Thomas-zlom.qxd17.9.202122:31Stránka98
prolévání magické krve, a tak přes den ukrývali mágy v prastarých chodbách a tajných komnatách chrámů po celé zemi. V noci potom mágové putovali až do daleké Sidonie. Cyprias sklonil hlavu. „Keric otevřeně obvinil královnu Gwynliere ze zločinného spiknutí s nepřáteli na jeho dvoře. Ona samozřejmě jakékoli zapojení odmítá, ale nevím, jak dlouho nám ještě bude pomáhat, i když v utajení.“ „Na jeho dvoře,“ opakovala jsem. „Podezírá Keric mého otce?“ „Podezírá každého. Dlouhé roky jsme těžili z toho, že králova podezření nejsou založená na rozumu nebo důkazech, ale prýští jen jedním směrem a pak zas jiným čistě podle momentálního rozpoložení, které umí váš otec velmi dobře vnímat. Bojím se ale, že už se blíží odhalení pravdy, i když trochu sobě navzdory. Možná brzy nastane čas, kdy bude muset tvůj otec hnutí opustit, pokud nebude chtít přijít o hlavu.“ Zvedla jsem se ze stromu, zakopla o vlastní sukni a padla na kolena k Cypriasovým nohám. „Nesmíš dopustit, aby ho odhalili! Řekni mu, že musí okamžitě přestat s tím, co dělá!“ „Máš dojem, že bych ho mohl zastavit, Briony?“ odpověděl Cyprias ohnivě. „Pro přežití mágů riskuje vlastní život, a to není přesvědčení, které by bral na lehkou váhu.“ „Ale co jeho rodina? Co já?“ Samotnou mě zarazilo, jak dětinsky to zní. Tolik jsem si přála, abych dokázala být statečnější, pro Cypriase i pro svého otce! Ale strach o něho mě zcela pohltil a já ho nemohla setřást. Cyprias vypadal, jako by chtěl něco dodat, ale potom si to evidentně rozmyslel, zavrtěl hlavou a chytil mě za ruce. „Udělám vše, co bude v mých silách, abych ho ochránil. Jeho i tvého strýce. Obávám se ale, že je tu ještě něco.“ „Ještě něco…,“ opakovala jsem otupěle. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297872
Thomas-zlom.qxd17.9.202122:31Stránka99
„Pamatuješ si na toho chlapce z Lower Gildingu? Toho mága krve?“ I když už uběhlo deset let, jeho tvář jsem si pořád vybavovala do nejmenších detailů. „Samozřejmě.“ „Už dávno není chlapec. A kvůli němu už Keric neposílá mágy Branou.“ Odmlčel se, jako by samotné vyslovení těch slov bolelo. „Když mágy zatknou, jsou bez výjimky popraveni. A jejich krev shromažďuje ten mladý mág z důvodů, které znají jen bohové.“ „To je rouhání,“ zašeptala jsem. „Nejhoršího rázu. Nemůžu uvěřit, že by něco takového dělal!“ „Kericovi už na nějakém rouhání nesejde. Záleží mu jen na tom, aby zůstal u moci.“ „Vždyť ale uctívá staré bohy!“ Cyprias zkřivil obličej. „Jen přetvářka, nic víc.“ „Musíme to říct lidu! Ten povstane…“ „Lid? Lid vzývá nového boha a nenávidí magii. Žádné rouhání neuvidí, jen spásu.“ „Rodiny šlechticů ale udržují staré způsoby. Kdyby to věděli…“ „Kdyby to věděli, král by okamžitě zjistil, kdo je zrádce. Ví to jenom pár lidí a ti jsou vůči Kericovi absolutně loajální, až na tvého otce.“ Seděla jsem na patách a v hlavě se mi zběsile míhaly myšlenky. „Musí existovat způsob, jak ty popravy zastavit.“ „Aniž bychom riskovali, že se Kericův paranoidní zrak obrátí na nás? Ne. A jestli k tomu dojde, nezůstane už vůbec nikdo, kdo by pomohl mágům z království. Vím, že to nerada slyšíš, ale musíme čekat.“ „A kolik lidí zahyne, zatímco ty a můj otec budete čekat?“ „Mnohem méně, než když se hned teď hrdinně vrhneme na šibenici.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297872
Thomas-zlom.qxd17.9.202122:31Stránka100
Měl pravdu. Věděla jsem, že má pravdu. Ale stejně mě bolelo srdce. „Dovol mi vrátit se s tebou. Dovol mi pomáhat tobě i otci. Tolik jsem se toho naučila – mohla bych být naší věci prospěšná. Jsem si tím jistá!“ „Briony…“ „Mohla bych být špion jako ty,“ tlačila jsem na něho. „Jsem malá a hubená – dostanu se na nejrůznější místa. Třeba bych se mohla schovat a odposlouchávat informace. Nebo bych mohla pašovat zprávy! Naučíš mě všechny kódy, které používáš. Prosím, dovol mi pomoct vám!“ „Ach, Briony,“ Cyprias se smutně usmál. „Zvládneš mnoho věcí, ale obávám se, že špionkou být nedokážeš.“ „Ale proč ne?“ „Protože tobě nikdy nebylo určeno žít ve stínu. Právě naopak, myslím, že bys tak žít nemohla, ani kdyby ses o to pokusila.“ „Ale já chci pomáhat!“ „Vůbec nepochybuji o tom, že tu šanci dostaneš,“ odvětil Cyprias. Cypriasova slova mi zněla v hlavě celou cestu zpátky do knihovny a po schodech do ložnice. Dole jsem slyšela tetu, jak ho peskuje, že se procházel tak dlouho, a potom se dveře do salonu zavřely. Ráno, ještě než vyjde slunce, odjede zpátky do hadího hnízda, aby chránil mého otce a tím i všechny, kdo se narodili s magickou krví. A já zůstanu na Orwyndu, kde se budu potulovat po Morwoodu a číst nevhodné knihy a pro tetu budu jen zklamáním. Teta jednou vyjádřila obavu, že až budu plnoletá, ukradnu šaty našemu podkonímu a vyrazím zpátky do Zářícího města s vypůjčeným mečem odhodlaná napravit všechny křivdy. Tolik jsem podle ní milovala tuto zem a nenáviděla jejího krále. Tahle její obava byla velice na místě. 100
Ukázka elektronické knihy