Všechny tři přístupy spolu úzce souvisejí. Kreativní schopnosti a postoje se musejí promítat v kreativních procesech – jinak zůstáváme pouze na úrovni „zbožných přání“ a kreativní potenciál jedince zůstane nevyužit. To bohužel není nic výjimečného: v předškolním věku máme kolem 95 % kreativních dětí, po ukončení střední či vysoké školy můžeme počítat již jen s 13–20 % kreativních absolventů, v běžné populaci se pohybujeme dokonce pod 10 % kreativních jedinců. V průběhu standardní školní přípravy a v profesním životě (s výjimkou výzkumu, vývoje, uměleckých předmětů a oborů, kreativního marketingu, žurnalistiky apod.) se totiž spíše oceňuje naše konvergentní (sbíhavé) myšlení než myšlení divergentní (rozbíhavé), které iniciuje zrod nových myšlenek, objevů a vynálezů. Nicméně skutečnost, že v důsledku toho kreativitu využíváme tak málo, neznamená, že ji z latentního stavu nelze probudit a rozvinout. Každý člověk může být – byť v různé míře – kreativní, pokud u něho rozvíjíme příslušné dispozice. Odhaduje se, že trénink k dosažení průměrné úrovně kreativity přináší výsledky již po 16 až 24 měsících, vyšší úrovně po 24 až 36 měsících a vynikající po 36 až 48 měsících. Organizace, které přednostně rozvíjejí tvořivost svých zaměstnanců se zaměřením na inovativní myšlení, získávají vůči konkurenci výraznou výhodu, jelikož jsou schopny: ■ ■ ■
■
lépe a úspěšněji se vyrovnávat se změnami, které jsou charakteristické pro globalizující se svět; nejen reagovat na rizika a hrozby přicházející z vnějšího prostředí, ale proaktivně iniciovat pozitivní změny, které jí zabezpečí lepší konkurenceschopnost; úspěšnými inovacemi orientovanými primárně na dosahování vyšší přidané hodnoty poskytovaných výrobků či služeb lépe uspokojovat obecné, specifické, nezřídka i jedinečné potřeby a očekávání zákazníků; uplatňovat progresivní způsoby řízení a vedení zaměstnanců s oporou v optimálních organizačních modelech (zplošťování organizační struktury, uplatňování participace a kooperace, posilování pravomoci a odpovědnosti pracovníků směrem dolů atd.), které umožňují operativněji se vyrovnávat se změnami (vnějších podmínek, požadavků zákazníků, trhu) a aktivně vyhledávat, objevovat a využívat nové podnikatelské příležitosti.
K rozvíjení tvůrčí iniciativy dospělých účastníků může lektor využívat metod tvůrčího řešení problémů, zejména pak metod problémových. Jejich předností je, že umožňují účastníkům řešení problémů dané třídy, prohlubují a upevňují jejich rozhodovací dovednosti a dovednosti hodnotových soudů. Obvykle vyvolávají vysokou míru participace účastníků na řešení problému, silnou motivaci a velmi dobrou úroveň pochopení a zapamatování poznatků, k nimž skupina dospěla. Členíme je na metody operační a výchovné.
——— 98 —————————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296028
Operační metody slouží k přímému rozvíjení tvůrčího myšlení v pracovním procesu a mají za cíl překonávat individuální a sociální zábrany a iniciovat rozvoj tvořivého a inovativního myšlení (Barták, 2015). Patří mezi ně metody analytické (založené na systematických modifikacích a změnách jednotlivých částí problému nebo objektu), dále metody volných asociací, neobvyklých vztahů, předmětů ve středu zájmu, kontrolního seznamu, soupisu vlastností, seznamu myšlenek, vstupu a výstupu, brainstorming, brainwriting, případně Gordonova synektická metoda.
Analytické metody Obecně jsme si je popsali již ve výkladu o teoretických metodách poznání. Jako metody tvořivého myšlení jsou založeny na systematickém uplatňování jednotlivých částí problému nebo objektu. Pomocí otázek se zjišťují různé složky uvažovaného předmětu nebo problému a podle odpovědi se buď určitý prvek mění, vyřazuje, nebo se použije prvku jiného druhu. Analytické metody se obvykle kombinují s jinými metodami (kontrolní seznamy, soupis vlastností, vstup a výstup). Některé z nich se pokusíme stručně charakterizovat alespoň postižením fází, které zahrnují.
Kultivace lidského potenciálu
Operační metody
A. Shighleyův postup a) seznámení s problémem, stanovení potřeb; b) formulace úkolu; c) syntéza; d) analýza a optimalizace; e) zhodnocení řešení. B. Vítův algoritmus I. stanovení úkolu ■ analýza úkolu; ■ stanovení požadavků; ■ shromažďování informací; ■ zhodnocení, závěr; ■ stanovení podmínek realizace. II. řešení problému ■ určení problému; ■ stanovení způsobu řešení; ■ abstraktní obecné řešení – hodnocení; ■ transformace; ■ konkrétní řešení – hodnocení. III. vyřešení problému ■ ověření; ————————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS296028
■ ■
dokumentace; realizace.
C. Rossmanova analytická metoda a) zpozorování potřeby nebo potíže; b) analýza potřeby; c) přehled dostupných informací; d) formulace všech objektivních řešení; e) kritická analýza těchto řešení z hlediska jejich předností a nedostatků; f) zrození nové ideje; g) ověření v praxi. D. Metoda tří stadií (G. Altsuler, R. Shapiro) I. analytické stadium ■ volba úkolu; ■ určení hlavního prvku úkolu; ■ odhalení rozhodujícího rozporu; ■ určení bezprostřední příčiny rozporu. II. operační stadium ■ průzkum typových způsobů řešení; ■ hledání nových způsobů řešení. III. syntetické stadium ■ zavedení změn funkčně podmíněných změnou hlavního prvku; ■ zavedení změn v metodách využívání daného systému; ■ ověření v praxi a zhodnocení. Souhrnně můžeme říci, že proces uplatnění analytické metody tvůrčí činnosti se – v nejobecnějším pojetí – odehrává takto (Barták, 2015): ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
od anamnézy k diagnóze; od diagnózy k prognóze; analýzou k syntéze; indukcí k dedukci; dedukcí ke koncepci; koncepcí k projekci; projekcí k realizaci.
Metoda volných asociací Umožňuje vznik nových nápadů prostřednictvím asociačního odvozování. Cílem je umožnit každé myšlence, která vznikne, aby byla vyjádřena. Tato původně iracionální a anarchická metoda se úspěšně používá jako nástroj k originálním řešením. ——— 100 ————————————————— Ukázka elektronické knihy