98
SUSAN WIGGSOVÁ
vztahovaly její nejkrásnější vzpomínky z dětství, doprovázené nevyčerpatelnou vůní nostalgie – sušeného bergamotu a vřesny, které měla babička ve skleněných mísách rozmístěných po obchodě. Ale byly to jen myšlenky, protože se v žádném případě nechtěla vzdát těžce vybojované pozice v Sheffieldu. „Jezdíte za ní?“ zeptal se Dominic. „Umřela, když mi bylo patnáct.“ „To je mi líto. Ale je hezké, že jste si nechala její stůl.“ „Opravdu? Někdy si říkám, jestli to není závaží, které mě stahuje dolů.“ „Kotva.“ „To se mi líbí víc.“ Otočila se, aby skryla úsměv, a zapnula tašku. „Jsem připravená. Aspoň doufám. Nejsem si úplně jistá, jestli se na to všechno dá vůbec nějak připravit.“ Zvedl tašku. Ještě jednou se rozhlédla po bytě a vyšla za ním ven. Překvapilo ji, když na ulici před domem uviděla čekající taxi. Když jí nabídl, že ji vezme do Archangelu, předpokládala, že bude řídit. „Není to do Archangelu tak devadesát kilometrů?“ zeptala se. „Sto dvacet. Je to v severní části kraje.“ „A kdo zaplatí taxi?“ Otevřel jí dveře. „Taxíkem nepojedeme celou cestu.“ „Tak –“ „Mám rychlejší způsob dopravy.“ Tess stála na pohupujícím se molu číslo 39 a dívala se na malé dvoumotorové letadlo, které přivázané poskakovalo na vlnách. Nedaleko se na ostatních molech povalovali hnědí lachtani a líně se vyhřívali na sluníčku, jen občas zvedli hlavy. Oceán v San Francisku měl svou vlastní vůni, směs mořského života a městského shonu – nafty a smaženého jídla, čerstvého vzduchu a ulovených ryb.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297556
V jabloňovém sadu
99
„Jestli se na mě snažíte udělat dojem,“ řekla, když si prohlížela letadlo, „tak se vám to daří.“ Mlčky vložil její tašku do úložného prostoru v křídle. Pak si sundal sako a uložil ho k tašce. Nepřekvapilo ji, že uviděla štítek známého krejčovství. I když se o oblek očividně dobře staral, bylo jasné, že není nový. Odemkl dveře do kabiny a odvázal kotevní lana. Ramena a paže měl jako dálkový plavec, ale pohyboval se s lehkostí a elegancí. Zatím nepoznala nikoho, kdo by aspoň částečně vypadal jako on. „Děje se něco?“ zeptal se. Nachytal ji, jak na něj zírá. Rychle sklonila hlavu a snažila se nečervenat. „Archangel je ve vnitrozemí, ne? Jen jsem si říkala, kde přistaneme.“ Otevřel dveře. „Je obojživelné.“ Chytil Tess za ruku a pomohl jí nastoupit. Pak nastoupil sám. Otočila se k němu. „Kde je pilot?“ „Díváte se na něj.“ Začal přepínat různé páčky a tlačítka na složité palubní desce. „Vy jste pilot?“ „Ano. Chcete vidět mojí licenci?“ „To není nutné. Nebo bych měla být skeptičtější?“ „Bezpečnostní pás,“ poručil. „A nasaďte si sluchátka. Bude tu hluk.“ Vystoupil a odstrčil je, šikovně balancoval na plováku, když motal kotevní lana. Jediným plynulým pohybem se vrátil na sedadlo, zapnul si pás, nasadil sluchátka a nastartoval motor. Vrtule se roztočily, až vypadaly jako průhledné kruhy, a letadlo projelo kolem skupinek lachtanů na otevřené moře. Když vzlétali, Tess překvapením zalapala po dechu. Několik dalších minut zůstala přilepená na okno a obdivovala výhled. Zátoka u San Franciska byla na pohled nádherná vždy, ale za jasného dne ze vzduchu byla naprosto kouzelná. Jak letadlo stoupalo oblohou, podívala se na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297556
100
SUSAN WIGGSOVÁ
Dominika a celý ten zážitek jí začal připadat neskutečný. Létala po celém světě, ale tohle bylo jiné, jako zakázaná intimita s mužem, kterého právě potkala. Znovu ji nachytal, jak na něj civí. Otočil číselníkem na sluchátkách. „Všechno v pořádku?“ Jeho hlas jí zněl v uších zřetelně, ale trochu kovově. „V rámci daných okolností,“ odpověděla. „Nestává se mi každý den, že bych létala s cizím mužem v soukromém letadle.“ Ale dalo by se na to zvyknout, pomyslela si. „Nejsem cizí. Jsem bankéř,“ odvětil. „Musíte být opravdu dobrý.“ „Proč myslíte?“ „Předpokládám, že většina bankéřů nevlastní soukromá letadla.“ „To není moje.“ Jeho výraz se trochu změnil, ale neznala ho natolik, aby mu dokázala číst v obličeji. Na tom muži bylo několik věcí, které jí úplně nezapadaly do sebe, a zjistila, že by ho opravdu chtěla rozluštit, jako jeden ze svých nejsložitějších rébusů. Byl pro ni složitý hned v několika směrech. Přinesl jí několik těžko stravitelných novinek, ale přišel s nimi osobně a s empatií. Počkal na ni skrz celé utrpení na pohotovosti. A teď ji čekalo objevení celé nové části sebe. Bylo to jako pootevřít dveře a nahlédnout do naprosto neznámého světa. Celý život toužila po rodině a ukázalo se, že tu byla celou dobu, a dokonce relativně blízko. Z myšlenky na to, o co přišla, ji bolelo srdce. Matka jí bude muset zodpovědět spoustu otázek. „Dole nalevo od vás,“ ukázal Dominic, když nechali město za sebou. „To je maják na Point Reyes.“ Štíhlá věž posazená na výběžku skály na konci točitých schodů hrála všemi barvami. Zdálo se, že letadlo klouže po skalnatých vrcholcích útesů, zatímco se oceán valil a hlučel, jak narážel na skály. Letěli na sever podél skalnatého pobřeží, které se jako drsné prsty natahovalo do moře. Po
Ukázka elektronické knihy