A Honza mě doplňuje a říká Skřetovi: „Možná že tohle rozhodnutí je nejlepší, jaký může tvoje panička udělat. Paní Magda, u který bys byl, má kocoury moc ráda. A teď je hodně smutná, protože ten její odešel. Rozmazlovala by tě, dobrůtky by ti vařila, spal bys s ní v posteli. A neběhá jí tam žádnej labrador. Bez urážky, Madlenko,“ obrací se Honza s poslední větou od kocoura k psině. „Ježiš, to se nedá poslouchat, připadáte mi jako opičí rodiče, co vypravujou dítě poprvý na skautskej tábor. Prostě mu sbalte záchod, pytel s granulema, nějakýho plyšáka a polštář, na kterým spí, a hotovo,“ řekne trochu znechuceně Jindra a dolije sobě i nám všem skleničku. Já věděl, proč tohodle souseda nemám rád. Madla střihne obočím. Hlavně tý hodný paní neříkejte, že se kočka občas koupe v hovězím vývaru. Aby si to ubytování ještě nerozmyslela. Tebe taky nemám rád, pse.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297441
O čtyři packy míň Nechala jsem Honzu, aby k nové paničce Skřítka odvezl sám. Kdybych jí ho měla předávat já, asi bych se rozbrečela a možná že bych jí ho nakonec ani nenechala. A určitě bych pak brečela večer doma, čemuž jsem zabránila tím, že jsem odjela na sraz naší šestice kamarádek z vejšky. Domluvila jsem s Adamem, že se o Madlu večer postará on, protože po každém srazu se vždycky vracívám pozdě a bývám lehce společensky unavená. Na grilovačku na zahradě u Vandy jsme měly ideální počasí. Vanda naložila maso, my jsme jako vždycky přinesly aperol, prosecca, nějaké sýry, olivy a taky dárečky pro sebe navzájem. Během prohlížení dárečků a ochutnávání všech dobrot jsem na stěhování kocoura zapomněla. Pak jsme jako vždycky probíraly drby o práci. Většinu času mívá hlavní slovo Irena, která vypráví své čerstvé zážitky z rozhovorů s herci. Nezapomene vždycky dodat, že je s většinou z nich nejlepší kamarádka a že dělá rozhovory nejlíp v téhle zemi. Po několika pokusech jsme pochopily, že nemá smysl jí to vyvracet. Teď tu ale Irena není, tak máme víc prostoru popovídat si. I o ní, samozřejmě, ale drbeme ji jen trochu a ne ve zlém. Drbaly bychom každou, která by chyběla. Hostitelka Vanda je bezvadná a velkorysá ženská, pro všechny by se rozdala. Neustále řeší problémy se zaměstnanci ve svých třech studiích jógy. Markéta je redaktorka stejně jako teď já a píše o bydlení, Iveta má pod palcem několik časopisů a webů. Majka pracuje v magazínu zaměřeném na zdraví a o práci moc nemluví. Přivezla s sebou svého trpasličího pinče Bárta. Zvířátko na ní visí pohledem a ona ho každou chvilku ujišťuje pohlazením o tom, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297441
že se není čeho bát. Bárt se bohužel nenechá pochovat, což mrzí především mě, ráda bych si ho poňuchňala. Je zhruba stejně velký jako Skřet a ve své oddanosti k paničce tak dojemný. Au. Vzpomínka na Skřeta zabolela, stejně jako myšlenka, že už mi nikdy nebude spokojeně příst v náruči. Ale taky mě nikdy nekousne do tváře. Musím tohle téma nadhodit, abych se z něj vypovídala. Jen co probereme bolavá záda, kolena, nepravidelnou menstruaci, operaci víček, pravidelný sex, vůbec žádný sex a tak podobně. Přece jen nám všem táhne na padesát a okruh našich témat se podle toho mění. Markéta si všimne, že jsem nějaká přešlá, a ptá se, co se děje. A tak vyprávím o Skřetovi a jeho stěhování. „Neblázni, buď ráda, že se kocour bude mít dobře. Stačí ti přece Madla, ne? A navíc já mám na kočičí chlupy ještě větší alergii než na psí. Nemohla bych se s tebou ani potkávat. Nesedět teď venku, za chvíli bych určitě začala slzet a kejchat,“ říká. Kouknu se na svoje džíny a tričko a začnu z nich smetat imaginární kočičí chlupy. No, možná nebudou tak imaginární, jenom já je nevidím. Co ale vidím, je kočičí silueta, která opatrně prochází v bezpečné vzdálenosti od nás. Vyvalím oči. „Holky, já už jsem se asi vážně zbláznila. Nebo musím přestat pít. Zdálo se mi, že kolem prošla nějaká kočka.“ Holky se ohlédnou a Vanda nevzrušeně řekne. „To není kočka, ale náš kocour.“ „Ty máš kocoura? A od kdy? Nikdy jsme ho tady neviděly!“ chrlíme otázky jedna přes druhou. „On není tak úplně náš, je místní. Vždycky k někomu přijde na návštěvu, tam se nažere, přespí, pobude den dva a zase jde o dům dál. Někdy ho třeba dva týdny nevidíme, a pak se zase objeví.“ 101
Ukázka elektronické knihy