Do města však přijel cirkus. Se vším randálem a barvičkami, pachem zvěře a dryjáčnictvím. Žárovky, lachtan s lehounkým míčem na čumáku. Připlula loď a zase odplula. Chvíli postáli s Hankou na její palubě, viděli světla ve vlnách a ve svých očích, paluba se jim propadla pod nohama. To bylo nové, tohle neznal. Co s tím? Pak přišel den druhý. Nebyl to zítřek ani dnešek, včerejšek to byl. Starý známý včerejšek a přinesl staré známé zklamání. Nebyla to rána pod pas, bylo to máchnutí síťkou na motýly a Břetislav se ocitl na zemi. Neležel však na lopatkách. Stál oběma nohama docela pevně na dlažbě města, o němž je tu řeč. *** Nejlepší přítelkyně mohou být výhodnou institucí, ale o tom se tu už pár řádek napsalo. Jana zakoupila u pultu ve venkovské hospodě lístek, na němž byl vyfotografován malý zajíček v své jamce. Seděl tam sám, uši přitisknuty k tělu. Jinou pohlednici v hospodě neměli. Ta jediná se krčila ve vitríně s lepkavými bonbony, které tvarem i žilkami připomínaly angrešt, mezi čokoládami, žvýkačkami a oplatky, vedle pípy, z níž neustále tekl proud piva. Janě se zajíček zalíbil, byl takový bezbranný. Kromě pohlednice koupila ještě dvě
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296206
Kromě pohlednice koupila ještě dvě limonády s brčky. Pro sebe a pro Hanku. Seděly za stolem a srkaly limonádu. Hanka mlčela a Jana brebentila o fantastickém klukovi, s kterým se seznámila těsně před odjezdem na brambory. Škoda že ho Hanka nezná. Musí mu napsat pohlednici. Srdečný pozdrav z brambor posílá Jana, napsala Jana na lístek se zajíčkem. „A teď se podepiš ještě ty,“ vyzvala Hanku. Hanka se bezmyšlenkovitě podepsala hned vedle Jany. Na lístku zbylo spoustu nevyužitého místa. Jana schovala lístek i tužku do kapsy. Za dva dny dostal Břetislav lístek, na němž byl vyfotografován zajíček, schoulený v důlku. Na druhé straně lístku kromě Břetislavova jména a adresy továrny na oplatky bylo napsáno: Srdečný pozdrav z brambor posílá Jana a Hanka P. S. Přijedeme v sobotu kolem páté autobusem na náměstí ke kašně. Květinové dary jsou vítány. Lístek si Břetislav vyzvedl v pátek odpoledne na vrátnici, když ještě umouněný a v montérkách odevzdával klíče od modrého kamionu, který zdědil po řidiči Františkovi. Zběžně se umyl, naházel na sebe čisté šaty a
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296206
s lístkem v ruce se rozběhl k zahradníkovi do skleníku u řeky. „Mám tady objednávku na jednu kytici!“ volal už z dálky a mával pohlednicí zahradníkovi před obličejem. Zajíček se v tom větru ještě víc přikrčil. „Tak vidíš, milovníku, brzy budeme víti svatební věnce. „Prrr!“ zabrzdil ho Břeťa, „to by bylo předčasné.“ „Všechno bude.“ V sobotu ve tři hodiny vyšel Břetislav ze skleníku. Měl kytici pěti žlutých růží a mířil na náměstí. Pravice jeho svírala pravý úhel, nesl ty květy hrdě. Za několik minut stál na náměstí u kašny a díval se do ulice, o níž předpokládal, že se z ní nejpozději za dvě hodiny vynoří autobus s Hankou na palubě. Pak začal obcházet náměstí ve směru hodinových ručiček a občas postál u výkladní skříně, která ho ničím nezaujala. V lékárně měli léky, v mlékárně mléko, v drogerii drogy, v papírnictví papír, v železářství železo, v knihkupectví knihy, v pekařství chleba a pečivo… Pak obešel náměstí ještě v protisměru hodinových ručiček: v pekařství chléb a housky, knihy v knihkupectví, železářství, papírnictví, drogerie, mlékárna, lékárna. V hodinářství hodiny. Bylo půl čtvrté. Břetislav byl trpělivost
Ukázka elektronické knihy