♣ Idhiél se ponořil do tmy. Athuen ve svém příbytku přivítala Eniire. Uvařila čaj pro uklidnění. Sedla si k ní a řekla jí vše, co se dozvěděla od Sigadura. Eniire tiše poslouchala. Byla šokovaná, když se dozvěděla, že Sigadur matku Athuen nezabil. Ale kdo to teda byl? Otázka, která nebyla zodpovězena.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296431
15. Armáda z druhého světa
„A kolik je světů?“ zeptal se mladík sedící na pařezu vyptávající se starého muže v plášti. „Světů je nespočet,“ odvětil stařec. „Kalygu, když jsi v té řece objevil ty rubíny, jak jsi poznal, k čemu slouží?“ vyptával se znovu mladík. Toho jména Helik. Rukou držel rukověť svého meče. Byl natěšený jako všichni kolem. Poprvé vstoupí do cizího světa. „Řekl bych, že to začalo před tím, než přišla zima…“ „Druide!“ přerušil je hrubý hlas. „Je čas!“ Stařec přikývl, vzal si svou hůl a vyrazil k místu, kde stál ozbrojený oddíl. S připravenými meči v rukou a se štíty. Někteří měli místo krátkých mečů, dřevěné kopí s ocelovými hroty na konci. „Jednou ti to budu vyprávět,“ dodal a odešel za vousatým hromotlukem. Byl to Norman, kapitán 3. oddílu Urmanského vojska, kterému velel generál Graigor. „Už jsme čekali dlouho, druide!“ spustil kapitán Norman. „Víte, moc dobře, že jsme museli několik dní počkat, kvůli bouřce, která se na druhé straně světa objevila.“ „Ano, vím,“ kývl kapitán. „A zdá se, že dnes je obloha už jasná,“ ušklíbl se.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296431
„Řeknu generálu Graigorovu, že může svou armádu připravit.“ „Už jsme dávno připravení, druide!“ „A lodě?“ „Připraveny.“ Druid se odmlčel. Pomalu kráčel k 1. oddílu, který stál u první lodi. Generál Graigor seděl v sedle svého bílého koně. „Je čas, druide!“ vykřikl celý nedočkavý. Muž v plášti s kápí přes hlavu jen pokynul hlavou. Nenechal se rozptýlit nedočkavým oficírem, který se nemohl dočkat, až se dostane do druhé světa. Stejně tak byl nervózní jeho kůň. Kopyty rozrýval hlínu a funěl. Kalyng se zastavil u první lodi, která byla na souši a čekala, až se otevře brána a připravení muži spustí loď na řeku. Druhá loď byla o kus dál. Byla menší. Proto se na ní vejde jen jeden oddíl. 3. oddíl Urmanského vojska, kterému velel kapitán Norman. „Připravte své muže, generále!“ pozvedl druid pravici a přistoupil k dvěma sloupům, na jejichž vrcholech byly vloženy rudé krystaly. Několikrát to zajiskřilo. Krystaly se rozzářily a během několika minut vytvořily kruh. Tma uvnitř brány se rozplynula a každý mohl vidět, co je na druhé straně. Byla to řeka. V jejich světě to byla řeka Lerrana. Jak nazývali řeku obyvatelé druhého světa, druid nevěděl, ale doufal, že to zjistí. „Vpřed!“ zařval generál Graigor. Muži se zapřeli o kovové výčnělky na bocích lodě, které sloužili k ochraně, ale především byly určené pro tento účel. To byl nejjednodušší způsob, jak dostat loď do řeky.
Ukázka elektronické knihy