tedy cechů a později živností. Teprve od roku 1881 začala agenda profesního vzdělávání spadat do kompetence ministerstva kultu a vyučování. Jako tento typ školství bylo chápáno takové školství, které zprostředkovávalo vzdělání vedoucí k povolání, zejména po uplynutí školní docházky či školní povinnosti.501 V rámci daného vymezení však panovala značná různorodost, jelikož minimálně v průběhu první poloviny 19. století neexistovala žádná koncepce, jež by toto vzdělání nějakým způsobem systematizovala, unifikovala či specifikovala. Obecně tak můžeme v první polovině 19. století sledovat pouze určité směry vedoucí ke vzdělávání rolníků či živnostníků. Teprve od druhé poloviny století docházelo k širšímu zájmu o odborné vzdělávání, a to zejména pod vlivem průmyslového pokroku, kdy se začínají objevovat nejen nové typy škol, ale dochází také k jejich zkvalitnění a rozšíření. Až po roce 1881 ale můžeme hovořit o systematickém odborném vzdělávání, které bylo centrálně řízeno ministerstvem kultu a vyučování a částečně také ministerstvem obchodu. V první polovině 19. století tedy můžeme v rámci počátků odborného školství zaznamenat spíše ojedinělé pokusy v oblasti hospodářského a řemeslnického odvětví. Tyto první pokusy však byly odkázány zejména na soukromou iniciativu, a často se tak potýkaly s hmotnou nouzí, nedostatkem či spíše absencí odborného učiva, učebnic či odborně vzdělaných učitelů. Z předchozího století přetrvával v českých zemích odkaz Kindermannových industriálních škol a taktéž opakovacích nedělních hodin při elementárních školách, o nichž již byla zmínka výše. Státem tedy byly uskutečněny určité pokusy o zkvalitnění učňovské přípravy, nicméně efekt opakovacích škol nebyl příliš valný. Jejich význam spočíval zejména v povinné učňovské návštěvě (pokud učeň nenavštěvoval jiný typ školy), bez jejího absolvování nemohl dostat výuční list neboli „za vyučenou“. Nízká úroveň těchto škol sice neznamenala přílišné povznesení vzdělanosti, přesto přetrvaly až do roku 1869. Mnohem významněji obohatily odborné vzdělávání tzv. školy reálné, jež měly být od roku 1805 zřizovány pouze v zemských městech jako školy pro vyšší průmysl, obchod a hospodářství.502 Nicméně jejich počet nebyl velký, a tudíž nemohl uspokojit celkovou potřebu. Později měly být připojeny k technickým ústavům, jako tomu bylo i v Praze, kde vznikla v roce 1833 jediná reálka v českých zemích do počátku 40. let.503 Po roce 1848 se reálky začaly pozvolna proměňovat v ústavy všeobecné, s přihlédnutím k matematicko-přírodním předmětům. Výuka zde byla rozdělena po třech letech na tzv. nižší a vyšší školu reálnou.504 Jejich průmyslový ráz byl ukončen až vydáním nových organizačních statut v roce 1867. Odborná příprava učňů byla tedy dále v rukou cechů, měst či vrchností. Významný vliv měla zejména Jednota ku povznesení průmyslu v Čechách, založená v roce 1833, díky níž 501 502 503 504
KLIKA, Josef (ed.). Stručný slovník paedagogický, díl IV. Praha: Odbor literárně-paedagogický při Ústředním spolku jednot učitelských v Čechách, 1897, s. 1103. ŠAFRÁNEK, Jan. Vývoj a soustava školství v království Českém od roku 1769–1895. Praha: F. Kytka, 1897, s. 47. TAMTÉŽ. ŠAFRÁNEK, Jan. Školství obecné a měšťanské. In KAFKA, Josef (ed.). Sto let práce. Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891, III. díl. Praha: J. Otta, 1895, s. 540.
