Asimov-Nadace a fiíše - zlom
11.11.2009 22:16
Stránka 97
12
Kapitán a starosta Kapitán Han Pritcher nebyl na pfiepych, kter˘ ho právû obklopoval, nijak zvykl˘ – a taky na nûj nedûlal vÛbec Ïádn˘ dojem. Navíc zpravidla zavrhoval sebezpytování a ve‰keré formy filosofie a metafyziky, které nemûly alespoÀ vzdálenou spojitost s jeho prací. Pomáhalo to. Podle terminologie ministerstva války byl „zpravodajsk˘ dÛstojník“, kultivovaní lidé by ho asi oznaãili za „tajného agenta“ a romantici zase za „‰pióna“. A bohuÏel, i pfies halasné a jalové televizní tlachy je pro „zpravodajské dÛstojníky“, „tajné agenty“ a „‰pióny“ opakovaná zrada a cynická manipulace s lidsk˘mi osudy a fakty pfiinejlep‰ím bûÏn˘m denním chlebíãkem. Spoleãnost to omlouvá, protoÏe se jejich ãinnost odehrává „ve státním zájmu“, ale filosofie pokaÏdé kapitána Pritchera dovedla k závûru, Ïe i v tomto svatém zájmu je mnohem jednodu‰‰í uti‰it spoleãnost neÏ vlastní svûdomí – a proto Pritcher filosofii zavrhoval. A teì se mu v pfiepychu pfiedpokoje starostovy kanceláfie my‰lenky i pfies v‰echna nejlep‰í pfiedsevzetí obrátily do vlastního nitra. Pfiipou‰tûl, Ïe ho pfii povy‰ování neustále pfieskakují muÏi men‰ích schopností. âerné puntíky a oficiální dÛtky na nûj pr‰ely jedna za druhou – a on to pfieÏil. Zatvrzele se drÏel sv˘ch zpÛsobÛ v pevné vífie, Ïe za nedostatek káznû v tomtéÏ svatém „státním zájmu“ mu jednou zaruãenû udûlí pochvalu. Teì tedy stál v pfiedpokoji starostovy kanceláfie – s uctivou eskortou sloÏenou z pûti vojákÛ a s vyhlídkou na polní soud. TûÏké mramorové dvefie se hladce a ti‰e otevfiely a odhalily tak saténovû jemné zdi, ãerven˘ umûl˘ koberec a dal‰í dvoje mramorové dvefie – 97 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296752
Asimov-Nadace a fiíše - zlom
11.11.2009 22:16
Stránka 98
vykládané kovem. Dva ãinovníci ve stroh˘ch ‰atech u‰it˘ch podle tfii sta let starého stfiihu vy‰li ven a zvolali: „Audience se udûluje kapitánu Hanu Pritcherovi z Informaãní sluÏby.“ Kapitán vykroãil a oni mu s obfiadnou úklonou ustoupili. Jeho doprovod se zastavil u vnûj‰ích dvefií a on ve‰el do tûch vnitfiních sám. Ve zvlá‰tnû prosté rozlehlé místnosti sedûl za velk˘m stolem mal˘ muÏ, kter˘ se v tom obrovitém prostoru skoro ztrácel. Starosta Indbur – jiÏ tfietí toho jména – byl vnukem prvního Indbura, brutálního a schopného ãlovûka, kter˘ brutalitu efektnû pfiedvedl pfii státním pfievratu a schopnosti zase osvûdãil, kdyÏ skoncoval s posledním fra‰kovit˘m pozÛstatkem svobodn˘ch voleb a kdyÏ pak je‰tû zdatnûji v relativním poklidu vládl. Starosta Indbur byl synem v pofiadí druhého Indbura, jenÏ byl prvním starostou na Nadaci, kter˘ úfiad zdûdil – a kter˘ byl pouze poloviãním synem svého otce, protoÏe byl jen brutální. TakÏe starosta Indbur byl tfietím toho jména a druh˘m dûdiãn˘m starostou a ze v‰ech tfií ten nejmen‰í, protoÏe nebyl ani brutální, ani schopn˘ – jen skvûl˘ úãetní, kter˘ se ‰patnû narodil. Indbur Tfietí byl muÏem s prazvlá‰tní smûskou vlastností, které pfiipadaly autentické snad jen jemu samotnému. Pro nûj byla pfiepjatá láska k fiádu „systémem“, neúnavn˘ a horeãnat˘ zájem o ty nejmalichernûj‰í