„Pan doktor není doma?“ „Čekám ho každou chvilkou. Už by tu měl být. Ale víte, jak to chodí, pacient nemůže čekat. Já ano.“ „Rádi bychom mu položili několik otázek, paní Marysková.“ „To je kvůli té Terezce?“ „Ano.“ „A co s ní má manžel společného?“ „Potřebujeme jen ověřit některé informace ohledně Františkova. Váš muž je tady asi osobou nejpověřenější,“ odpověděl dřív, než Sucharda s tou svou pravdou zase něco definitivně podělá. „Jo, to jo. To on bude rád, že má konečně někoho, kdo ho bude poslouchat. Ty díry v zemi jsou jediný, co ho doopravdy zajímá,“ povzdechla si Ivana tak, aby dala jasně najevo, co si o manželově dětinském koníčku myslí. „Pamatujete si ještě, co jste s manželem v ten den dělali?“ „S manželem?“ uchichtla se kysele nad vysokou sklenkou portského. „S manželem my už toho právě moc neděláme, jestli mě chápete, pánové. Já jsem tady zavřená od rána do rána s malou, on je v ordinaci a pak do noci lítá někde po těch jeho horách.“ „Rozumím, asi to pro vás nebude lehké mít pracovně tak vytíženého muže. Moje žena by vám mohla vyprávět… Vzpomněla byste si ale přesně na toho 27. ledna?“ „Samozřejmě. Něco takového se nezapomíná. Celej jeden lexaurin jsem si musela tu noc vzít, abych vůbec usnula, když jsem se to dozvěděla. Ještě teď mám husí kůži. To víte, jsem tu furt s malou sama, daleko od všech. Chudák holka,“ kývla teatrálně Ivana a dolila si do sklenky vína.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297058
„V pátek manžel nikdy neordinuje, objíždí nemohoucí pacienty. Tady všude kolem. Jestli to potřebujete vědět přesně, musíte se zeptat jeho. Pak měl po práci vyzvednout zákusky v cukrárně. Na druhý den jsem tu zorganizovala takovou menší dívčí sešlost, chápete, že? Objednávala jsem zákusky už dva dni předem. Já si na mlsání potrpím, ale musí být kvalitní. Tady je to všude tragédie jak za komunistů. Obarvený seschlý punčáky a dorty s prasečí želatinou. K tomu snad ještě turecký kafe a jednu si střelit,“ rozjela se afektovaně. „Manžel přijel kolem pátý hodiny, určitě už byla skoro tma, to si pamatuju. Přivezl krabici se zákusky, ani se nenajedl a hned jel někam do těch svejch kopců. Že prej musí ještě něco narychlo změřit. Vrátil se, když začínaly zprávy na Primě. Ale to se jenom omyl a už jste volali vy, že se ztratil malej Kunc.“ Slyšeli bouchnout vchodové dveře. Někdo v nich několikrát otáčel klíčem. Pak se třikrát po sobě rozsvítilo a zhaslo v chodbě a do obývacího pokoje vešel slabě kulhající doktor Maryska. Nečekal hosty, zaparkované auto před domem ho znervóznilo. Díval se na ně překvapeně a nepříliš zdvořile. Sucharda se zvedl z křesla, aby podal příchozímu ruku. Tím ho uvedl ještě víc do rozpaků. Lékař váhavě stiskl policistovu dlaň. Snažil se nedat na sobě znát svůj odpor k tomuto nechutnému gestu. Na čele mu naskočily kapičky potu. „Jen se opláchnu a jsem tu zpět,“ usmál se strojeně a zmizel za dveřmi koupelny. Trvalo snad deset minut, než se znovu objevil. „Tak jak vám mohu pomoci, pánové?“ „Přišli si ověřit tvoje alibi, lásko,“ rozesmála se již lehce podnapilá paní domu. Doktor se netvářil pobaveně. Netvářil se nijak.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297058
„Žádné alibi, nebojte se. Potřebovali bychom pomoct s orientací v možných podzemních prostorách na Františkově. Zdá se, že ta malá se tam dostala odněkud zespodu. V tomto ohledu budete asi tou nejvíce osvícenou osobou. Paní Kadlecová nás informovala, že byste měl mít u sebe veškeré záznamy jejich zemřelého syna ohledně jeho i vašich výzkumů. Bylo by možné do nich nahlédnout? Nebo ještě lépe, na několik dní si je půjčit?“ Snažil se vyčíst jakýkoliv náznak emocí z doktorovy tváře. Pochyby, strach, nevoli. Jenže on tam jen tak seděl a nic. Ani zmínka o mrtvém Kárlovi s ním nehnula. Jen strojený nezájem. Jasně že před nimi něco kryje. „Myslíte si, že by to mohlo mít nějakou spojitost se smrtí Terezky?“ „Je to možné. Musíme prověřit všechny hypotézy.“ „V tom případě vám budu rád nápomocen. Musím vás ale zklamat hned na začátku. Pod tím místem, kde jsme Terezku našli, ani v širokém okolí se nám s Karlem Kadleců nepodařilo najít žádné podzemní prostory. Ani průchozí, ani zasypané. A to ani s georadarem. Však uvidíte sami. Počkejte okamžik, přinesu vám všechno, co k tomu mám,“ zvedl se Maryska z pohovky a zamířil do své pracovny. „Jó, to on vám rád pomůže. Konečně někdo, co se zajímá o ty jeho pohádky. Hlavně mu to ale neumažte, to by se nám pan doktor opotil i na prdýlce,“ připadala si ohromně vtipně jeho teď již slušně opilá žena, když se za manželem zavřely dveře na chodbu. Čekali pět minut, možná víc. Začal být nervózní. Spěšně vyťukal do mobilu esemesku pro Annu, aby na něj nečekala s večeří, i když ona určitě čekat nebude, a znovu utopil telefon v kapse kalhot.
102 Ukázka elektronické knihy