bylo pořád dobře, ale bohužel to nejde donekonečna. Jednou tělo prostě řekne ne! Někdy v roce 2011 jsem se už rozhodla, že sama si pomoci neumím, cítila jsem se špatně fyzicky i psychicky. Chodila jsem po vyšetřeních, můj hlas nefungoval, jak bych chtěla. Především jsem se soustřeďovala na hlasivky, domnívala jsem se, že jsou nějak mechanicky poškozené. Nedokázala jsem si jinak vysvětlit jejich časté selhávání. Měla jsem termíny u dlouhé řady ORL kapacit, chtěla jsem, aby v mém krku něco našli. Ale jeden vedle druhého říkali, že mám hlasivky jako dvacetiletá… Tam nález není! Hlasivky byly v pořádku, ale něco nehrálo s mou „palicí“. Až konečně na jednom sono vyšetření v Praze mě renomovaný lékař poslal o dveře dál, ke kolegovi, psychologovi. Poznala jsem profesora Čechoameričana, Williama Diddena, lehla jsem si na lůžko a povídali jsme si. Dost rychle rekapituloval situaci: „Paní Pecková, jste u mě pět minut, ale já slyším, že jste nula, která nic neumí, je neschopná, stará. Vy nejste ani jedno z toho, máte jen o sobě strašně špatné mínění. Kam se podělo vaše sebevědomí? Vás lidi znají jako power ženskou a člověka, který všechno zvládá.“ Kontrovala jsem: „Ale ne, já nezvládám nic, natož sama sebe!“ Povídáním všechno začalo – nemluvili jsme spolu vlastně nikdy o nějaké terapii, léčil mě přátelsky a zdarma, pomáhal mi nezištně – a dával mě postupně do kupy. Přešli jsme k meditacím, pan profesor dobře věděl, že nemůžu vystoupit z toho rozjetého vlaku, že mě musí dát dohromady za pochodu, došlo na psychofarmaka – trvalo to až do roku 2016, kdy jsem mohla říct, že jsem v „richtiku“.
Ivana Follová: Tyto šaty se staly ikonou mé značky… Vznikly pro jednu z mých sezónních autorských přehlídek a sklidily nadšený ohlas u publika. Jde o jediný model, který jsem nenavrhovala přímo pro Dášu. Ale Dáša je v něm krásná a umí ho nádherně vynést. Sukně s vlečkou a složitým zapínáním ji opakovaně zavedla do bludiště dlouhých látek a drobných poutek na knoflíčky. Materiál: Devět metrů hedvábného šifonu s 3D vzorem bílých květů.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295970
Tvrdá pravda se říká nejlépe, když je příjemná. Jiří Menzel
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295970
2013
Když duše křičí… O sezónách s muzikoterapií
Červené šaty mezi mými koncertními modely vedou, prioritu má právě tahle barva. Ivana mi zatím udělala patery. Jeden odstín červené vedle druhé, samozřejmě různé střihy – to jen dokazuje mou umanutost. Zcela unikátní model se narodil v roce 2013, na první pohled se siluetou lahvičky Coca-Coly, s velkými kanýry pod boky. Na těch se Ivaniny krejčové hodně vyřádily. Byla to festovní třínedělní práce, ale vydařila se… Model vznikl pro koncertní účel, na slavnostní večer k životnímu jubileu (oslava osmdesátin) dirigenta Libora Peška. Libor tehdy dirigoval ve Smetanově síni Obecního domu, program byl speciálně šitý na tuhle příležitost a já přispěla se Summertime. S Liborem jsem později zpívala ještě koncertně Šeherezádu, měla jsem na sobě stejný model. Potřetí jsem si ho oblékla na Žofín. Myslím, že vypadá jako velká „drzost“, obléci si stejnou róbu v krátké době třikrát za sebou na pražská pódia, ale připadaly mi tak nádherné, že jsem s volbou neváhala. A navíc, vím, že na různé koncerty chodívají odlišní posluchači. K téhle róbě jsem obouvala vysoké lodičky s patnácticentimetrovým podpatkem na třícentimetrové podrážce. Významně to pomáhá modelu rozvinout všechny své půvaby naplno, kanýry spolu s vlečkou vypadaly nádherněji. A hlavně, takové podpatky dělají nekonečné nohy!
99 Ukázka elektronické knihy