stránky byrokratické ma‰inérie „pílí“, nerozhodnost mu byla, kdykoli mûl pravdu, „opatrností“ a slepá zatvrzelost, kdyÏ ji nemûl, zase „odhodláním“. A nadto nepl˘tval penûzi, nikoho nezabil zbyteãnû a v‰echno myslel co nejlépe. Kapitán Pritcher zÛstal uctivû stát na místû pfied rozloÏit˘m stolem, a pokud se jeho pochmurné my‰lenky vydaly tímto smûrem, na strnul˘ch rysech jeho obliãeje to nebylo poznat. Neka‰lal, nepfiená‰el váhu z nohy na nohu, ne‰oupal nohama – poãkal si, aÏ se starostova pohublá tváfi pomalu zvedne, aÏ jeho pero pfiestane hekticky ãrtat poznámky na okraj papíru a aÏ se hustû popsan˘ list pfienese z jedné úhledné hromádky na druhou úhlednou hromádku. Starosta Indbur pfied sebou peãlivû sepnul ruce, pfiiãemÏ si úzkostlivû dal pozor na to, aby nerozházel peãlivû uspofiádané kanceláfiské doplÀky. – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296752
Asimov-Nadace a fiíše - zlom
11.11.2009 22:16
Stránka 99
„Tak kapitán Han Pritcher z Informaãní sluÏby,“ prohlásil na znamení, Ïe si náv‰tûvníka pov‰iml. Kapitán Han Pritcher podle pfiísn˘ch nárokÛ protokolu bezmála poklekl na koleno a sklopil hlavu, dokud nezaslechl vysvobozující slova. „Zvednûte se, kapitáne Pritchere!“ Pak starosta vlídnû pokraãoval: „Jste tu, kapitáne Pritchere, kvÛli dÛtce, kterou vám udûlil vበnadfiízen˘. Doklady o tomto disciplinárním opatfiení se, jak náleÏí, dostaly aÏ ke mnû, a vzhledem k tomu, Ïe na Nadaci nenajdete nic, co by mû nezajímalo, dal jsem si tu práci a vyÏádal jsem si k va‰emu pfiípadu dal‰í informace. Doufám, Ïe vás to nepfiekvapuje.“ „Ne, Va‰e Excelence. Va‰e spravedlnost je pfiísloveãná,“ opáãil kapitán Pritcher nevzru‰enû. „VáÏnû? VáÏnû?“ opakoval starosta potû‰enû. Jeho barevné kontaktní ãoãky zachycovaly svûtlo tak, aby jeho oãím dodávaly chladn˘ kovov˘ lesk. Pfiepeãlivû pfied sebou rozloÏil celou fiadu kanceláfisk˘ch vazaãÛ se sloÏkami. Pfii ãtení pfiejíÏdûl dlouh˘m prstem po jednotliv˘ch fiádcích a pergamenov˘ papír mu pod rukama jen ‰ustil. „Mám tu va‰e záznamy, kapitáne – kompletní záznamy. Je vám tfiiaãtyfiicet a v armádû jste sedmnáct let. Narodil jste se na Lorisu anakreonsk˘m rodiãÛm, neprodûlal jste Ïádné váÏné dûtské choroby, infarkt myo… no, na tom nesejde… pfied vstupem do armády jste studoval na Akademii vûd, hlavní obor hypermotory, akademické v˘sledky… hm-m-m, v˘borné, to vám gratuluji… vstoupil jste do armády jako poddÛstojník sto druhého dne dvû stû devadesátého tfietího roku éry Nadace.“ Starosta odsunul jednu sloÏku, a kdyÏ otevíral druhou, na chviliãku zvedl oãi. „Jak vidíte,“ fiekl, „v mé administrativû není nic ponecháno náhodû. Pofiádek! Systém!“ Zvedl k ústÛm rÛÏové navonûné kulaté Ïelé. Byla to jeho jediná nefiest a on se jí oddával jen v˘jimeãnû. Svûdãilo o tom i to, Ïe se na starostovû stole nenacházel jinak takfika v‰udypfiítomn˘ atomov˘ plamínek na likvidaci tabákového popela. Starosta totiÏ nekoufiil. Samo sebou se rozumûlo, Ïe nekoufiily ani jeho náv‰tûvy. Starosta metodicky drmolil a tu a tam proloÏil svou ochromující litanii ‰eptan˘mi pochvalami ãi v˘tkami, stejnû mírn˘mi jako neúãinn˘mi. – 99 –
Ukázka elektronické knihy