kde se nabízely knihy z druhé ruky a pořádaly čaje se slavnými hosty. Když tam kartičky viděla, uvědomila si, že je mají všude, čímž se pan Evans dostával do nevýhodného postavení. Až doteď. Vánoce se blížily, takže i v knihkupectví Primrose Hill jich prodali několik tuctů hned první den, kdy Grace vystavila oznámení, že je nabízejí. „Musím vám přiznat, slečno Bennettová,“ připustil pan Evans bručlavě potom, co jeden ze zákazníků odešel, „že to byl opravdu dobrý nápad, tyhle dárkové lístečky.“ Potlačila úsměv nad jeho zvykem říkat kartám lístečky. „Jsem ráda, že tak dobře fungují.“ Ovázala kousek poskládaného stříbrného papíru provázkem a upravila ho tak, aby vznikla ozdobná koule. Dokonalá pro zimní úpravu výlohy, kterou chystala. „Prosinec je pomalu za námi.“ Pan Evans zaznamenal prodej do účetní knihy, kterou Grace měla položenou vedle pokladny, zapisovala si prodeje stejně pečlivě jako na začátku. Když dopsal, odložil pero – opravdové pero, které nemusel svírat špičkami prstů – a kousek utrženého papíru odhodil do koše vedle pultu. „Doufám, že nám rok 1940 přinese konec války.“ Grace ovázala další smotek stříbrného papíru. Ještě jeden a bude mít všechno, co potřebuje. „A vy už máte za sebou dvě třetiny vašeho šestiměsíčního úvazku tady.“ Prohlédl si stránky účetní knihy a pak ji zavřel. „To mám.“ Podívala se na něj, ale tvářil se neutrálně. Otevřel ústa, jako by se chystal ještě něco říct, když zacinkal zvonek nade dveřmi a do obchodu vstoupil vysoký, štíhlý muž s mohutným knírem. Pan Evans zhluboka vydechl. „Dobré odpoledne, pane Stokesi. Porušili jsme nějak pravidla?“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296795
To jméno Grace odněkud znala, ale nedokázala ho zařadit. „Nejsem ve službě.“ V jeho tónu zněla autorita, kterou si Grace matně vybavovala. Konečně si vzpomněla. Pan Stokes byl člen místní hlídky civilní obrany. „Musím přiznat, že je to poslední dobou trochu jednotvárné.“ Pan Stokes podmračeně obhlédl řady knih. Vrásky na čele se mu prohloubily, zřejmě se mračil často. „Potřeboval bych nějakou knihu, která by mi pomohla přečkat noc. Můj partner je spíš jen kluk a na konverzaci moc není. Člověk by myslel, že na Vánoce se všemi těmi oslavami bude někde vidět světlo, ale… nic.“ Koutek úst se mu stočil dolů zklamáním nad tím, že nemá víc příležitostí někoho napomínat. „Možná pěknou detektivku?“ Pan Evans na druhého muže mávl, aby šel za ním. V tomhle pan Evans exceloval. A Grace selhávala. Zaměřovala se tak dlouho na uspořádání obchodu, že neměla čas jejich zboží číst, rozhodně ne natolik, aby mohla knihy doporučovat. Možná tohle jí chtěl pan Evans říct, když se zmínil, že její čas v Primrose Hill se chýlí ke konci. Neměla příležitost to zjistit. Zbytek odpoledne byl rušný a pan Evans už se o tom znovu nezmínil. Nový rok se blížil, proto si předsevzala, že si udělá čas na to, aby četla knihy, které nabízejí. Pak možná bude schopná zákazníkům opravdu doporučovat, co mají číst, neřídit se jen tím, co je zrovna nejoblíbenější.
Vánoce byly bez Colina smutné. Paní Weatherfordová s vidinou hrozícího přídělového systému připravila hostinu. Šuškalo se totiž, že bude zaveden od ledna. Sehnala buclatého krocana, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296795
kterého upekla k večeři spolu s pastinákem, bramborami a kapustičkami. Daly si dárky, aby trochu pozvedly tíživou náladu, ale pomohlo to jen málo. Bez Colina to tady už nebylo stejné. Grace dala paní Weatherfordové dárkové knižní kartičky – opravdu to byly šikovné dárky – a Viv módní klobouček. Viv jim oběma ušila šaty a paní Weatherfordová oběma dívkám koupila tašky na nošení plynových masek. Měly zvláštní střih s kulatým dnem, kam se dobře zasunul nástavec, a kapsou na samotnou masku. Byly ušité z módní černé kůže, nahoře byla zlatá spona. Docela určitě taška, kterou může pyšně nosit každá dáma. „Tak už je nebudete zapomínat, až půjdete ven,“ pronesla paní Weatherfordová rozhodným tónem, který jim naznačil, že už nehodlá přijímat žádné výmluvy, proč nechaly masky doma. Vánoce bohužel neznamenaly konec války, jak mnozí optimisticky prorokovali, ale přinesly opravdu zavedení obávaných přídělů. Omezení spotřeby slaniny, másla a cukru jen přispělo k tomu, že jedna z nejchladnějších londýnských zim byla ještě trpčí. Každý obyvatel Anglie, včetně krále a královny, dostal malou knížečku kuponků, které omezovaly množství potravin na příděl, jež bylo možné koupit. A nějak se stalo, že i když paní Weatherfordová nakoupila předem zásoby cukru a držela je pod zámkem, nacházely Grace s Viv cukřenku stále častěji skoro prázdnou. A v tomhle smutném šedém světě najednou Grace objevila nečekaný paprsek slunce. Jednou odpoledne za mimořádně mrazivého dne, potom co odešla z knihkupectví Primrose Hill, si najednou uvědomila, že se ocitla v hodně nezvyklé situaci: měla volný čas. Ale vě99
Ukázka elektronické knihy