KAPITOLA 25
T
rvalo téměř čtyři hodiny, než se jim spis Belindy Roseové dostal do ruky. Josie považovala za zázrak, že ho malé policejní oddě-
lení v Bellewoodu ještě mělo. Jejich šéf byl natolik laskavý, že Josii, Noahovi a Gretchen dovolil, aby prohledali jejich zaprášenou místnost v zadní části budovy, kde skladovali staré uzavřené případy. Nezdálo se, že by někdy něco vyhodili. „Člověk prostě musí takové maloměstské oddělení přímo milovat,“ poznamenal Noah, když z regálů vytahoval jednu krabici za druhou, aby je Josie a Gretchen mohly prohledat. Josie pomalu začínala ztrácet naději, že spis najdou, když ho konečně objevila. Inkoust na zažloutlém štítku spisu byl tak vybledlý, že ho Josie skoro nedokázala přečíst, ale stálo to tam: Belinda Roseová. Podepsali požadovaný formulář a pak se spisem zamířili na vlastní policejní stanici. Gretchen v důsledku hodin strávených vířením prachu celou dobu kýchala a Josie pálily oči jako čert. Většinu cesty zpět do Dentonu měli v Josiině Fordu Escape všechna okénka stažená a dovolili tak chladnému březnovému vzduchu, aby na chvíli odvál minulost. – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296426
MATČIN HROB
Jakmile vešli do Josiiny kanceláře, rozložili obsah složky po jejím stole. Spis byl tenký a vybledlá hlášení byla napsána na staromódním psacím stroji. Neobjevili o moc víc, než co jim už řekla Maggie Laneová. Josie si poznamenala jména dvou policistů, kteří sepsali dvě hlášení o pohřešované osobě. Rychlý hovor na policejní oddělení v Bellewoodu odhalil, že oba už dávno odešli do penze. „Tady,“ řekl Noah a z hromádky papírů vytáhl starou barevnou fotografii. Měla o trochu větší rozměr než katalogová karta a zachycovala podsaditou dospívající dívku, která stála na zahrádce před pěstounským domovem. Dopadaly na ni sluneční paprsky, proti nimž mhouřila oči. Světlo se odráželo od jejích hustých blonďatých kudrlin a dívka se usmívala. Beztvaré šaty s květinovým vzorem zakrývaly mohutný trup a končily uprostřed bledých, silných stehen. Josie viděla na jednom rameni řemínek batohu a ve druhé ruce dívka držela hnědou papírovou tašku. „První školní den,“ poznamenala Gretchen. Josie si od Noaha vzala fotku a obrátila ji. Někdo na ni napsal září 1982. „Na té fotce je těhotná,“ řekla Josie. „Jestli máme naši časovou osu správně.“ „Není tam ještě nějaká jiná fotka?“ zeptala se Gretchen a prsty ještě jednou prošla obsah spisu. „Předtím než podruhé utekla?“ Josie ji našla připnutou kancelářskou sponkou ke druhé sadě hlášení, která vznikla více než rok po první. Na snímku Belinda sestupovala po schodišti – dle Josiina odhadu se jednalo o pěstounský domov – a pozadí tvořilo tmavé dřevěné obložení a koberec barvy myší šedi. Na rozdíl od první fotografie zde Belinda podle všeho – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296426
Lisa Reganová
nepózovala, spíš ji někdo zastihl, když scházela po schodech, a stiskl spoušť. Na druhé fotce byla Belinda podstatně štíhlejší, vypadala o polovinu drobnější než v září 1982. Její vlasy se nezměnily – husté blonďaté prstýnky jí padaly na ramena a probouzely k životu jinak fádní pozadí. Když jí do obličeje nesvítilo slunce, nad nepatrným úsměvem jí zářily doširoka otevřené, jasně modré oči. Tentokrát na sobě měla těsné džíny a stejnou nylonovou větrovku, jakou spolu s jejím tělem odkryla doktorka Feistová. Zpod límce bundy vykukoval zlatý medailonek ve tvaru srdce. „Podívejte se na tohle,“ vyzvala je Josie a ukázala na přívěšek. „To se v jejím hrobě nenašlo.“ „Když umřela, tak ho možná na sobě neměla,“ nabídla Gretchen vysvětlení. „Žila v pěstounské péči. Je to docela hezký medailon,“ zdůraznila Josie. „Šéfko, mohlo jít jen o bižuterii,“ upozornil ji Noah. „Mohlo by to být důležité,“ trvala na svém Josie. Sama v pěstounské péči nevyrůstala, ale její situace nebyla o moc lepší. Ne do doby, než matka odešla. Josie nevlastnila šperk ani zdaleka tak hezký jako tento medailonek, dokud jí nebylo osmnáct, kdy jí dal Ray diamantový přívěsek, na jehož koupi šetřil celé měsíce. Skoro celou vysokou ho nesundala. Stále ho má. „Gretchen, až tady skončíme, vyfoťte tuhle fotografii svým mobilem, zajeďte zpátky do Rockview a promluvte si s Maggie Laneovou. Říkala, že když Belinda zmizela podruhé, nevzala si s sebou svoje věci. Zeptejte se jí, jestli mezi nimi byl i tenhle medailon, ano?“ – 102 – Ukázka elektronické knihy