Víno a čáry
na jeho chutě a touhy. Podobné touhy ho však přemáhaly jen tehdy, když na někoho myslel. Když se do něj začínal zamilovávat. Někoho obyčejného, dobrého, spolehlivého, ale plného nečekané umíněnosti. Elena začala přecházet ulici směrem k cukrárně, protože její hlava měla vlastní vůli, když vtom se kolem ní prohnal vůz tažený koněm. To chvilkové vyrušení jí umožnilo osvobodit se z účinků kouzla a z cukrárny zase rychle vycouvala. Zakryla si nos i ústa pláštěm a vyběhla po ulici do nejbližšího útočiště. Zavřela za sebou dveře pošty a byla vděčná za všední vůni naleštěného dřeva a papíru. Když se jí pročistila hlava, rozhodla se, že se vyptá pošťáka. Možná se tu Jean-Paul stavil pro poštu, a možná se dokonce zmínil, kam má namířeno pak. Ve frontě stály dvě ženy, které si přišly vyzvednout dopisy, proto při čekání četla oznámení na zdi. Překvapilo ji, že mezi nimi bylo několik letáků o ztracených domácích mazlíčcích. „Už se zase jedna objevila,“ prohlásil pošťák, když zbylé dvě ženy odešly. Obrátila se a dál si polovinu obličeje zakrývala pláštěm. „Další?“ „Myslím jako mrtvola. Tentokrát poblíž Lambertových?“ „A kdo zemřel?“ Muž zvedl hlavu od papírů a díval se na ni přes obroučky brýlí. Napřímil se, několikrát zamrkal a pak si vše uvědomil. „Aha, vy nejste zdejší.“ Sundal si brýle a rozmáchl se k oznámením na zdi. „Ta mrtvá zvířata. Kočky, psi, králíci, někdy i liška. Někdo je úplně odkrví. A lidi jsou celí pryč z toho, že poslední dobou se to stává čím dál častěji. Začíná se říkat, že jsou to rituální zabití.“ Elena se vyděšeně podívala na oznámení na zdi s novým zájmem. Když si je četla, v jejích očích se objevil stín a probral jednu spí97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296030
Luanne G. Smithová
cí vzpomínku. Vybavila si další říkanku, kterou ji v dětství učila grand-mère, a naskákala jí husí kůže. Hoď babský zub a tajnou runu, mezi Jupiter a měsíce korunu, když osud svůj do ohně vhodíš, o temné touze v srdci se dozvíš, pak před ďáblem se skloníš, jeho křivý pazneht tím uctíš. Jak baletka pod slavobránou zatanči před černou vránou. Po skončení tance démonů, osud tvůj je zpečetěn silou plamenů. „Démon dansant, tanec démona,“ šeptla. Ale to přece byla jenom bajka. Příběh na strašení dětí. Zatřásla hlavou, aby ji zbavila děsivých představ, a pak se přiblížila k okénku. „Hledám Jeana-Paula Martela. Nebyl tady dnes?“ Muž se tužkou poškrabal v řídnoucích vlasech. „Ne, už tu několik dnů nebyl. Ale jestli se mu chystáte nabídnout své služby na vinici, čeká vás pěkně náročný úkol. Je z města. Nevěřící. A hrozny kvůli tomu podle mého názoru budou trpět.“ „Mé služby?“ Muž si znovu nasadil brýle a usmál se. „Moje matka celá desetiletí pracovala v Domaine Blanc jako jejich vinná čarodějka. Mám její zrak, ale bohužel jsem nepodědil její nadání pro víno.“ Pokrčil rameny, jako by v životě nakonec vše bylo tak, jak má. Pod límcem jeho košile se ukázala slabá nachová aura, která jeho tvrzení potvrdila. Protože uvěřila tomu, že muž bude mít pocho98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296030
Víno a čáry
pení, poklepala prstem na přepážku a snažila se získat další informace. „Jak dlouho už dochází k tomu zabíjení zvířat?“ „Když jsem sem před pěti lety dorazil, bylo tu jen jediné oznámení. Tenkrát se lidé čas od času zmínili, že cestou do vesnice našli mrtvou kočku. Zhruba před rokem se to začalo dít častěji. Teď se to stává téměř každý týden. Podle mého jsou to jen ti študáci, co si tu pohrávají s duchařinou. Ale jednou se jim ta pokažená karma ošklivě vymstí. A až k tomu dojde, budou rádi, že sami nepřijdou o pár životně důležitých orgánů.“ Studenti? Je to možné. O letních prázdninách často jezdili do vesnice a dotírali na každou ženu v šátku s třásněmi, aby jim četla z dlaně nebo prodala nápoj lásky. Někteří hledali i jiné věci, čarodějnické kameny nebo zlé talismany, které pak chtěli použít proti svým nepřátelům. Podobné předměty jistá dvojice čarodějnic ochotně prodávala ze svého vozíku taženého mulou. Kůže jí celá jiskřila probuzeným instinktem, poděkovala úředníkovi za pomoc a vyšla na ulici, aniž měla o Jean-Paulově pobytu přesnější představu než na začátku. Jak to, že ho nikdo neviděl? Je možné, že po jejich hádce vůbec nejel do vesnice? Hlavu měla plnou démonů a mrtvých koček a na nejbližším rohu odbočila vlevo. Po dalším bloku znovu odbočila vlevo a nechala své nohy, aby ji dovedly daleko od centra vesnice na nízko položenou cestu, kde kanály ústily do otevřených stok a psi se slepenými chlupy se proplétali mezi převrženými popelnicemi. Ta ošklivá záležitost s mrtvými zvířaty stále dráždila její instinkty, zatímco procházela kolem bednáře, kováře a prádelny na konec uličky. Konečně se dostala na začátek úzkého průchodu nad poslední budovou ve vesnici. Všechny ty mrtvoly něco znamenaly, cítila to v krvi. A jestli Jean99
Ukázka elektronické knihy