LUCY ASHFORDOVÁ
ale nebyla si jistá, jestli to dokáže. Zbláznila se snad, když se chce vydat do noci s naprostým cizincem? Když se s ním ocitla v stísněném prostoru kajuty, pociťovala jeho přítomnost jako jisté nebezpečí, jako něco, co rozechvívalo vzduch kolem ní určitým napětím – zatímco on se kolem sebe rozhlížel, jako by ho to nijak zvlášť nezajímalo. „Je to tu docela útulné,“ prohodil. „Uklizené. Ještě nikdy předtím jsem na žádné takové lodi nebyl, ale zdá se, že tady máte všechno, co byste mohla potřebovat, nemám pravdu?“ „Asi tak.“ Otevřela malou skříňku a přísně dodala: „Tohle je všechno, co vám můžu nabídnout na vaše věci.“ „To mně vyhovuje. Jsem zvyklý cestovat nalehko.“ Pomyslela si, no jistě. Byl přece voják. Pak si uvědomila, že se Jack nedívá na skříňku – díval se na její postel. Postel – ó bože! Na to vůbec nepomyslela. Srdce se jí rozeběhlo jako o závod. V kajutě byla pouze jedna postel, na které spal její otec, zatímco Matty spala na slabé bavlněné matraci, která se dala srolovat a přes den uklidit. Její otec také vytvořil nouzový závěs, aby měli oba v noci soukromí – tatínek i jeho mladá dcera. Ale jak se o tak malý prostor v noci podělí s Jackem Ruthefordem? Matty rozbolela hlava. On bude muset spát na palubě, pomyslela si rozčileně. Může si tam postavit nějaký přístřešek před deštěm… Přerušila nepříjemné myšlenky, když si uvědomila, že je Jack na odchodu. „Dobrá,“ říkal, „teď si zajdu pro své věci a brzy se vrátím, kapitáne Matty.“ Usmál se na ni, přátelsky ji poplácal po rameni a zmizel jí z dohledu. Zatočila se jí hlava a ztěžka dopadla na postel. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297374
DOBRODRUŽSTVÍ NA LODI
Jen kdyby si ji tak nedobíral. A nedotýkal se jí. Nenáviděla, když se jí nějaký muž dotýkal, a proto se také oblékala tak, jak se oblékala. Mužům tak bránila, aby ji popleskávali a svůdně na ni pomrkávali. S Jackem Ruthefordem to bylo ale jiné. Jeho dotek ji propaloval. Vzbuzoval v ní pocity, na jaké nebyla zvyklá. A co hůř, nedalo se říct, že by se jí účinek, jaký na ni měl, hnusil. Nejspíš se musela zbláznit – ano byla naprostý blázen, když mu dovolila, aby ji na té cestě doprovázel. Bože, co jsem to jen udělala? O deset minut později Matty zapřahovala Herkula k lodi. Bylo neobvyklé, aby se někdo v noci chystal vyplout, ale upínala se k slabé naději, že si jejích příprav nikdo nevšimne. Bohužel po nějaké chvíli zahlédla Daniela, jak se k ní blíží s lampou v ruce. „Co se děje, Matty?“ Tvářil se nevěřícně. „Zapřaháš starého Herkula? Proč, proboha, děvče?“ „Rozhodli jsme se s Jackem Ruthefordem,“ vysvětlovala, „že poplujeme na sever.“ Dokázala si představit, jakou reakci její slova vzbudí. „Vy dva spolu?“ vykřikl Daniel. „A teď v noci?“ „Přesně tak. Vyplujeme co nejdřív.“ Z Danielova pohledu mohla vyčíst stejné zděšení, jako když začaly hořet stáje – a ještě ke všemu k nim chvátala Bess, která měla dost času zachytit konec jejich rozhovoru. „Matty!“ vykřikla. „Snad se vážně nechceš vydat na cestu s tím chlapíkem, kterého jsi právě poznala?“ Matty se ocitla ve svízelné situaci. Měla by jim povědět, že ten dnešní strašlivý útok byl namířen hlavně na ni, takže to byla všechno její vina? Ovšem jestli to přizná, potom ji nebudou chtít spustit z očí! A kromě toho ona vždycky toužila podniknout tu cestu. Vždycky. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297374
LUCY ASHFORDOVÁ
„Bess,“ spustila, „chvilku předtím, než tatínek zemřel, jsem mu slíbila, že se vrátím na místo, které pro něj bylo moc důležité.“ Viděla, že se Bess trochu uklidnila. „A teď jsem se rozhodla, že nastal čas, abych svůj slib splnila. Vždycky jsem věděla, že vypravit se tam sama je nemožné, ale Jack se nabídl, že mi pomůže. To rozhodnutí je jenom a jenom moje.“ Bess s Danielem si vyměňovali ustarané pohledy. „Ale děvče,“ řekla konečně Bess. „My bychom ti rádi s tou tvojí cestou pomohli, kdybys nás o to předtím požádala.“ „Vždycky jste byli moji nejlepší přátelé, ale přece se nemůžete vykašlat na vaše živobytí. Nikdy by mě ani nenapadlo vás žádat o pomoc!“ Jejich mlčení potvrzovalo jejich pochyby, které je neopouštěly, ale nakonec se ozval Daniel: „Tak dobře, děvče, konečně – je to tvoje rozhodnutí. Ale kdybys nás potřebovala, rádi ti pomůžeme.“ „Já vím, Danieli. A moc vám za to děkuju.“ S těmi slovy Daniel odešel, ale Bess pokračovala: „Podívej, Matty, jsem přesvědčená, že by tvoje maminka byla ráda, kdybych se ti snažila vymluvit, aby ses vydala na cestu kanálem s tím chlapíkem, který se na tebe nalepil. To se nehodí. Není to správné. Chápeš to?“ Matty pevně opětovala její pohled. „Bess, já vlastně ani nevím, jestli si uvědomil, že jsem děvče.“ Bess se zatvářila ohromeně. „A co si tedy proboha počneš, až to zjistí?“ „Nemyslím, že mu na tom vůbec záleží.“ Bess nevěřícně vrtěla hlavou. „Poslouchej. Viděla jsem na vlastní oči, jak na tom svatebním večírku roztáčel v kole jedno děvče za druhým. Muži jako on věří tomu, že můžou mít každou, na kterou pomyslí. Jak víš, že mu můžeš důvěřovat?“ 100 Ukázka elektronické knihy