Kapitán
„Dovolte mi odejít, pane,“ zasalutoval jsem. Mávl na mě rukou a pohroužil se do studia dokumentu na stole před sebou. Někdy mi to připadalo, že války rozhodují právě takové, drobným písmem popsané listy. A možná to byla pravda. Vlastně to dávalo smysl. Pokud se do toho nemíchali čarodějové. Poslední myšlenka mě zarazila. Raději jsem ji zapudil, měl jsem na práci mnohem důležitější věci. Od praporčíka hlídajícího vstup do štábu jsem si nechal vysvětlit, kde se nacházejí ubikace nováčků brigády, odmítl nabídnutý doprovod a šel se porozhlédnout sám. Lidmi osídlený prostor staré pevnosti byl označen dřevěnými trojnožkami s tabulkami ukazatelů směru a barvami označujícími zeleně obydlené, žlutě prověřené, červeně neznámé a nebezpečné oblasti. Průzkumníci tady vykonali dobrou práci, protože pro nás vybrali oblast nebo patro pevnosti nejvíce připomínající prostory přizpůsobené lidským potřebám. Otvory, kterými se dalo projít do vnitřních prostor, další otvory, které přiváděly dostatek světla, prostory pro shromažďování, přístupná skladiště. Stačilo se vzdálit ze zeleně označených oblastí do modrých, většinou o dvě až tři patra níž, a struktura prostor ve skále se změnila. Jako by byla určena pro hmyz, velký hmyz až lidských rozměrů, který nepotřeboval vidět, jen toužil po spoustě více nebo méně skrytých zákoutí. Oblasti označené žlutou barvou znepokojovaly, nebo přesněji naháněly hrůzu – uvědomoval jsem si, že tady byla skála tvarovaná dle nějakého záměru, aby vytvořené dutiny a zákoutí někomu nebo něčemu sloužily, ale 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297589
Miroslav Žamboch
nedokázal jsem si představit čemu. Okolní tvary působily jako zhmotnění chaosu. A fakt, že vlastně chaotické nebyly, naháněl hrůzu. Za červenou značku jsem se neodvážil. Začínala na čtvrtém poschodí pod základní úrovní zabranou námi. Stačilo se dívat dál za ni a bolela mě z toho hlava. Měl jsem pocit, že pokud bych se díval dostatečně dlouho, něco by se změnilo a už bych to nebyl já. Dostali jsme se necelých tři sta kilometrů od území osídleného lidmi a objevili jsme tohle, stavbu přesahující naše schopnosti tvoření i pochopení. Co najdeme dál? Přišlo mi, že každý rozumný vůdce by se spokojil s tím, čeho jsme dosáhli, a začal urychleně budovat řetěz pevností, aby zajistil získané území. Já však nebyl vůdce a vůdcové obvykle nebývají rozumní. Zavřel jsem oči a přestal se dívat za červenou čáru, lezlo mi to na mozek. Měl jsem sestavit četu, to byl můj hlavní úkol. A věděl jsem, kde začít – posádkou velitelského tanku.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297589
Průzkumná četa Podle strážmistrova popisu jsem ubikace vojáků, kteří dorazili s posledním vlakem, našel poměrně snadno – na správném patře. Hraběte jsem viděl už zdálky, našel si místo, kam uprostřed hradeb pevnosti bude dopadat slunce nejdéle, ležel na skládacím lehátku, které sehnal bůhví kde, a četl si. A jako obvykle, při čtení nevnímal okolí. „Něco zajímavého?“ „Stíníš,“ odpověděl, aniž by ke mně vzhlédl. „Bafuriho Teorii živlů. Omlouvám se. Přišla v balíčku na tvé jméno, ale nemohl jsem se jí dočkat a otevřel jsem ho.“ Připomněl jsem si naši starou dohodu, kdy jeho zásilky přicházely na mě. Už nebyl nikdo, kdo by mi posílal dopisy, balíčky, prostě nic. Nezáleželo na tom. „V pořádku,“ řekl jsem. Až teď se na mě Hrabě podíval. „Kapitánské výložky,“ zaregistroval okamžitě. „Ty budeš ten týpek, co zachránil Lamperův transport,“ zazubil se, „mělo mě to napadnout. Nikdo není tak schopný a šílený současně.“ „Nebyl jsem sám a byla to náhoda,“ nechtěl jsem se hádat.
101
Ukázka elektronické knihy