„Poslechni…“ Opatrně se dotkl jejích paží. Setřásla ze sebe jeho ruce a uhodila ho do hrudi. Zarudlýma očima na něho vyčítavě hleděla. „Jak jsi ho sakra mohl přejet?“ „Jen tak tam stál, uprostřed cesty.“ „Vždyť je světlo, jak to, žes ho neviděl?“ Znovu ho udeřila a on se schoulil a díval se na ni s výrazem, který znala až příliš dobře. Takhle se tváří, když musí přiznat, že nepřemýšlel a že udělal nějakou hloupost. „Já… vzal jsem si tvůj telefon, chtěl jsem pustit jinou hudbu, ale pak mi upadl…“ Víc vědět nepotřebovala, nezáleželo na tom. Zrak jí padl na hondu za Kennethem. Stála napůl v příkopu. Najednou ji přepadla strašlivá hrůza, zasáhla ji jako úder pěstí pod žebry. Co když… Sandra vstala a pomalu se k autu blížila, připadala si jako ve snu. Prosila boha, v něhož nevěří, aby uvnitř nikdo další nebyl. Žádný další raněný nebo mrtvý člověk. A hlavně, pane bože, hlavně žádné dítě. Nahlédla bočním okýnkem dovnitř. Ulevilo se jí, když viděla, že auto je prázdné. Nikdo další uvnitř nebyl a na zadním sedadle ležely ty tři tašky. Aniž věděla proč, otevřela zadní dveře a naklonila se dovnitř. Otevřela zip první tašky. Bankovky. Víc, než kdy v životě viděla. Otevřela druhou. Další peníze. Spousta peněz. Eura. V třetí tašce uviděla cosi, co mohly být jedině drogy. Spousta drog. Kenneth se objevil za ní, nahlédl dovnitř, uviděl to co ona. „Jsou to prachy?“ Napřímila se a přikývla, ale nemohla z těch tašek spustit oči. Z těch peněz. Hromada peněz, jaká dokáže změnit život. „Co budeme dělat?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297937
Nakonec se k němu obrátila. Vypadal tak zranitelně, jako by se měl každou chvíli rozsypat. Tak maličký a vystrašený, že by podruhé skončil ve vězení. Byla silnější než on. Fyzicky i psychicky. Opíral se o ni, potřeboval ji. Jemně mu položila ruku na vousatou tvář. Bylo tak snadné namluvit si, že je to kvůli němu. „Uděláme, co říkáš. Zakopeme ho a odvezeme auto.“ Když položila tašky ze skříně na stůl v kuchyni, vypadal skoro tak překvapeně jako u auta. Zatáhla závěsy na obou oknech. „Co s tím budeme dělat?“ „O tom si právě musíme promluvit,“ řekla a posadila se k němu ke stolu. „Co teď uděláme.“ „Říkali, jestli vědí, co se stalo?“ zeptal se Kenneth. „Ne, jenom že hledají hondu.“ „A mají nějaké podezřelé nebo svědky?“ „To neříkali.“ „Sakra, přenášeli jsme ho.“ Kenneth vyskočil ze židle a v náhlém rozrušení udělal několik rychlých kroků. „Musela na něm zůstat naše DNA, že jo? Když jsme ho přenášeli.“ „Já nevím.“ „Jestli najdou moji DNA, jsem v prdeli, mají mě v databázi.“ „Jestli najdou tvoji DNA, přijdou sem a bude po všem.“ Sandru samou překvapilo, jak klidně dokázala mluvit, jak klidná skutečně byla. Soustředěná. Teď nesmějí udělat chybu, teď jde o její budoucnost. Jejich budoucnost, opravila se rychle. „Ale jestli nepřijdou, musíme mít nějaký plán.“ Kenneth přikývl, ale nepřestal přecházet po kuchyni. „Sedni si,“ požádala ho Sandra a on poslechl. „Začneme auty.“ „Jo, o tom už jsem přemýšlel,“ odpověděl a skoro se zajíkal radostí, že může být k užitku. Sandra si nebyla jistá, jestli myslí na totéž co ona, ale kývla, aby pokračoval.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297937
„Na volvu je spousta práce. HP by to určitě zvládl…“ „Nemůžeme ho do toho zatahovat,“ přerušila ho okamžitě Sandra a rozhodně zavrtěla hlavou. „Ale nevím, jestli to sám zvládnu, tak… říkal jsem si, jestli by nebylo lepší koupit nové auto.“ „A za jaké peníze?“ S naprosto nechápavým výrazem kývl k taškám na stole. „Za tyhle.“ Sandra mu dobře rozuměla. Peníze tu byly. Spousta peněz. Proč by si jednoduše nekoupili to, co chtějí a potřebují? Nikdo to nemohl chápat lépe než ona. Celé dětství si tou žebně přála, aby si mohla pořídit aspoň něco z toho, co všichni ostatní považovali za samozřejmé. Ale s matkou samo živitelkou s nízkým platem a navíc částečně invalidní nebyly peníze nikdy na nic. Kromě cigaret a vína, na ty kupodivu zbylo vždycky. Byla už z chudoby tak strašně niterně unavená. Rozhodně netoužila po žádném životě celebrit, byla rea listka. Chtěla si jen občas dopřát něco extra, aniž způsobí nedostatek jinde, nemuset pořád hledat slevy, moct opravit dům. Žádný přebytek, jenom to, co měla i většina ostatních. Dobrý život. Zajištěný, z materiálního hlediska. Proto museli být chytří. Odolat nutkání pořídit si lepší život okamžitě. Haparanda je malé město. Ona sice pracuje na plný úvazek ve věznici, ale plat má nízký a Kenneth je nezaměstnaný. Peníze by budily pozornost. Nesmějí to riskovat. Zejména ne, když má Kennethův strýc za ženu policistku. „Začneme tím, že se zbavíme té hondy a tohle ukryjeme tam, kde to nikdy nikdo nenajde,“ pronesla rozhodně, položila ruku na tři tašky na stole a viděla, že Kenneth nechápe proč. „I kdyby tě zavřeli, kdyby nás zavřeli oba, tohle tu zůstane, až nás pustí.“ „Chceš schovat i ty drogy?“
100
Ukázka elektronické knihy