se pro federaci pouze vytvářely podmínky a konečné řešení se odsunulo až na XIV. sjezd KSČ. 14 Přes tato skeptická slova se účastníci diskuse o akčním programu v předsednictvu ÚV KSČ 21. března shodli, i pod tlakem situace na Slovensku, že se půjde cestou federalizace státu. Přes řadu pochybností, zda by měl tento dokument už vyhlašovat federaci, když „to není dostatečně propracované“,15 se tato otázka nestala předmětem sváru. Akční program KSČ, přijatý 5. dubna, proto postuloval jako konečný cíl spravedlivého řešení vztahů obou národů federativní uspořádání Československa, které by se realizovalo ve dvou etapách – teprve ve druhé etapě měly být zahájeny práce na úplném symetrickém modelu, o němž by rozhodl XIV. sjezd KSČ. Předcházet mu mělo „odstranění nejpalčivějších nedostatků současného neuspokojivého stavu“, jež zahrnovalo mj. konstituování Slovenské národní rady jako zákonodárného orgánu a rady ministrů Slovenska jako exekutivního orgánu.16 České národní zájmy měly podle akčního programu zastupovat centrální orgány státu a z požadované symetrie by tím vzniklo nové asymetrické uspořádání, jen v opačné kvalitě, v neprospěch českého národa, jenž by tak po dobu konstituování federace nedisponoval žádnými národními orgány, jež by hájily jeho zájmy. Předpokládaná nerovnováha obou stran byla o to závažnější, že se řešení tohoto problému na slovenské straně prudce urychlovalo, i když ani na Slovensku samém nebyla myšlenka federace přijímána bez výhrad. Rozvíjela se polemika na téma, zdali je federace předpokladem demokratizačního procesu, nebo musí být demokracie, aby federace měla smysl. V této polemice se odrážely obavy části slovenské angažované společnosti, aby se reformní proces na Slovensku neomezil jen na jednu stránku, byť klíčovou, tedy na dosažení federativního státoprávního uspořádání, bez ohledu na to, zda jí bude dosaženo demokratickými metodami a zda bude naplněna demokratickým obsahem.17 Pro českou stranu nestála otázka federace na prvním místě. Zejména slovenské sdělovací prostředky, ale i část slovenských politiků proto vytýkali Čechům nezájem o ni, často i s negativním ostřím na jejich adresu.18 14 J. Vondrová (ed.): Komunistická strana Československa, IX/5, dok. č. 5, s. 96. 15 Podle O. Černíka, viz J. Vondrová – J. Navrátil – J. Moravec (ed.): Komunistická strana Československa, IX/1, dok. č. 27, s. 194. 16 Ibid., dok. č. 50, s. 334. 17 Stanislav Sikora: Rok 1968 a politický vývoj na Slovensku, Bratislava 2008, s. 104n. 18 Krátce po zasedání ÚV KSS 9. dubna, jež mj. ve stanovisku k státoprávnímu uspořádání vztahů českého a slovenského národa formulovalo nezbytné úlohy (návrh ústavního zákona
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297501
Odrážely se v tom i obavy, zdali početnější český národ nakonec federalizaci nezhatí. I proto Biľak, ale i Husák vyzývali k tomu, aby se pro ni hledalo porozumění i u druhé, české strany, protože bez jejího souhlasu nebylo možné prosadit federalizaci státu. 19 Výhrady směřované na adresu Čechů byly do jisté míry oprávněné. S výjimkou intelektuálských vrstev chápali Češi federaci jako slovenský problém, ke kterému nemají co říci, a podceňovali její význam v demokratizačním procesu.20 Spolu s malou zainteresovaností české veřejnosti působil fakt, že česká strana zůstávala proti koncentrovanému slovenskému tlaku bez své reprezentace. Ovšem připravovat federaci jako významnou součást demokratizace nebylo možné bez ustavení příslušných českých orgánů. Rozhodující iniciativu na sebe stále více přebírala slovenská strana, za níž centrum a české země stále zřetelněji zaostávaly a „dostávaly se do vleku událostí, jež jsou určovány na Slovensku, v Bratislavě“.21 Výjimku představovala pražská organizace KSČ. Vítala federalizaci jako faktor, jenž by decentralizací moci mohl do politického systému vnést více demokracie. Již koncem dubna 1968 na městské konferenci v debatě o dopadu federalizace na vnitřní strukturu strany se postavila proti stávajícímu asymetrickému modelu a navrhovala, aby vedle KSS vznikla i česká komunistická strana.22 Počátkem května pak předložila požadavek ustavit Českou národní radu jako mluvčího českého národa a obhájce jeho zájmů23 v situaci, kdy mezi Čechy a Slováky panovaly velmi rozdílné představy, jak vymezit vzájemné vztahy mezi federální a národní soustavou, jak stanovit kompetence a pravomoci federálních a národních orgánů, jak v případě federálních orgánů spojit princip parity, odrážející fakt, že federace měla vzniknout jako stát dvou rovnoprávných subjektů, s principem majority, kde by demokraticky rozhodovala většina.
