PIPPA ROSCOEOVÁ
stovky nocí, a stejně to nestačilo, nikdy nebude. Prodal by vlastní duši, aby tam mohl zase sedět a třást se v chladu, protože to byly jediné chvíle, kdy viděl svou matku doopravdy šťastnou. Doopravdy svobodnou. „Byla to neuvěřitelná tanečnice. Byla hlavní sólistkou v baletní společnosti. A poslední představení, které s nimi odehrála, než ji Vladimir vymazal ze svého života, byla Giselle.“ Koutkem oka zahlédl, jak si Ella přitiskla ruku na ústa, jako by se snažila potlačit nějaký zvuk. „Jaká byla?“ zeptala se Ella po chvíli tichým hlasem, jako by nechtěla porušit pavučinkovou síť kolem nich. „Smutná,“ přiznal Roman. „Spoustu času byla smutná. Bylo to pro ni těžké, život uklízečky byl naprosto odlišný od luxusu, v němž vyrostla. Dokonce i jako dítě jsem vnímal bolest z toho, že mi nemůže poskytnout víc. Ze všech sil se snažila sama vychovávat dítě. Ale za nocí, kdy mě brala ven… ty mi stačily.“ „Omlouvám se. Moc se omlouvám. Kdybych to jen tušila, nikdy bych po tobě nežádala, abys šel se mnou.“ Roman její omluvu přijal. „Já vím.“ „Kéž bych ji viděla tančit.“ Usmál se. Věděl, že jeho matce by se Ella zamlouvala. Její laskavost, její dobrota. Všechno, co on neměl. Co zavrhl v okamžiku, kdy uložil matku k odpočinku. A poprvé v životě se obával, že zatímco Ellu by matka schvalovala, nejspíš by se jí nelíbilo, co se stalo z jejího syna. „Byla by hrdá na to, čeho jsi dosáhl,“ pronesla Ella, jako by nějak vycítila jeho myšlenky. „Ale byla by hrdá na mě?“ zeptal se. Na okamžik myslela, že snad neodpoví, že ve svém manželovi nenajde dostatek světlých stránek. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297389
RANDE S MILIARDÁŘEM
Pak ucítil, jak její drobná ruka vklouzla pod jeho paži a hlavu si položila na jeho rameno. „Byla by pyšná na muže, který chce vychovat své dítě s jeho matkou. Pyšná na muže, který chce dát své ženě domov, po kterém vždycky toužila. Byla by pyšná na muže, který utěšoval svou manželku, když se cítila ztraceně.“ „I když byl ten muž příčinou její nejistoty?“ Ella mu zabořila hlavu hlouběji do ramene. „A pyšná na muže, který změnil své způsoby, aby se pokusil být lepším člověkem pro svou ženu a dítě. Protože to děláme všichni. Snažíme se.“ Odmlčela se, jako by se propracovávala k něčemu, o čem se Roman bál, že by to mohlo bolet. Že by to mohlo způsobit ještě větší tlak v jeho hrudi. „Předtím jsem ti řekla, že je mi líto, že jsem tě žádala, abys šel na ten balet se mnou. Ale není,“ prohlásila a odtáhla se, aby na něho mohla pohlédnout. „Není, protože nás to dovedlo sem. Protože teď vidím trochu z tvé matky.“ „Na to, jak tancovala, jsem nemyslel celé roky,“ přiznal Roman chraplavě. „To je škoda. Protože chci, abys na ni vzpomínal. Chci, abys o ní mluvil, aby naše dítě poznalo svoji babičku. Já na své rodiče žádné opravdové vzpomínky nemám, jen to, co mi pověděli Vladimir a moje babička. A chci, abys o Tatianě mohl mluvit – podělit se o různé příhody, anekdoty, vzpomínky, které tě rozesmívaly, protože chci, aby v takovém prostředí vyrůstalo naše dítě.“ Poprvé pohlédl na svou ženu a spatřil ji v novém světle, její chrpově modré oči byly velké a kulaté a její rty rudé proti bledé krémové pokožce ozářené sluncem. Nejraději by se v ní ztratil. Chtěl si vzít, co mu vědomě i podvědomě nabízela. Neměl však pocit, že na to má právo. Netušil, jestli by byly jeho doteky, jeho polibky vítané po tom všem, co provedl. Nejen 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297389
PIPPA ROSCOEOVÁ
kvůli jeho podílu na ztrátě pracovního kontaktu, ale dávno předtím. A jako by vycítila jeho váhání, jeho myšlenky, touhu proudící jím jako požár, jako by se celé ty týdny a měsíce frustrací a potřeby srazily a zuřily kolem nich, přitáhla si ho k sobě a přitiskla mu ústa na rty. Vášeň, již mu nabízela, se rovnala té jeho, prozářila mu myšlenky na minulost a nejistotu ohledně budoucnosti. V okamžiku, kdy rozevřela rty a jazykem ho lákala k hlubšímu polibku, byl ztracen. Rozprostřel červený plášť na mramorovou podlahu altánku a položil ji na záda. „Na tohle jsem myslel, když jsem ho kupoval,“ přiznal chraplavým hlasem. „Jak ti ho sundávám a odhaluju krásu pod ním.“ Tenká bavlněná košile zářila ve světle hvězd, až Ella působila téměř andělsky. „Měl bych tě vzít zpátky do domu, do měkké postele. Zasloužíš si víc než tohle.“ Víc než jí mohl nabídnout. Podívala se na něho, velké modré oči doširoka vykulené a karmínová ústa pootevřená. „Nikde bych nebyla radši než tady s tebou pod hvězdami.“ Roman se ve vteřině zmocnil jejích úst a Ella cítila, že v ní stoupá téměř primitivní výkřik. Výkřik plný ztráty, touhy a zoufalství. Meč, který nad nimi visel tak dlouho, spadl a přesekl poslední zábrany, jež je držely zpátky, zatímco rukama bloudili po těle toho druhého, jazyky se srážely se zuby, rty s pokožkou. Cítila, jak jí vytahuje noční košili po stehnech, svírá ji v rukou. Bradavky se jí tiskly k tenké látce odmítající zakrýt její touhu, kterou už sama nechtěla tajit. Už nechtěla, aby síla její žádostivosti byla poháněna hněvem nebo zlostí nebo touhou po neznámém. Tentokrát toužila 100 Ukázka elektronické knihy