98
E
l i z a b e t h
H
a r a n
• Oh
e ň
v
s r d c i
„Já vím.“ Nejradši by ji vzal do náruče a utěšoval, ale pokušení odolal ze strachu, že ho někdo uvidí. „Však mně taky schází. Ale jen co se situace v Evropě trochu zklidní, vrátí se domů.“ Bylo mu úzko, když ji viděl takhle trpět, jenomže ať by ve vztahu k ní, Madge a Kate udělal cokoli, vždycky by jedné z nich ublížil. „Uvidím, co se dá dělat. Nějak ji domů dostanu. Slibuju.“ A v tu chvíli to myslel smrtelně vážně.
11. kapitola jsi byl výjimečně nějaký zakřiknutý,“ pozna„D neska menala Silvia, sotva se zavřely dveře za posledními hosty. V hospodě bylo docela plno, ale Willie byl celý den zamlklý, moc se nebavil ani se štamgasty, kteří celý večer před výčepem hlasitě uzavírali sázky na hazardní hru two-up. Samozřejmě se to neobešlo bez rvaček, a zatímco jindy Willie spory urovnával a výtržníky vyhazoval, dnes se držel zpátky. Venku stálo na prašné ulici za svitu olejové lampy a obletováno hmyzem stále ještě pár mužů v hloučku a vyhazovali dvojici mincí do vzduchu. I nyní hostinský pouze pokrčil rameny. Vypil několik piv a neměl chuť se s nikým dohadovat. Silvia se ho přesto znova pokusila přimět k rozhovoru: „Řekla bych, že na všední den tady byl dnes mumraj.“ „To je pravda. Hosty sem dál láká zvědavost a touha obdivovat mou novou barmanku. Přitom jsem spoustu z nich od svého havajského večera neviděl.“ „Havajského večera? To zní zábavně. Ani bych si nepomyslela, že něco takového v Tiboobuře existuje.“ „Jo, jasně. Pořádáme tady hodně společenských večírků, i když některé z nich nejsou legální.“ Stejně jako většina
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297939
99
E
l i z a b e t h
H
a r a n
• Oh
e ň
v
s r d c i
vesničanů byl rád, že v Tiboobuře nesídlí žádný strážník. „Tady ve vnitrozemí se člověk musí o zábavu postarat sám, jinak z toho zešílí. Sestra ti určitě vyprávěla taky o Finneganově mexickém večírku.“ „Ne, zato se Barney několikrát zmínil, že jsi mu pokazil kořeněnou omáčku a všem z toho bylo zle.“ „On o tom pořád ještě mluví? Ale vlastně mu to nemůžu zazlívat. Vždyť já si taky zkraje myslel, že mou havajskou noc sabotoval on, ale teď už si nejsem jistý.“ Silvii se rozepře mezi švagrem a šéfem zdály složité a zajímaly ji podrobnosti. Zároveň se chtěla dovědět víc o Williem samém. V neposlední řadě proto, že si v minulých dnech všímala, jak je přitažlivý, pokud si dá záležet na tom, jak vypadá. Soudě podle klasických kritérií nebyl vyloženě hezký, ale měl krásné oči, hebkou kůži, svůdný tvar rtů a husté vlnité vlasy. „Nebude ti vadit, když si k tobě přisednu?“ Okamžik váhal. „Ne,“ souhlasil konečně. „Posaď se.“ Silvia si nalila kořalku a sedla si na stoličku vedle něj. „Jak to, že jsi změnil názor na Barneyho úmysly?“ „Čím dál víc si myslím, že některé podivné věci, které se tady v poslední době dějou, maj na svědomí domorodci.“ „No jo, jestli jsou všichni takoví jako ta ženská, co mě napadla holí, tak máš asi pravdu,“ poznamenala suše. Probudilo se v něm špatné svědomí a pomyslel na příčinu Nelliina chování, jenže kdyby se jí zastal, vzbudil by podezření. „Silvie, věříš na prokletí?“ zeptal se místo toho přímo. Viditelně ji tím zaskočil. „Máš na mysli kletbu? Ani náhodou. Proč? Ty snad ano?“ „Co kdyby ti někdo řek, že tě proklel?“ „Nevadilo by mi to, protože na kletby nevěřím.“ „Austrálci na ně věří. Jsou hodně pověrčiví.“ „Proto se mezi nimi prokletí udržuje. Protože na ně věří. Ve skutečnosti jde jen o hloupé čáry máry.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297939
100
E
l i z a b e t h
H
a r a n
• Oh
e ň
v
s r d c i
Jak rád by jí uvěřil! „Poslední dobou se mi lepí smůla na paty.“ „Willie, to se stává každému, ale určitě v tom nehraje roli prokletí. Ani mně se život momentálně nevyvíjí podle plánu.“ „Jestli tím myslíš rozvod, tak se to brzo zase zlepší.“ „Jsi si jistý?“ „Taky jsem si prošel těžkým obdobím a utrpěl ztrátu.“ Vzpomněl si na Harryho a vzdychl. „Když se člověku vede špatně, těžko uvěří, že se to nějak obrátí k lepšímu, ale vždycky to tak je.“ Z jeho tmavozelených očí vyčetla bolest a zajímalo ji, zda mluví o manželčině smrti, případně o vlastním rozvodu. „Byl jsi ženatý?“ „Ne, svou vyvolenou jsem ještě nepotkal.“ Zasmál se. Bylo nepravděpodobné, že se to někdy stane, obzvlášť v takovém Zapadákově. „Do Austrálie jsem přijel s výborným kamarádem, a když jsme hledali zlato, umřel na hadí uštknutí.“ „To je mi líto,“ pronesla tiše. Zhluboka se nadechl. „Denně mi je po něm smutno. Tamhle nahoře visí jeho klobouk.“ Ukázal na zeď za zády. „Je tady taky na fotkách pořízených nedaleko našeho dolu.“ Mlčky si prohlíželi fotografie a Willie mezitím dolil skleničky. „Já jsem se s manželem seznámila v hospodě,“ svěřila se Silvia. „Byl tak opilý, že se stěží udržel na nohou. Měla jsem si z toho vzít ponaučení. Stal se z něj totiž pijan. Jenomže místo toho jsem si já hlupačka myslela, že to je výjimka, zvlášť když dokázal vydržet střízlivý, než mi navlékl prsten. Následovalo několik strašných let. Naštěstí jsme na svět nepřivedli děti. Já bych je sice jednou mít chtěla, ale momentálně se na založení rodiny necítím…“ „Určitě se to změní. Jsi moc atraktivní.“ To si uvědomil, hned jak ji uviděl poprvé, avšak až nyní našel odvahu to říct nahlas.
Ukázka elektronické knihy