19
20 21 22 23
o nové působnosti SNR a organizační struktuře výkonných orgánů SNR, ekonomické vztahy) a schválilo řídící komisi pro přípravu projektu federace, litoval Ladislav Novomeský, že na české straně není stejné rovnocenné nadšení nad chystaným překonáváním dosavadních asymetrií a že je federace českou veřejností přijímána lhostejně, s nedůvěrou, ba se vzdorným zaujetím. J. Žatkuliak (ed.): Federalizácia československého štátu, V/1, dok. č. 5, s. 40n. Husák na městské konferenci KSS v Bratislavě 16. března vyzval k tomu, aby Slováci hledali oporu pro federaci v progresivních kruzích českého národa, aby se pokoušeli o lepší vztahy mezi oběma národy. J. Vondrová (ed.): Komunistická strana Československa, IX/5, dok. č. 4, s. 92. Jan Rychlík: Češi a Slováci ve 20. století. Spolupráce a konflikty 1914–1992, Praha 2012, s. 231. Podle slov Bohumila Šimona, vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze. Jitka Vondrová: Reforma? Revoluce? Pražské jaro 1968 a Praha, Praha 2013, s. 134. Ibid., s. 118. Ibid., s. 134.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297501
Nezbytnost vzniku českých národních orgánů podpořila i slovenská politická reprezentace, podle níž by se bez současného konstituování českých národních orgánů, které by měly stejné postavení a kompetence jako slovenské národní orgány, jednalo o pouhé vylepšení asymetrického modelu, který by nezabezpečoval rovnoprávnost obou národů. Na květnovém zasedání ÚV KSS došla proto k závěru, že je nezbytné vypracovat nikoli návrh ústavního zákona, který by se omezoval jen na úpravu nového postavení slovenských národních orgánů, ale návrh ústavního zákona o federalizaci státu.24 Slovenští komunisté rovněž podpořili myšlenku federalizovat komunistickou stranu. Bez toho by budoucí česko-slovenská federace vzhledem k mocenskému monopolu komunistické strany zůstala jen formálním aktem. Jestliže však pražský městský výbor KSČ (posléze se k jeho iniciativě připojil i krajský výbor KSČ v Ostravě) viděl ve federalizaci komunistické strany cestu k větší decentralizaci moci, pro Slováky představovala prostředek, jak zvýšením role KSS s jejími spíše konzervativními postoji bránit rozsáhlejší demokratizaci politického systému. Požadavky federalizovat komunistickou stranu a ustavit české národní orgány zpochybňovaly Akční program KSČ. Slováci na zasedání ÚV KSS 22.–24. května odmítli i jím předpokládaný etapovitý vznik federace, odsouvaný až k roku 1970. Rozhodující krok měl být učiněn ještě v roce 1968, k 50. výročí vzniku republiky 28. října.25 Reagovali tím na údajnou zdržovací taktiku české strany, ale i na neurčité postoje vedení KSČ. Naznačil je již A. Dubček ve svém vstupním vystoupení na květnovém zasedání ÚV KSČ. Nezpochybňoval, aby byl k 50. výročí vzniku republiky schválen příslušný ústavní zákon k federativnímu uspořádání státu, jehož praktická realizace by se uskutečnila v první polovině roku 1969. Vyhýbavě odpověděl na otázku, jakými změnami by měla projít struktura orgánů KSČ s tím, že zatím není k dispozici dostatek podkladů. A připomenul, že KSČ bude muset hrát významnou úlohu integrující síly i v novém státoprávním uspořádání – při plném respektování principů socialistického internacionalismu a objektivních integračních tendencí.26 Podobně neurčitě hovořily o budoucí federalizaci státu
24 Zdůvodnění přednesl 22. května Jozef Sabolčík, viz J. Vondrová (ed.): Komunistická strana Československa, IX/5, CD, dok. č. 8.2, s. 33. 25 Opět to zdůvodnil Sabolčík. Ibid., s. 34. Tento požadavek byl obsažen i v přijatém Stanovisku ÚV KSS k současné politické situaci z 24. 5. 1968. Ibid., dok. č. 8.9, s. 54n. 26 Jitka Vondrová – Jaromír Navrátil (ed.): Komunistická strana Československa, IX/2: Konsolidace (květen–srpen 1968), Praha/ Brno 2000, dok. č. 77, s. 42n.
100 Ukázka elektronické knihy