Zima, sníh a vítr s sebou přinesly jedinou výhodu: skoro celý den tiché jízdy. Překřikovat ten nečas bylo nepohodlné, takže se jindy dlouhé rozhovory scvrkly na prosté organizační domluvy. Isarell tak měla spoustu času, aby si srovnala myšlenky. Konečně strávila Bastienovo včerejší prohlášení a akceptovala ho, i když se jí do břicha stále zatínal protivný pocit. V mysli probrala předešlý Daimónův výstup; Ymira ho sice považovala za obyčejnou provokaci, ale Isarell si nebyla tak jistá. Většinou dokázala lidské emoce velmi dobře odhadnout, podobně jako Bastien. Z Daimóna vždy cítila obrovskou nenávist a trochu žárlivost. Prýštilo to z něj jako prasklý zhnisaný vřed. Včera to ale bylo úplně jiné, jako by skutečně přehodnotil svůj postoj a rozhodl se Isarell využít alespoň tak, jak je toho sám schopen. Ne že by to z něj dělalo méně nebezpečného soupeře, naopak, možná o to nebezpečnějšího. Pokud konečně dokázal zpracovat a potlačit svůj hněv i odpor vůči ní, jistě teď bude jednat chytře a zákeřně… Musí být dvakrát ostražitější než doposud. V onen okamžik princezně došlo, že mu po návratu do Ellektrysu slíbila cvičný duel. O tom se královně zřejmě nezmínila. Isarell zatrnulo v zádech. Rázem ji zaštípala kůže, kterou včera protrhl Ymiřin bič. Otočila se za sebe a vykřikla: „Bastiene!“ Mladík pobídl koně, přiklusal po její bok a naklonil se. „Ano?“ „Jak probíhá konfirmace?“ Bastien musel mluvit hodně nahlas, téměř křičel, vítr mu strhával slova od úst. Přesto ho však nikdo kromě Isarell nejspíš neslyšel. „Je to slavnostní rituál v Sittedralu. Vede ho někdo ze sittských Důstojných 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296497
nebo sám velmistr. Aktivuje všechny stříbrné ornamenty a zakotví je. Pak jorrei odvede konfirmujícího do jakési komory, vytesané z obrovského krystalu Maintré. Tam několik měsíců leží a proměňuje se – a když vystoupí ven, je z něj nestárnoucí, neumírající stříbrný jorrei!“ Bastien si odkašlal. „Proč se ptáš?“ Princezna pokrčila rameny. „Jen tak. Díky!“ V duchu si oddechla. Za takovou dobu možná Daimón zapomene. A i kdyby ne, Isarell bude mít dost času, aby našla nějakou vhodnou chvíli a… a doinformovala královnu. Rozhodně to nemusí dělat v následujících hodinách. Ani dnech. *** Bastien zadržel koně a vrátil se opět po Vaolův bok. Též měl mizernou náladu. Potřeboval si s Isarell soukromě promluvit, což nebylo možné. Celý den se užíral imaginárními dialogy. Chtěl od ní naplno slyšet, co ji tak rozčarovalo, že se zachovala jako neopatrná kačena. A jestli byl důvodem jeho sňatek, musel vědět proč. Nemohl na to přestat myslet. Ani na ránu bičem, kterou zaslechl přes zavřené dveře. Toužil ji královně oplatit, tak moc, až se bál s ní zůstat v jedné místnosti. *** Kolem třetí hodiny odpolední překročili světelnou hranici. Isarell si toho hned nevšimla. Vnitrostátní stín, který dělil jednotlivá 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296497
arachrytská království, nepůsobil tak strašidelně, jako zevní hranice Říše. Isarell se domnívala, že prostě pokročil čas a už se stmívá. Všichni okolo se však začali chovat nervózněji. Víc se rozhlíželi kolem, každou chvíli jim ruka sjížděla ke zbraním a tempo jízdy nenápadně zrychlilo. Skupina, předtím roztažená po skoro půl kilometru, se stáhla do sevřené družiny. Krajní jezdci rozžali louče a i ti, kteří ještě mluvili, ztichli. Dál pokračovali cvalem, drženým a korektním, ale přesto vcelku rychlým. Udrželi stejnou rychlost celé dvě hodiny, dokud nepřekročili hranici Netolisu. Skutečně již padal soumrak, Isarell však nepřišlo, že by v tom byl nějaký rozdíl. Ale jorrei se jako mávnutím proutku uklidnili. Výprava se zase rozvolnila, přešla do kroku, a protože se mezitím utišil vítr a přestalo sněžit, jezdci si mezi sebou začali opět povídat. Cesta se plynule rozšířila, skály se rozestoupily v údolí a přešly v upravenou, kopcovitou krajinu. Ellektrysané sjížděli netoliským údolím dolů. Sníh tál pod kopyty a v dohledu se lákavě blýskaly ohně nejbližší pohraniční vísky. Isarell zahýbala promrzlými prsty. Pomyslela si, že svoboda tam venku, v měsíčních zemí, bez všech těch nesmyslných jorreiských pravidel, příkazů a zákazů, je pěkná – ovšem civilizace má též něco do sebe. ***
100 Ukázka elektronické knihy