Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297495
Od protoumění k počátkům symbolů a pravěkého umění
Jedním z témat lidské prehistorie je otázka, kdy se zrodilo umění a výtvarná kreativita. Jejím řešením se zabývá celá řada vědních disciplín od prehistorické archeologie přes paleoantropologii až k teorii a dějinám umění. Ani jedna z těchto disciplín ale problém geneze umění nezkoumá komplexně v širších mezioborových souvislostech. Bádání na téma zrození lidské umělecké kreativity tak připomíná sestavování slavnostního menu. Proto, aby kulinářská přehlídka jednotlivých chodů chuťově oslovila konzumenty, je potřeba různé ingredience nejenom dobře připravit a zkombinovat, ale také promyšleně podávat. Navíc s každou další a neznámou ingrediencí se pokrm proměňuje a odhaluje nové chuťové odstíny. Podobně badatel v oblasti protoumění a paleolitického umění s každým nově objeveným artefaktem nebo nálezovým souborem odkrývá nové sémantické dimenze a strukturální souvislosti, což často vede k přehodnocování starých nebo formulování nových hypotéz o stáří a příčinách vzniku pravěkého umění. Výzkumy pravěkého umění nelze omezit na to, jak byly konkrétní artefakty vyrobeny, užívány nebo v jaké nálezové situaci byly objeveny. Již v produkci paleolitických kamenných industrií, které primárně plnily utilitární funkci, Od protoumění k počátkům symbolů a pravěkého umění – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297495
lze totiž sledovat zájem našich předků o selekci užívaných materiálů z hlediska jejich estetické působivosti a tendenci k opracování artefaktů na principu nejen funkční, ale i výtvarné symetrie. Z tohoto důvodu nelze počátky lidské umělecké kreativity spojovat až s nástupem mladého paleolitu. Řada indicií naznačuje, že již v období evoluce druhů Homo heidelbergensis a Homo neanderthalensis byli příslušníci lidského rodu schopni v omezené míře vnášet do artefaktů estetickou dimenzi nebo vnímat přírodní předměty z hlediska jejich přirozené krásy. Tyto projevy protoumění ale stojí na samém počátku umělecké kreativity, kterou v Evropě anatomicky moderní lidé promítli do parietálního i mobilního pravěkého umění. Umění mohlo vzniknout z různých příčin. Nelze vyloučit, že zrození neutilitární kultury, která neplnila pouze praktické adaptivní funkce, souvisí se schopností našich předků symbolicky interpretovat sny nebo uvažovat o smrti. Ideový svět prehistorických anatomicky moderních lidí byl pravděpodobně velmi bohatý. Možná stejně interpretačně rozmanitý jako snaha dnešních vědců pochopit prostřednictvím objevených pravěkých artefaktů a následných hypotéz a teorií příčiny a smysl počátků lidské kreativity a umění. Ať tomu ale bylo jakkoliv, to, co s odstupem označujeme jako pravěké umění, vyjadřuje a zrcadlí symbolickou dimenzi jejich života a zahrnuje určité tvořivě zpracované informace. Nicméně otázka zní, komu byly tyto informace, vystupující v podobě znaků, určeny. Podle jedné z hypotéz tvůrci pravěkého umění prostřednictvím svých děl předávali zprávu příslušníkům své tlupy. Mohlo se ale také jednat o způsob komunikace se světem transcendentních sil. V neposlední řadě mohlo být symbolické poselství zakódované v pravěkém artefaktu určeno pouze samotnému autorovi a usnadnit mu v průběhu rituálů vstup do imaginárních světů ukrytých v jeho vlastní mysli. Komunikační význam, forma a obsah pravěkých obrazů a symbolů, ale pravděpodobně souvisel i s konkrétním místem a aktivitami, jež s ním byly spojeny (Lewis-Williams 2007; Hoffecker 2011; Svoboda 2011; Půtová 2014, 2016a). Navzdory původní skepsi vůči pravěkému umění a jeho autenticitě zůstává hledání významu této formy lidské kreativity na stále stejné pozici a výchozím bodu. „V minulosti jsme se snažili […] získat více informací, než bylo k dispozici, jednoduše proto, že se nám nelíbí nesrozumitelné věci. Ale s paleolitickým uměním je to naopak – každý nový kousek skládačky vyvolává nové otázky a zpochybňuje již učiněné závěry. Neexistují žádná absolutní pravidla, jsou zde vždy výjimky.“ (Bahn 1997: 213) Zrození umění a symbolické kreativity je obvykle kladeno do období mladého paleolitu. Náznaky uměleckých projevů ale lze identifikovat již ve středním paleolitu (před 300 000 až 40 000 lety) a možná dokonce i ve starém paleolitu (před 1 000 000 až 300 000 lety). Vzhledem k tomu, že se jedná o nepříliš průkazné indicie, tyto projevy rodící se neutilitární lidské výtvarné kreativity se označují jako protoumění nebo praumění (Lorblanchet 1999; Oliva 2009). Protoumění označuje hypotetický předstupeň mladopaleolitického umění, jehož součástí již jsou zárodky – 100 –
Ukázka elektronické knihy