mě např. kariérního postupu. V rámci identifikace motivace na straně zaměstnanců vystupuje do popředí motivace udržet si pracovní místo. Preferované oblasti dalšího vzdělávání jsou aktuálně: vedení týmů, psychologické poradenství, práce s traumaty, dluhové a insolvenční po radenství, koučink, systemická rodinná terapie.
Srovnání s českým systémem – V NSR je prosazována flexibilita systému, tedy prostupnost studia a variabilita studijních forem. – Je podporováno získávání vyšší kvalifikace, systém umožňuje více vzdělávacích drah, reflektuje různorodé potřeby studujících. – Vzdělavatelé spolupracují s profesními spolky; zásadní dokumenty profesních spolků/svazů/asociací týkající se vzdělávání jsou vytváře ny ve spolupráci se vzdělavateli. – Základní praxe předchází studiu: polovina tohoto typu praxe musí být absolvována před započetím studia. – Problematice kvality vzdělávání je věnována systematická pozornost, profesní spolky se k ní vyjadřují a tímto způsobem spolupracují se školami i s akreditačními agenturami. – V NSR je zaveden systém licencování – státního uznání, který přispí vá k profesnímu rozvoji pracovníků a kvalitě výkonu sociální práce. Pokud jde o obsah vzdělávání, rozdíly jsou následující: – Tzv. jádrové kurikulum je postaveno na tematických oblastech, které jsou výlučně oborově zaměřené (nejsou „vypůjčené“ z jiných spole čenskovědních disciplín). – Jednotlivé široce pojaté tematické oblasti jsou považovány za mini mální standard, to dává vzdělavatelům vedle jasné struktury požadav ků značný prostor k modifikacím vlastního studijního programu. – Kurikulární dokumenty neobsahují požadavky na personální nebo organizační zajištění studijních programů, to je věcí škol. – Vzdělávací standard počítá s prostupností studia (za definovaných podmínek lze vstoupit do studia bez formálně ukončeného předcho zího stupně studia).
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297498
Literatura Becker-Lenz, Rolland (2018): Die Professionkultur der Sozialen Arbeit. In S. MullerHermann, R. Becker-Lenz, S. Busse, G. Ehlert (hrsg.), Professionkulturen – Charakteristik unterschiedlicher professioneller Praxen. Wiesbaden: Springer VS, s. 63–84. Fort- und Weiterbildung. Deutscher Berufsverband für Soziale Arbeit, e. V. [cit. 1 8.12-2020]. Dostupné na https://www.dbsh.de/profession/fort-und-weiterbildung.html. Kerncurriculum Soziale Arbeit. Version 6.0. (2016). Die Deutschen Gesellschaft für Soziale Arbeit. [cit. 18.12-2020]. Dostupné na https://dgsa.de/fileadmin/Dokumente /Aktuelles/DGSA_Kerncurriculum_final.pdf. Schäfer, P., Bartosch, U. et al. (2016): Qualifikationsrahmen Soziale Arbeit. Version 6.0. [cit. 18.12-2020]. Dostupné na https://bagprax.sw.eah-jena.de/data/stellungnahmen /weitere/QR_SozArb_Version_6.0.pdf.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297498
Vzdělávání a uznávání kvalifikace ve Švýcarsku Tatiana Matulayová
Školský systém Terciární vzdělávání sociálních pracovníků ve Švýcarsku má dvě úrov ně: stupeň B, na němž jsou vyšší odborné školy (Höhere Fachschulen) a stupeň A, na němž jsou odborné vysoké školy (Fachhochschulen) a ve dle nich i univerzitní vysoké školy (Universitäre Hochschulen). Systém je otevřený a prostupný, založený na koncepci celoživotního vzdělávání. Odborné vysoké školy (FH) vznikly v roce 1990 v rámci reformy švýcarského vysokoškolského vzdělávacího systému. Cílem reformy bylo dosáhnout mezinárodní konkurenceschopnosti vzdělávacího systému. I když Švýcarsko není členským státem Evropské unie, přihlásilo se k Boloňské deklaraci. Pro celou federaci je zpracován národní kvalifikač ní rámec, který vychází z evropského kvalifikačního rámce (QF-EHEA a EQF-LLL). Výsledkem reformy je skutečnost, že vysokoškolské vzdě lávání v oblasti sociální práce je regulováno a financováno ze spolkové, tedy celostátní úrovně. Rozdíly mezi univerzitami a odbornými vysokými školami jsou definovány takto:
100 Ukázka elektronické knihy