98
počítačových monitorů. Na všech běželo stejné video: lidé tančili v městských ulicích a potřásali zadnicemi v nakažlivém rytmu hudby. Batraová došla až před Rawlinse a zuřivě na něho mávala. Rawlins na ni natáhl ukazováky obou rukou jako zbraně, pak zmáčkl klávesu na ovládacím panelu, který připomínal výbavu z nahrávacího studia. V laboratoři se rozhostilo ticho. Rawlins přestal tancovat. V dětském gestu udělal na Batraovou „pá-pá“ a pak tiše promluvil hlasem s přízvukem typickým pro New Orleans. „Tentokrát ti promíjím, žes mě vyrušila z každodenní léčivé dávky od DJ Dipla. Právě jsem regeneroval své mozkové buňky.“ „Můj syn mi o tom povídal,“ ozval jsem se, než mohla Batraová odpovědět. „O cvičení, které podporuje regeneraci mozku.“ Tehdy si mě Rawlins všiml, chvíli si mě prohlížel a pak se usmál. Zvedl ručník přehozený přes židli a jak nám šel vstříc, otíral si zpocenou lebku po obou stranách číra. Na levé straně nosu měl vsazený zlatý kroužek a oba ušní boltce propíchané dalším piercingem. Na hrudi černého trička měl blýskavými flitry vysázený nápis GODDESS DANCES. „Musím říct, že takhle naživo jste větší,“ prohlásil Rawlins ostýchavě. „A váš syn musel číst stejný článek. Co z toho vyplývá, doktore Crossi?“ „To netuším.“ „Já ano. Dva lidé z jedné celé šedesát čtyři setiny miliardy. Ledaže byste na tu věc nahlížel z perspektivy teorie strun, protože potom možnost, že mozkové vlny vibrují do prostoru a střetají se s jinými, exponenciálně narůstá s každou osobou, která četla ten článek.“ „Nemám vůbec ponětí, o čem to mluvíte,“ přiznal jsem. „To je škoda,“ řekl Rawlins a uculil se. „Já se velice kochám prvotřídními mozky a dmoucími se svaly ve společném balení.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296050
99
Kapitola 33 Zasmál jsem se. „V obou případech jste mimo, zvláštní agente Rawlinsi, a právě proto jsem za vámi přišel.“ Rawlins střelil pohledem po Batraové a zachechtal se. „Žádný zvláštní ani agent, doktore Crossi. Já jsem jenom KK nebo Krazy Kat. Dělám tady na smlouvu. Federální úřad pro vyšetřování by ze mě nikdy nemohl udělat agenta pod přísahou. Mám pravdu, Big Baby B.?“ Batraová obrátila oči v sloup. „Jsme tady kvůli práci, Kate, ne abychom se tady váleli.“ „Myslím, že bych byl docela dobrý a nelítostný bojovník proti zločinu,“ zafuněl Rawlins. „Bez ohledu na to, jak vypadám, se nenechám zkorumpovat, a totéž očekávám od lidí, se kterými mám pracovat. Povězte mi, doktore Crossi, zavraždil jste jen tak ze sportu ty vyznavače Sonejiho?“ „Ne.“ „Nebo kvůli něčemu stejně mizernému?“ „Byla to sebeobrana.“ Pozoroval mě, jestli se neprozradím nějakým tikem nebo něčím jiným, ale zřejmě nic takového nezaregistroval. „Jak bych vám mohl pomoct?“ „Napřed vás trochu uvedu do souvislostí.“ Stručně jsem mu vypověděl příběh, který mně a Sampsonovi vykládal kyberpasák Neal Parks. Tvrdil, že byl před několika týdny v Newport News ve Virginii, aby si to vojenské město prohlédl a posoudil, jestli tam může rozšířit svoje kšefty. Účastnil se v tamním striptýzovém klubu nějakého večírku, kde se seznámil se dvěma chlapíky něco po třicítce, kteří se představili jako Billy Ray a Carver. Všichni tři se pak odvázali a dlouho do noci pili a šňupali. Billy Ray, který byl hovornější než Carver, vykládal Nealu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296050
100
Parksovi, že líčí na blondýny, kterých by využili ve filmech produkovaných pro několik velmi ziskových stránek na temném webu. Jeden z posledních a nejúspěšnějších, říkal Billy Ray, byl o dvou mladých blond lesbičkách z Pensylvánie. Dal Parksovi webovou adresu jedné ze stránek, www.itsoverblondie.org.co. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl uzavíratelný plastový sáček, v němž jsem přinesl flash disk Toshiba. „Stejná adresa je na videu, které je uložené na tomhle disku. Chtěl bych vědět, jestli je to video pravé nebo ne.“ Rawlins se okamžitě dal do práce. Vzal ode mě sáček a chtěl vědět, kde jsem k tomu disku přišel, a tak jsem mu pověděl o otci Gretchen Lindelové. „Měl to přinést rovnou agentům, kteří na případu jeho dcery dělají,“ bručel Rawlins a přešel k jednomu z pracovních stolů. „Bylo to s ním trochu komplikované,“ řekl jsem. „Vy jste se na záznam na tomhle disku díval?“ „Jestli je to pravé, pak jsem viděl první skutečně hnusný sado-maso film.“ „Chcete vědět, jestli to není podvrh?“ „Chce vědět všechno a cokoli,“ vmísila se Batraová. „A já taky.“ Rawlins se zeptal: „Udělal jste si kopii?“ „Mám ji doma na notebooku.“ „Nebyly s tím žádné potíže?“ „Šlo to hladce.“ „Ale stejně to prověřím,“ prohlásil a posadil se k počítači. Natáhl si latexové rukavice, vytáhl disk ze sáčku a zasunul ho do USB portu. Za okamžik už jsem pozoroval ikonu skenovacího programu, jak odpočítává minutu a pětačtyřicet vteřin, po které trvala úplná kontrola disku. Na konci kontroly se objevila zpráva: Nebyly detekovány žádné známé anomálie. „Dobrá,“ konstatoval Rawlins. „Všechno se zdá v pořádku.“
Ukázka elektronické knihy