odpoledne, a Lenore využila příležitosti a stáhla se do klidu knihovny. Asyřané však ztratili na přitažlivosti. Lenore právě uvažovala, jak je možné, že ji najednou přestalo bavit téma, které jí ještě před týdnem připadalo fascinující, když se ve dveřích objevila Amelia. Sestřenice působila zadumaně. S nepřítomným úsměvem přešla k oknu a usedla se zašustěním šatů na sedátko vedle Lenořina psacího stolu. Lenora si k ní natočila židli a v tichosti se na ni zadívala. Amelia si procítěně povzdechla. „Mám velký problém, Lenore,“ přiznala a nakrčila znepokojeně čelo. „Nedokázala bys mi poradit, jak na sebe upoutat pozornost džentlmena?“ Lenore vylétlo obočí. „Upoutat džentlmena? Myslela jsem, že zápasíš s naprosto opačným problémem. že chceš džentlmeny odpudit.“ „Přesně tak,“ potvrdila Amelia. „S odháněním mám spoustu zkušeností. Právě proto mi možná připadá těžké dosáhnout opačného účinku.“ „Ale… proč?“ Amelia upadla na okamžik do rozpaků, ale pak odhodlaně prohlásila: „Kvůli panu Marshallovi. Zjistila jsem, že není vůbec… lovec. Nechová se ani trochu predátorsky. Ach, Lenore!“ Amelia se otočila k sestřenici a sevřela ruce, hnědé oči rozzářené radostí. „Ani si nedokážeš představit, jak moc je příjemné, že se chová, jako by mu opravdu záleželo na tom, co si přeju. Cítím se s ním v naprostém bezpečí. Frederick na mě nevyvíjí nejmenší nátlak.“ Lenore vykulila oči. „Frederick?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296264
Amelia zeširoka mávla rukou. „Nemá cenu chodit kolem horké kaše, Lenore. Přála bych si, aby si ke mně Frederick vypěstoval osobnější vztah. Ale jak se dá něčeho takového dosáhnout, aniž…“ Amelia nakrčila znechuceně jemný nosík. „Aniž by vznikl dojem, který by pravá dáma nechtěla nikdy vyvolat.“ Amelia očividně očekávala vysvobozující odpověď, v obličeji dychtivý výraz, ale Lenore jen rozhodila bezmocně rukama. „Je mi líto, Amelie. Jsem poslední člověk, který by ti mohl v něčem takovém poradit.“ Amelia se však nenechala odradit. „Nesmysl. Všichni tě považují za nesmírně inteligentní ženu, Lenore. Kdyby ses nad tím zamyslela, určitě bys mi dokázala dát přinejmenším tip, jak postupovat.“ Lenore nakrčila čelo a nad daným problémem se zamyslela. „Třeba,“ pravila po chvíli váhavě, „kdybys ho vybízela, aby byl často s tebou, aby trávil hodně času po tvém boku, nakonec by pochopil, že je ti v jeho společnosti dobře a úmyslně ji vyhledáváš.“ „To by mohl být dobrý začátek.“ V Ameliině něžném obličeji se objevilo odhodlání. „A čím víc času s ním budu trávit, tím víc příležitostí se mi naskytne, abych posunula jeho myšlenky správným směrem. Musím ale začít hned teď, nebo bude příliš pozdě.“ Lenore se zatvářila nechápavě. Amelia po ní vrhla znepokojeným pohledem. „Rothesay.“ Lenore se dál tvářila nechápavě, tak jí trpělivě vysvětlila: „Frederick se na konci týdne určitě vrátí s Eversleighem do Londýna. Vzhledem k tomu, že jsou nejlepší přátelé, se jedině nabízí, že Frederick Eversleigha podpoří v mele, která se rozpoutá, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296264
jakmile Jeho Výsost vkročí do města. Matky s dcerami na vdávání se budou moct přetrhnout, aby ho urvaly právě pro svého potomka, když jim tak dlouho unikal. Takže by bylo myslím lepší, když bych se místo k tetě Mary do Bathu rozjela také do Londýna. Setkání s Rothesayem však nechci riskovat bezdůvodně. Potřebovala bych vědět, že mám šanci na úspěch.“ „A pokud projeví pan Marshall zájem, klidně setkání s vikomtem riskneš?“ Amelia se zadívala oknem na sluneční paprsky tančící na poklidné hladině jezera. Pak si povzdechla a obrátila se k sestřenici, v obličeji směsici hlubokého osamění a rodící se naděje. „Pokud Frederick projeví alespoň trochu vážný zájem, postavím se s radostí všem ohňům pekelným. Za trochu naděje na štěstí bych dala snad cokoliv.“ Lenore šokovala toužebná procítěnost v Ameliině hlase. Ozvěna oné procítěnosti se jí odrazila kdesi hluboko v duši, jako zadunění gongu hlásajícího pravdu, kterou si odmítala tak dlouho přiznat. Zprudka se postavila, přistoupila k sestřenici a rozevřela náruč. Krátce ji objala. „Přeju ti hodně štěstí, má drahá. Držím palce, aby ti to s panem Marshallem vyšlo.“ Když se zadívala do Ameliina odhodlaného obličeje, zaplavila ji změť až dosud pečlivě střežených pocitů. Držela je pod pokličkou, ale nyní vyrazily na povrch, jako by ji chtěly varovat, že nestrpí, aby je dál ignorovala. Síla toho výbuchu Lenore hluboce otřásla, ale podařilo se jí vykouzlit povzbuzující úsměv. 100 Ukázka elektronické knihy