Na druhou stranu Petrov vůbec nic nevěděl o Tatarech kromě toho, že občas zabloudil na tatarský program, který měl v kabelové televizi, Petrov by si jednoduše nedokázal vymyslet, že jeho manželka je Tatarka, že dokonce umí tatarsky, síla Petrovovy fantazie by nestačila na to, aby vymyslel manželčino jméno a její naprosto nepředstavitelné jméno po otci. Ale zároveň když jeli do Tatarstánu k manželčiným příbuzným, na svatbu jejího bratrance, nikdo ze spolucestujících v hromadné dopravě nebo z kolemjdoucích se nikdy na manželku neobrátil tatarsky – takový měla obyčejný slovanský zevnějšek, zato na Petrova se lidé tatarsky obraceli neustále a nutili ho, aby se červenal, jako by byl Tatar, který se zřekl svých kořenů, a dokonce zapomněl i jazyk. Koneckonců Petrov si přece nemohl vymyslet manželčinu babičku – takovou opravdu korpulentní babičku v květovaném šátku, co přeskakovala z jednoho jazyka do druhého – a nemohl si přece vymyslet, že mu doslova propadne, když se bude snažit zjistit, kde Petrov s tím svým příjmením přišel k tak autentickému tatarskému vzezření. Moje babička se spustila s potápěčem, měl chuť jí odpovědět Petrov, protože jeho vlastní babička se skutečně spustila s potápěčem Baltské flotily – s Petrovovým dědečkem. Dědeček byl z dětského domova, takže Petrov měl vlastně příjmení, které vymyslel nějaký zaměstnanec dětského domova za občanské války. Fantazii ten zaměstnanec neměl právě bohatou. Hrazda, kterou manželka pořídila pro syna, visela na chodbě mezi předsíní a koupelnou, cestou do
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297260
kuchyně. Manželka propočítala průměrnou výšku všech členů rodiny, ale Petrovovi opilí hosté, jako třeba vysoký Paša, to měli těžké, když hlavou vráželi do hrazdy. „Už jsem se i doma začal sklánět, jakmile vidím dveře do kuchyně,“ říkal Paša poté, co se běžel vyzvracet do Petrovova záchodu a hrazda ho praštila přesně do kořene nosu. Sám Petrov hlavou do hrazdy nevrážel, ale cítil, jak se hrazda dotýká jeho účesu jako nějaký anděl strážný. Po manželčině poznámce o zápachu Petrov nemohl minout koupelnu a nezhodnotit v zrcadle nad umyvadlem svůj zamračený, dva dny neholený obličej. Ani manželka se nezařídila špatně – na poličce pod zrca dlem ležel její zubní kartáček a všelijaké její noční krémy na ruce a obličej (mimochodem v jejím bytě Petrovovo holítko ani zubní kartáček nebyly). Pračka u umyvadla hučela a vydávala zvuk, který vzdáleně připomínal motor stíhačky. Hadicí, která vedla od pračky do záchodové mísy, proudila ostře růžová voda smíchaná s mýdlovou pěnou. „Nic bílýho tam nemáš?“ zeptal se Petrov přes rameno, i manželka s rukama v podpaží se dívala na tu ostře růžovou vodu. „Aby to nedopadlo jako posledně.“ Bylo to teprve před rokem, Petrov mladší chodil do první třídy – ale teď se zdálo, že uběhla už spousta času –, vyprali tenkrát synovy nové růžové punčocháče s vlastními věcmi. Mohlo jim být jasné předem, že od těch punčocháčů se nedá čekat nic dobrého, tím spíš je neměli strkat do pračky s jinými věcmi, když navíc
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297260
i bez praní pustily barvu na nohy Petrova mladšího a po celé délce je obarvily na růžovo, přičemž barva byla taková, že Petrovovi ani nepochopili, co je to za barvu, Petrov říkal, že růžová, a Petrovová, že fialová. Po praní byly punčocháče opravdu fialové, zato na bílém Petrovově tričku, na bílých ponožkách Petrovové a na bílých a bleděmodrých tílkách Petrova mladšího zůstaly zřetelné skvrny jedovatě růžové barvy. „Peru si kabát,“ vysvětlila manželka. Kabát Petrovové taky vždycky pouštěl barvu. Měla ho už tři roky a Petrov říkal, aby tu hroznou věc vyho dila, protože nejenom že pouští barvu, ale ještě pak dlouho schne. Petrovová tvrdila, že kabát jí sluší. Petrov říkal, že kabát Petrovové sice možná sluší, ale co z toho, je lehký, v zimě v něm člověku není o moc tepleji než ve svetru. Petrov ze sebe všechno svlékl, naházel to do koše na prádlo, přičemž usoudil, že z kapes všechno vyndá až později, a vlezl si do sprchy. Petrovová stála vedle a pohled měla naprosto lhostejný. Obecně po narození dítěte, vztah Petrovových ztratil někdejší intimitu, kdy se koupelna spojená se záchodem zavírala, když se někdo z Petrovových myl nebo šel na záchod. Teď to mohlo vypadat tak, že Petrov se myl, Petrov mladší seděl na záchodě, dloubal se v nose a na jedné noze pohupoval trenýrkami, co sklouzly na podlahu, a Petrovová mezitím třeba strkala prádlo do pračky, anebo Petrovová seděla na záchodě, zatímco Petrov myl Petrova mladšího, Petrovová prosila, aby jí přinesl novou vložku
100
Ukázka elektronické knihy