KAREN BOOTHOVÁ
Nehodlala si to ale pořád dokola vyčítat. Před týdnem totiž otřásl jejím světem až do základů. A nehledě na následky, stálo to za to. V téhle chvíli byla největším problémem Astrid a její věčné dohady, jestli Grant o té nevěře věděl. Byla z toho nadmíru znechucená a nechtěla ho ani vidět. Měl naštěstí nesmírně nabitý program. Tara Astridiny otázky zatím úspěšně odrážela, ale takhle to nemohlo jít donekonečna. A určitě by bylo lepší, kdyby měla šanci se na to Granta zeptat dřív než Astrid. Pokud by Astrid dala v kanceláři průchod svému hněvu a s Grantem se pohádala, mohlo by se to donést Clayovi, a kdyby zjistil, o co jde, mohl by s tím jít za Mirandou. Ptát se Granta bylo riskantní, ale udělat to musela. Naštěstí neměla přístup jen k plánům jeho schůzek, ale ještě se spřátelila s jeho asistentkou. Zjevila se u něho v kanceláři zrovna ve chvíli, kdy končil telefonát. „Máš na mě minutku?“ zeptala se. „Jasně,“ odpověděl a ťukal přitom do klávesnice. Tara za sebou zavřela dveře. Tenhle rozhovor nesměl nikdo slyšet. Klepy se šíří rychle a tahle pikantní historka by byla rychlejší než lesní požár. „Taro. Tohle už jsme probírali. Myslím ty dveře,“ připomněl jí. „Já vím. Jenže potřebujeme soukromí.“ To jediné slovo, soukromí, a navíc vědomí, že jsou spolu sami, s ní provádělo nevídané věci. Do obličeje a do hrudi se jí nahrnulo horko. Nohy měla jako z gumy. Jeho přítomnost v ní vyvolala vzpomínky na to, jak se jí dotýkal. Co by se bývalo stalo, kdyby druhý den ráno nepřišlo to nevítané vyrušení? Byl by chtěl pokračovat? A ona, souhlasila by? Bylo jí jasné, že ano. Bylo nemožné ho odmítnout. „Bude o tom mluvit celá firma,“ poznamenal. „Tak ať. Teď jde o něco mnohem důležitějšího.“ Tara přešla k oknu a přejela pohledem siluetu města. V hlavě se jí rojila jedna myšlenka za druhou. Astrid. Johnathon. Miranda. Byl to šílený zmatek. A bylo načase to rozlousknout. „Tys to věděl, viď?“ Grant se zaklonil v křesle a zkřížil nohy před sebou. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297382
ZAKÁZANÉ ŠTĚSTÍ
Měl sundané sako a vyhrnuté rukávy. Jeho ruce byly dlouhé a silné, s dokonalým porostem tmavých chloupků. „Lituju. Budeš to asi muset trochu rozvést.“ „Johnathon a Astrid. Pravý důvod, proč Astrid nikdy neřekl, že si vzal Mirandu.“ Grant si odkašlal a uhnul očima. Tím jí pověděl vše, co chtěla vědět. Přesto to ale od něho chtěla slyšet. „Tak povídej,“ vyzvala ho. „Zjistil jsem to, až bylo po všem. Přísahám, kdybych to byl věděl předem, pokusil bych se mu to vymluvit.“ „Co se stalo?“ „Hádám, že nikdy nenašel odvahu Astrid říct, že začal chodit s Mirandou. Nechtěl jí zlomit srdce. Oni se k sobě s Astrid i po rozvodu pořád vraceli a rozcházeli se. Odstěhovala se zpátky do Norska a on za ní několikrát jel, aby se s ní pokusil usmířit.“ To byla pro Taru novinka. Zabolelo ji to. Když se Johnathon rozešel s ní, nedělalo mu žádný problém ji ze svého života dokonale vytěsnit a jít dál. Než se kdokoliv nadál, už chodil s Astrid. „To jsem netušila.“ „Člověka z těch dvou až bolelo srdce. Oba tolik toužili po dětech, ale nějak to nešlo. Roky to zkoušeli, čekali napjatě každý měsíc, ale marně. Nakonec se to na jejich manželství podepsalo. Ale myslím si, že se oba i potom hluboce milovali.“ Tara už dřív tušila, že to pro ně muselo být těžké, ale neznala podrobnosti. „A co pak, když se zasnoubil s Mirandou? Ani to mu nezabránilo, aby Astrid nechal na pokoji?“ „Očividně ne. Myslel jsem si, že letí do Londýna na schůzku s klientem. Neprozradil mi, že se cestou zpět zastaví v Norsku.“ „Podle toho, co mi pověděla Astrid, to bylo jen pár týdnů před svatbou. Co ho k tomu vedlo?“ Grant pokrčil rameny. „Vždyť jsi ho znala. Někdy se prostě nechal strhnout k věcem, které dělat neměl a o kterých věděl, že nikomu nic dobrého nepřinesou.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297382
KAREN BOOTHOVÁ
Kdo by to věděl líp než Tara. Přesně takový pocit měla, když ji Johnathon odstavil od vedení Sterling Enterprises a ona kvůli tomu začala dělat v realitách. Všechno to bylo tak nečekané. Jeden den naplno pracovala ve firmě a druhý den Johnathon trval na tom, ať odejde a dělá něco jiného. Grant nakrčil nos a zavrtěl hlavou. „Nedokážu si úplně představit, co se tehdy odehrávalo Johnathonovi v hlavě. Vím jedině, že odletěl do Norska a s Astrid se vyspal.“ „On se ti s tím po návratu svěřil?“ „Vlastně ne. Jenže k cestovní zprávě přiložil nějaké účtenky z Norska. Když se na to začali z účtárny ptát, byl zrovna někde na služební cestě. Norsko neměl původně v itineráři, a tak chtěli vědět, jestli je všechno v pořádku.“ „Podal sis ho kvůli tomu?“ „Podal, a dokážeš si představit, jak to vypadalo. S Johnathonem se o ničem dohadovat nedalo. Nikdy se mu nepřiznávalo lehce, že udělal něco, co ho stavělo do špatného světla. Chtěl na ostatní dělat naprosto dokonalý dojem. Aby ho všichni bezpodmínečně milovali.“ „A většinou mu to vycházelo.“ „Přesně. Za jeho chyby jednoduše vždycky zaplatili ostatní.“ To Tara taky dobře znala. Když ji Johnathon požádal, aby odešla z firmy, vykládal pak ostatním, že to bylo její rozhodnutí. Což byla naprostá lež. Jenže Tara věřila, že manželé mají držet při sobě, a tak když na to přišla řeč, jen přitakala a tvrdila, že stát se realitní agentkou byl vždycky její sen. Což nebyla ani trochu pravda. „Já vůbec nevím, co teď s tím,“ připustila a otočila se ke Grantovi. Sluneční paprsky ho zahalily do měkké zlatavé záře. Připomnělo jí to jejich společné ráno. Jaké to bylo, probudit se po jeho boku. Bylo to tak úžasné. Připadala si chtěná. Něco podobného necítila už celou věčnost. Dobrý bože, tolik ho toužila znovu políbit, cítit 100 Ukázka elektronické knihy