„Takhle by to mělo být, že? Skončilo to ale tím výstřelem.“ Nic na to neřekl. „Chápu, že byste potřeboval lepší konec. Nějaký racionálnější.“ Sáhla po sklenici vína. „Nechme už toho. Pojďme se bavit o něčem veselejším.“ „Já nevím,“ řekl zmateně. „Co nevíte?“ „Nedokážu tak rychle přepnout.“ Zavládlo mezi nimi dlouhé ticho, narušované jen sentimentální písní linoucí se z parketu. Začalo se ochlazovat, Robertovi už byla v triku trochu zima. „Ten muž, kvůli kterému Lila Petra opustila, to nebyl Patrik,“ konstatoval nakonec. „To tedy nebyl.“ Zasmála se, jako by ji ta myšlenka pobavila. „S Patrikem se tehdy už znala, ale začala si s ním až později.“ „Tak kdo to byl?“ „Promiňte, o tomhle mluvit nebudu. To je sestřina záležitost.“ „Proč s ním ale nezůstala?“ Marie se hořce zasmála. „Zabil se dřív, než ji stihl omrzet.“ „Zabil?“ „Tehdy, jak se o tom mluvilo na večírku, z trhliny ještě vylezl. Ale oni oba prostě rádi riskovali. Pokoušeli osud. Jednou to nevyšlo.“ „To je mi líto.“ „Myslím, že by to stejně nevydrželo. Časem by se s ním začala nudit. Utekla by i jemu.“ „Třeba jí křivdíte.“ „Neřekla bych. Jí nikdy nebude stačit obyčejný muž.“ „Obyčejný muž? Kdo to je?“ Pokrčila rameny. „Třeba dejme tomu vy?“ Bodlo ho u srdce. „A kdo by jí tedy stačil?“ zeptal se odměřeně.
95 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296304
96 „Vždycky musela mít někoho, koho všichni obdivovali.“ „A Patrik?“ Zasmála se. „Nebuďte naivní. Má ho svým způsobem ráda, ale je to pro ni jen takový bezpečný přístav, nic víc.“ „To nezní moc hezky.“ „To ne. Ale vy jste přece v něčem stejný jako ona, Roberte. Promiňte.“ „Ano? A v čem?“ „Není to tak, že když o vás nějaká žena stojí, vy jí pohrdáte? Už prostě proto, že se k vám snížila? Pořád chcete nějakou hezčí, atraktivnější, nedostupnější?“ „Co o tom můžete vědět?“ „Samozřejmě nic, omlouvám se. Jen se snažím odhadovat lidi.“ „A mě odhadujete jako...“ „Možná by vás uspokojil jenom někdo jako Lila.“ Málem vybuchl, měl chuť se zvednout a odejít. Vzápětí ho ale vztek přešel a uvědomil si, že na tom něco je. Když se to tak vezme, proč by se měl vlastně stydět? Možná opravdu trpí podvědomým pocitem, že on sám je něco víc než ostatní, takže si taky něco víc zaslouží. Možná mu chybí pokora. Ale tváří v tvář Lilinu kouzlu mu podobné úvahy připadaly málo trefné. Kouzlo je prostě kouzlo a Lile ho nikdo upřít nemohl. Marie odstrčila talíř od večeře a otřela si ústa do ubrousku. „Promiňte, mluvím hlouposti!“ Neurčitě kývl. Když se v hotelu loučili přede dveřmi Mariina pokoje, poděkovala mu za hezký večer. „Já děkuji vám,“ odvětil skoro obřadně. Položila ruku na kliku, ale tváří zůstala otočená k němu. „Věříte, že lidé jako my mohou být šťastní?“ „Jako my? Jak to myslíte?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296304
„Ti vzadu.“ „Vzadu?“ „Co nesedí v první řadě.“ Pohlédl na ni s obavami. Její předchozí nezdvořilost jí už prominul, ale další podivný zákrut v jejím chování by si toho večera už raději odpustil. „My sedíme vzadu a Lila vpředu?“ „Proto vás přitahuje, ne?“ Odemkla a pootevřela dveře. Stiskl podrážděně rty. „Znovu mě obviňujete.“ Sklonila hlavu a odvrátila ji. „Nechtěla jsem se vás dotknout. Promiňte, jsem unavená.“ „Jistě. Chápu.“ Nespokojeně na něj pohlédla, jako by čekala nějakou méně neutrální reakci. „Potřebujeme se důkladně vyspat,“ řekl nejistě. „Ano,“ zasmála se nepřirozeně. „Ano, to bude nejlepší. Odpočineme si a přízraky zmizejí. Dobrou noc.“ Vešla a přibouchla mu dveře před nosem.
97 Ukázka elektronické knihy