98
jack lon don
•
martin eden
psychologie, ztroskotal na nich stejně bídně jako s paní Blavatskou. Nevěděl, jak té knize rozumět, a tak ji vrátil nečtenou. Avšak tohoto večera, po algebře a fyzice a pokusu o sonet si vlezl do postele a otevřel základní principy. Ráno ho zastihlo ještě při čtení. Nedokázal usnout. Toho dne ani nepsal. Ležel v posteli, až ho z toho tělo bolelo, potom to zkusil na tvrdé podlaze a četl na zádech a knihu držel nad sebou ve vzduchu, anebo se obracel z boku na bok. V noci potom spal a příští dopoledne se dal zase do psaní, ale kniha ho dál pokoušela, a tak četl celé odpoledne a úplně přitom na všechno zapomněl. Zapomněl i na to, že to je odpoledne, které mu vyhradila Ruth. Poprvé si uvědomil bezprostřední svět kolem sebe, až když Bernard Higginbotham prudce otevřel dveře a spustil, že by rád věděl, jestli si Martin náhodou nemyslí, že vedou restauraci. Po celý život ovládala Martina Edena zvídavost. Toužil po poznání a právě tahle touha ho hnala do dobrodružství po celém světě. Teď se však učil od Spencera, že vlastně nikdy nic nevěděl, a že by se byl nikdy nic nedozvěděl, i kdyby se plavil a toulal světem navěky. Klouzal pouze po povrchu věcí, pozoroval oddělené jevy, sbíral zlomky skutečnosti, dospíval k povrchním drobným zevšeobecněním – a všechno a každou věc viděl bez souvislosti v rozmarném a neuspořádaném světě vrtošivých náhod. Například mechanismus letu ptáků, který pozoroval a o kterém chápavě uvažoval. Nikdy mu nepřišlo na mysl, aby se pokusil vysvětlit si proces, jímž se vyvinuli ptáci jako organické létající mechanismy. Nikdy ho ve snu nenapadlo, že takový proces vůbec existuje. Netušil, že ptáci museli vzniknout. Vždycky tu byli. Prostě náhodou existují. A stejně jako s ptáky to bylo se vším ostatním. Jeho ignorantské a nezkušené pokusy o filozofii k ničemu nevedly. Středověk připomínající metafyzika Kantova mu k ničemu nedala klíč a sloužila pouze k tomu, že zapochyboval o svých vlastních intelektuálních schopnostech. Obdobně jeho pokus studovat evoluci se omezil na beznadějně speciální svazek Romanese. Ničemu v něm nerozuměl a odnesl si z toho jedinou
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296048
99
jack lon don
•
martin eden
myšlenku, že evoluce je suchopárná teorie, dílo spousty přízemních lidiček se širokým a nesrozumitelným slovníkem. A teď najednou poznával, že evoluce není jen teorií, ale uznávaným procesem vývoje, že se vědci o to už nepřou, že se jejich rozpory týkají pouze metody evoluce. A teď tu má Spencera, a ten člověk mu třídí všechny vědomosti, uvádí všechno v jednotu, vypracovává konečné závěry a předkládá jeho užaslému zraku vesmír realizovaný tak konkrétně, že se podobá modelu lodi, jaké vyrábějí námořníci a dávají do skleněných lahví. Neexistuje žádný rozmar, žádná náhoda. Ve všem je zákon. Ptáci létají poslušni zákona a poslušno téhož zákona se kvasící bahno svíjelo a kroutilo a vydalo ze sebe nohy a křídla a stalo se ptákem. Martin zdolával jednu metu intelektuálního života za druhou a nyní dosáhl vyšší mety než kdykoli dříve. Všechny skryté věci odhalovaly svá tajemství. Opíjelo ho, jak najednou všechno chápal. V noci, když spal, žil s božstvy v obrovitém hrůzném snu, a ve dne, když bděl, chodil jako