástupcem Jindřicha Navarrského, který nastoupil na trůn jako král Jindřich IV. Byl už zase protestantem, jeho konverze z roku 1572 vydržela jen několik let. Jindřich nebyl žádný náboženský fanatik. Byl pověstný sukničkář a otec nejméně jedenácti nemanželských dětí, které měl se sérií milenek. Teď, aby upevnil svou vládu nad hlavním městem Francie, přijal na radu jedné své metresy opět katolictví s tímto komentářem: „Paříž za jednu mši stojí.“ Získal si velkou oblibu a byl známý jako „Dobrý král Jindřich“. Prostřednictvím Katolické ligy ukončil náboženské války a španělský vliv ve Francii. Dal do pořádku chaotické královské finance, oživil ekonomiku, navrátil obyčejným Francouzům blahobyt a spustil pozoruhodný program veřejných prací, jenž položil základy Francie jako dominantní evropské mocnosti. Ale nic z toho radikály nepřesvědčilo a odhaduje se, že Jindřich čelil až dvaceti pokusům o atentát. Paříž byla
Zabití Jindřicha IV. podle rytiny ze 17. století
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297941
100
v sedmnáctém století největší město v Evropě a její úzké ulice byly nechvalně známé zácpami. 11. května 1610 byl král v doprovodu tří dvořanů na cestě za svým ministrem financí, když jeho kočár prudce zastavil v okrsku Les Halles. Z davu náhle dovnitř skočila vysoká postava s rudými vlasy a třikrát Jindřicha bodla. Král krátce nato zemřel. Atentátník se vůbec nepokusil utéct ani se bránit, když se ho chopil dav, a policie ho musela zachránit před lynčováním. François Ravaillac, dvaatřicetiletý fanatický katolík z Angoulême, malé katolické enklávy obklopené protestanty, se narodil v chudobě a jeho otec opustil matku. Ravaillac se pak snažil uživit jako písař nebo komorník a marně se snažil vstoupit k jezuitům. Trpěl vidinami a měl utkvělou představu, že Jindřich vyhlásí válku papeži. U soudu Ravaillac vypověděl, že se dlouhodobě snažil získat audienci u krále, aby mu řekl, že musí všechny protestanty přinutit k návratu do katolické církve, ale že ho králova garda odháněla. Řekl, že Jindřich byl tyran a Bůh si přál jeho smrt. Mnoho lidí věřilo, že atentátník musel být součástí širšího spiknutí, on však i na mučidlech trval na tom, že jednal sám, přestože se mu možná dostalo finanční pomoci od jednoho katolického šlechtice, který byl zapletený do mnoha spiknutí proti králi. Ravaillac byl odsouzen k brutální popravě, roztržení koňmi. Jeho příbuzní museli odejít do vyhnanství a nesměli už nikdy používat své příjmení, zatímco Francouzi hlasitě lkali nad Jindřichovou smrtí, ženy si podle tehdejších pramenů rvaly vlasy „v orgiích pláče a kvílení“ a mnoho lidí začalo vinit dokonce i Juana de Marianu z toho, že vytvořil atmosféru vedoucí k atentátu. Mariana dál poklidně žil ve Španělsku, ale ve Francii veřejně pálili jeho knihu De rege et regis institutione a v roce 1615 papež zopakoval církevní zákaz zabití tyrana. Jindřichova smrt znamenala, že se jeho osmiletý syn stal králem Ludvíkem XIII. a panovaly velké obavy, že by se Francie mohla propadnout do anarchie. Ve skutečnosti Ludvík vládl
Ukázka elektronické knihy