Hoza-zlom.qxd26.8.202118:27Stránka98
dojem, že pašování zásob do New Yorku muselo nabývat až znepokojivých rozměrů. Ten dojem podpořila další věc. Uprostřed dílny byl vodíkový generátor s nádrží a nějaký šikula – asi ten, co teď tiše ležel opodál – k němu připevnil celkem funkčně vypadající rozvodnou skříň. Takže kabely táhnoucí se k velkým budovám (klikatící se tu po zemi jako hadi) byly opravdu rozvody elektřiny. O kousek dál byl připojený stroj, který vypadal jako multifunkční soustruh/cirkulárka/cokoliv, co se dalo napojit na převody. Něco mi říkalo, že jsem právě zabil nejdůležitější osobu v jejich táboře. Jenže, hoši, lepší už to nebude. Jak jsem se totiž rozhlížel po místnosti, začaly mi různé drobnosti zapadat do sebe a v hlavě se mi pomaličku zformoval plán na něco lepšího než obyčejnou sabotáž. Tadatá – tadatá – tadatá – tadadada – ta. V hlavě se mi sama od sebe přehrála znělka z jednoho stařičkého seriálu. Byl to ten s chlápkem, kterého když zavřeli do skladiště, během čtvrt hodiny odtamtud vyjel s tankem. Na název jsem si nemohl vzpomenout. Jen jsem si byl jistý, že Kutil Tim to opravdu nebyl. *** Nejprve jsem si hezky zblízka prohlédl nádrž. Podle budíku byla plná sotva z třetiny, ale dva metry vysoká a metr a půl v průměru, takže by to mělo stačit. Ventil byl proti náhodnému otevření zajištěný šrouby, ale ty neodolaly starým dobrým kombinačkám. Cvičně jsem maličko pootočil ventilem. Ozvalo se uspokojivé zasyčení. Hned jsem ho zase zavřel. Tohle přijde na řadu až nakonec. Potřeboval jsem improvizovanou rozbušku, aby to odpálila při otevření dveří. Což ovšem znamenalo, že ven se budu muset dostat
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296436
Hoza-zlom.qxd26.8.202118:27Stránka99
jinak. Nakonec jsem u několika prken nad zemí na zadní straně strojovny vytahal hřebíky (zase kombinačky – k nezaplacení víc než Mastercard) a pak jsem ještě pro jistotu vyzkoušel, jestli prkna půjdou dobře odtáhnout a já se skrz ně protáhnu. Vážně bych se tu nechtěl zaseknout, až to spustím. Jako další věc jsem potřeboval vyřešit přilákání pozornosti. Když už jsem se to chystal vyhodit do luftu, tak to chtělo mít i obecenstvo, aby mohlo mou práci obdivovat. Pěkně zblízka, takže nejspíš jen krátce. Nakonec jsem prostě k jednomu z převodů vázacím drátem připevnil metrový kus železné trubky a do jeho dráhy jsem nastrčil prázdný kanystr. Až se to rozjede, mělo by to vyluzovat solidní rambajz. Dobře, čas na hlavní chod v podobě samotné rozbušky. Rozhodl jsem se pro hybridní elektricko-chemickou. Nejprve jsem si našel hezký plát půl centimetru široké oceli. Tady musel představovat malé jmění. Byl trochu hrbolatý a pod bříšky prstů jsem cítil stopy po úderech kladívky, ale to se mi naopak bude hodit. Jen jsem z něj hrubým šmirgl papírem trochu očistil rez. Položil jsem ho kousek za dveře a zkusil je otevřít. Ukázalo se, že mají slušně velkou vůli nad podlahou, takže plát nebudu muset zahrabávat. Ještě jsem poupravil polohu plátu tak, aby dveře při otvírání procházely poslední třetinou šířky právě nad ním. Znal jsem jednoho, který tvrdil, že na pořádné uzemnění je nejlepší zarazit do země krovák a pořádně ho pochcat. Přestože byl ten člověk pořádný fachman, nehodlal jsem zacházet do extrémů. Kromě toho se mi zrovna nechtělo. Pak nastal čas pustit se do elektroinstalace. Naštěstí ji měli vyvedenou v mědi. Obstarožní hliník se hrozně láme a je peklo s ním pracovat.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296436
Hoza-zlom.qxd26.8.202118:27Stránka100
Stejně jsem zalitoval, že na rozdíl od všeumělského seriálového hrdiny nemám multifunkční švýcarský nožík. Nakonec jsem ale vše potřebné nářadí našel v regálech. Pravda, kvality nevalné. Když jsem se v elektroinstalaci hrabal šroubovákem s dřevěnou rukojetí prosáklou olejem, běhal mi mráz po zádech, přestože jsem si byl jistý, že dráty zrovna nejsou pod proudem. Pořád jsem si pamatoval, jak jsem se jednou vrtal v pojistkách (citace mého tatíka: Je to naprosto bezpečný.) a následný elektrický oblouk mi utavil hlavici šroubováku v ruce. Jinak jsem se ale od tatíka ledacos naučil. Místní elektrikář byl zřejmě mimořádně odporný člověk. Přinejmenším, co se izolačního odporu týkalo. Zkrátka, na věnec v rozvodné skříni jsem natvrdo (abych obešel spínače) připojil kuskabel dvojlinky, kterou jsem dotáhl až ke dveřím, kde jsem ji rozdělil. Fázi jsem přidělal ke spodku dveří, zem k ocelovému plátu. Samozřejmě tak, aby to při otevírání nebylo vidět. Jak někdo zkusí otevřít dveře, přejede odhalený drát přes plát. Okruh se spojí, a vzhledem k nerovnému povrchu vytvoří elektrický oblouk, který spolehlivě zapálí chemickou část roznětky. Mezi plechovkami jsem rychle našel, co jsem hledal. Technický benzin. Stačilo jít po čuchu. Bohatě jsem jím svou novou past pokřtil. Po zralé úvaze jsem pro sichr přidal ještě tekutou cestičku až ke generátoru. Teď už vlastně zbývalo jen pastičku nastavit a vypařit se, než ji myšky spustí. *** Nejprve jsem zapnul otočný spínač u soustruhu. Měl by spustit v okamžiku, kdy nahodím generátor. Pak už budu muset urychleně hledat, kde jsem nechal po tesaři díru.
100
Ukázka elektronické knihy