„Ano, prosím,“ požádám ji. „Silné.“ Když Nathan jako ve zpomaleném filmu zamíří otevřeným prostorem do mojí kanceláře, ve vzduchu jiskří napětí. Šest hlav se otočí a civí na jeho záda, jako kdyby jim měla dát odpověď, na kterou všichni tak zoufale čekáme. Uši mi jenom hoří, když za sebou zavře dveře a postaví se přede mě. Vidím, jak se mu pohybují rty, ale prvních pár slov, která pronese, zní, jako by mluvil pod vodou. „Je mi to líto,“ je první věc, kterou slyším jasně. Opřu se lokty o stůl a složím hlavu do dlaní. „Developeři nakonec ten pozemek nekoupí, takže žádná zakázka nebude.“ V tu chvíli si uvědomím, jak moc jsem po ní toužila. „Ale proč?“ zeptám se pronikavým hlasem. Zním jako rozmazlené dítě. „Nevím,“ odpoví Nathan. „Ale musíme si z toho odnést to, že kdyby se ten obchod dotáhl do konce, určitě bychom tu zakázku dostali. Alespoň tolik mi řekli.“ Nedokážu myslet jasně. Cítím se jako splasklý balon. „Naznačili aspoň, co se stalo, že změnili názor?“ zeptám se, když znovu najdu svůj hlas. Nathan se poškrábe na hlavě. Očividně je stejně vyvedený z míry jako já. „Chci říct, proč by v tomhle stadiu najednou odstoupili? Když pomineme AT Designs, myslela jsem si, že i pro ně je to velká věc.“ „To taky je. Nebo byla,“ řekne a promne si strniště na bradě. „Vůbec to nedává smysl. Myslel jsem si, že do toho šli na sto procent.“ „Tolik dřiny,“ postesknu si. „A zbytečná cesta do Japonska.“ „O tom už tahle práce je,“ odtuší. „Moc mě to mrzí.“ Přejde ke mně a vytáhne mě ze židle. „Jsem si jistý, že přijdou 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296796
další příležitosti,“ řekne, obejme mě a políbí na vršek hlavy. Matně si uvědomuju, že nás zbytek týmu pozoruje přes sklo – nemusí hádat dvakrát, jak to dopadlo. „Já vím,“ souhlasím. „Jen jsem strašně zklamaná. Vážně jsem si myslela, že tohle bude zakázka s velkým Z.“ „Už teď se nám daří opravdu dobře,“ ujistí mě, podrží si mě od sebe a pevně se mi podívá do očí. „Letošní obrat je skvělý. Netrap se kvůli tomu.“ „Nejde o peníze,“ namítnu. „Jde o to, dostat se do širšího povědomí, udělat si jméno. S touhle zakázkou by se to povedlo.“ Na okamžik odvrátí zrak a já sleduju, jak přechází do režimu hlubokého zamyšlení. „Dej mi vteřinku,“ řekne, otočí se na patě a vyjde ze dveří. Lottie ho nešťastně provází pohledem, když kolem ní prochází do svojí kanceláře. Vypadá tak, jak já se cítím. Obklopují mě vzorky dřeva, vzorníky látek a barev, to vše určené pro osmadvacet bytů v Tokiu, které neexistují. Cítím takovou frustraci, až mám chuť to všechno popadnout a hodit z okna. Lottie nakoukne do dveří. „Jsi v pohodě?“ zeptá se potichu. Neodvážím se na ni pohlédnout, protože vím, že bych se určitě rozbrečela. Naštěstí pochopí a vycouvá ven. Proboha, Alice, vzpama tuj se, napomenu se. Není to, jako by někdo umřel. Ale on umřel. Najednou si vybavím Tomovu tvář, jak se mu ústa roztáhnou do širokého úsměvu, když mu oznámím, že jsme ten kontrakt získali. Cítím jeho obrovskou hrdost, když mě zvedne do náruče a zatočí se se mnou, než se rozesmátí zhroutíme na zem, neschopní uvěřit, čeho jsme dosáhli. Tohle je pro tebe, chtěla jsem mu říct. Ale teď nemůžu a nevím, jestli jsem spíš smutná, protože jsem ho zklamala, nebo se cítím provinile, protože jsem si představovala, že tuto chvíli sdílím s ním, a ne s Nathanem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296796
„Můžu s tebou jenom něco probrat?“ zeptá se mě Nathan, když se vrátí do mojí kanceláře a přeruší tak tok mých myšlenek. Samou nervozitou skoro přeskakuje z nohy na nohu. „Jen do toho,“ pobídnu ho a posadím se zpátky na židli. Obejde stůl a sedne si vedle mě na jeho koženou desku. „Co kdybych ti řekl, že ten pozemek i projekt jsou pořád na prodej?“ oznámí mi. Dívá se přitom přímo před sebe, ven oknem za mými zády. „Jak to myslíš?“ otočím se a zmateně k němu vzhlédnu. „Prodávající ho chce pořád prodat – to jenom kupující z toho vycouvali.“ „Aha, dobře,“ odpovím váhavě. „A jak nám to pomůže?“ „Co kdybychom ho koupili?“ navrhne a čelist se mu napíná s každým proneseným slovem. „Cože?“ téměř vyjeknu. „Nebuď blázen!“ „Poslouchej mě,“ pokračuje, poprvé za celou dobu se na mě podívá a vezme moje ruce do svých. „Mohli bychom ten projekt realizovat sami. Mohli bychom koupit pozemek, postavit byty, navrhnout interiéry a pak je prodat.“ „Copak jsi úplně zešílel?“ zeptám se se smíchem. „Dokázali bychom to, Al.“ Jeho hlas nabírá na síle. „Ty a já. AT Designs. Celou tu zatracenou věc bychom dokázali udělat sami.“ Pohlédnu na něj a zakroutím hlavou. „Je to pro nás moc velké sousto. Nemáme dostatek zkušeností ani peněz…“ „Za milion je to naše,“ prohlásí. „Mohli bychom si vzít půjčku, vyjednat supernízké splátky.“ „Teď už mě trochu děsíš,“ řeknu, ale v žilách mi proudí adrenalin. Bylo by něco takového vůbec možné? „Právě jsem mluvil s prodejci,“ řekne, jako by mi četl myšlenky. „Jsou zoufalí. Prodávali to za jeden a půl milionu, ale když najdou 99
Ukázka elektronické knihy