náměsíčný a s nepřítomným pohledem zíral na svět, který právě objevil. U stolu vůbec neslyšel hovory o přízemních nicotnostech, protože jeho dychtivá mysl vyhledávala a sledovala příčiny a následky ve všem, co měl před sebou. V mase na talíři viděl světlo slunce a sledoval jeho energii zpět přes všechny transformace k jeho zdroji vzdálenému sto milionů mil, anebo sledoval jeho energii druhým směrem k pohybujícím se svalům svých paží, které mu umožňují maso krájet, a k mozku, který přikazuje svalům pohyb a krájení masa, až nakonec vnitřním zrakem viděl samo ono slunce svítit ve svém mozku. Byl unesen svým osvícením a neslyšel, jak Jim šeptá: „Je praštěný,“ ani neviděl ustaraný sestřin výraz, ani si nevšiml, jak Bernard Higginbotham krouží prstem, aby naznačil, že se švagrovi v hlavě pletou kolečka. Co na Martina nejvíce zapůsobilo, byly vzájemné vztahy vědění – veškerého vědění. Vždycky zvídavě toužil poznat věci a všechny znalosti, kterých nabyl, ukládal v mozku do oddělených přihrádek paměti. Tak měl rozsáhlou zásobu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296048
100
jack lon don
•
martin eden
vědomostí na téma mořeplavectví. Na téma žen měl zásobu celkem slušnou. Obě oblasti zůstaly bez vztahu. Mezi těmito dvěma oddíly paměti neexistovalo spojení. Že by v celkové náplni vědomostí bylo sebemenší spojení mezi hysterickou ženou a škunerem vzpínajícím se v bouři, by mu bylo připadalo směšné a nemožné. Avšak Herbert Spencer mu ukázal, že to nejen není směšné, ale že je nemožné, aby mezi nimi žádná spojitost nebyla. Všechny věci souvisejí se všemi ostatními, od nejvzdálenější hvězdy v pustinách vesmíru až po myriády atomů v zrnku písku pod nohou. Tento nový pohled byl pro Martina zdrojem stálého údivu, zjišťoval, že se stále zabývá hledáním vztahů mezi všemi věcmi pod sluncem i na opačné straně slunce. Napsal si seznamy těch nejvíce nesourodých věcí a nebyl spokojený, dokud se mu nepodařilo stanovit mezi nimi příbuzenské vazby – vazby mezi láskou, poezií, zemětřesením, ohněm, chřestýši, duhami, vzácnými kameny, zrůdnostmi, západy slunce, řevem lvů, svítiplynem, kanibalismem, krásou, vraždou, milenci, pákami a tabákem. Tímto způsobem spojil vesmír v celek, zmocnil se ho a pozoroval jej, anebo se procházel jeho odlehlými stezkami, uličkami a džunglemi, ne jako zděšený poutník ve spleti záhad, hledající neznámý cíl, ale poutník pozorný, mapující a seznamující se se vším, co za poznání stojí. A čím víc znal, s tím větší vášní obdivoval vesmír a život a svůj vlastní život uprostřed toho všeho. „Ty blázne!“ křikl na svůj obraz v zrcadle. „Chtěl jsi psát a pokoušel ses psát a nebylo v tobě nic, o čem bys psal. Co v tobě bylo? Několik dětských nápadů, pár nedopečených citů, spousta nestrávené krásy, velká černá masa nevědomosti, srdce naplněné k prasknutí láskou, ctižádost velká stejně jako tvoje láska a bezcenná jako tvoje nevědomost. A ty jsi chtěl psát! Vždyť jsi teprve na samém počátku, kdy do sebe vstřebáváš něco, o čem lze psát. Chtěl jsi stvořit krásu, ale jak jsi to mohl dokázat, když jsi o povaze krásy nic nevěděl? Chtěl jsi psát o životě, když jsi nevěděl nic o základních charakteristických vlastnostech života. Chtěl jsi psát o světě a o podstatě
Ukázka elektronické knihy