——— 98 —————————————————
Vychova_divek_osvit_2c.indd 98
21.02.2021 8:13:38 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295969
505
506 507 508 509 510 511 512 513
(Re)konstrukce výchovy dívek v Čechách a na Moravě v 19. století
docházelo k rozvoji škol od prvních živnostenských505 přes nedělní pokračovací školy506 až po zřízení průmyslové školy v Praze507 a další.508 Podoba těchto prvních škol měla ale spíše ráz opakovacích nedělních škol, tedy nikoliv škol s celodenním vyučováním. Nově vznikající školy začaly být zřizovány v centrech průmyslu, dle místních potřeb, nejvíce však v Praze. Zvýšený zájem o odborné školství lze zaznamenat až od šedesátých let, kdy se jednak zvětšil počet nově zakládaných škol a také lze zaznamenat jejich zkvalitnění, přibylo tedy více škol s celodenním vyučováním. To můžeme částečně přiřknout nově vydanému živnostenskému řádu z roku 1859, v němž byl mimo jiné stanoven rovněž požadavek „odborného“ vzdělání pro učně: „(…) a jestli v místě zřízena škola, ve které se učedníci předmětů průmyslových vyučují, i k chodění do této školy přidržovati (…).“509 K tomu byla nabádána také živnostenská společenstva, jež „mají zřizovati školy, v nichž se vyučuje předmětům živnostenským, aneb jim mají pomáhati a k nim dohlížeti“510. Další odborné školství tak můžeme sledovat v rámci vývoje živností, kdy se nově vznikající školy dělily dle základních druhů živností, tedy na školy hospodářské, průmyslové a obchodní. Nově se v šedesátých letech objevily tzv. pokračovací kurzy, které měly být dle ministerstva připojeny ke školám národním a kde měla probíhat výuka jednak všeobecná a jednak odborná.511 Nicméně ani říšským zákonem, jímž měly být tyto pokračovací kurzy zřizovány při školách obecných a měšťanských, nedošlo k významnějšímu zájmu o jejich zřizování.512 Úmyslem ministerstva byla zejména podpora všeobecného pokračovacího vzdělávání zajištěná státem, a to v rámci hospodářských či živnostenských kurzů513. Ministerským výnosem byly tyto učební kurzy v roce 1885 dále upraveny dle aktuálních potřeb a měly být zřizovány jakožto kurzy hospodářské a živnostenské pro hochy, k nimž se přidaly také pokračovací kurzy pro dívky při měšťanských dívčích školách, které jim měly nahradit
První živnostenská škola byla založena hrabětem Öttingem na Zbraslavi a po něm knížetem Fürstenbergem na Křivoklátě; fungovaly jako nedělní opakovací školy a vyučovalo se zde zejména technickým předmětům a kreslení; podobné školy dále vznikaly také v Krásné Lípě, Plzni, Mladé Boleslavi, Litoměřicích, Mnichově Hradišti aj. Více viz KAFKA, Josef (ed.). Sto let práce. Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891, III. díl. Praha: J. Otta, 1895, s. 555. Pokračovací škola pro učedníky v Praze založená v roce 1873. Založená v Praze roku 1846. Více viz ADÁMEK, Karel. Z naší doby. Velké Meziříčí: J. F. Šašek, 1887, s. 106. Patent císařský, jímž se uvádí ve skutek řád živnostenský, vydaný dne 20. prosince 1859, č. 227, § 95. TAMTÉŽ, § 114, lit. c. Ministerské nařízení, v příčině zřizování škol pokračovacích a odborných pro učeníky řemeslnické, vydané dne 5. června, 1864. MAŠEK, Jan L. O vývoji průmyslového školství. Praha: Fr. Šimáček, 1882, s. 9–10. Říšský zákon, kterým ustanovují se zásady vyučování vzhledem ku školám národním, vydaný dne 14. května 1869, č. 62, § 10.
————————————————— 99 ———
Vychova_divek_osvit_2c.indd 99
21.02.2021 8:13:38 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295969
vyšší vzdělání, jež nemohou získat na středních školách.514 Tento typ školství však neměl nahrazovat odborné školy průmyslové, hospodářské ani živnostenské.515 Nově se objevoval také typ tzv. průmyslových škol, poskytujících jak všeobecné, tak odborné vzdělání. Nárůst pokračoval i v sedmdesátých letech, jelikož se novou inspirací stala světová výstava ve Vídni, jež iniciovala zvýšený zájem c. k. ministerstva obchodu o zakládání nových průmyslových škol. Jejich spektrum se značně rozšiřovalo od tkalcovských a dřevařských přes ojedinělé školy pro výrobu hraček, školy keramické, strojnické, řezbářské až po zámečnické, malířské a výrobu hudebních nástrojů apod.516 Se stále rostoucím počtem škol byla pochopitelně nasnadě otázka jejich dozoru, o nějž se přelo ministerstvo obchodu s ministerstvem kultu a vyučování, které nakonec v roce 1881 přejalo agendu odborného školství průmyslového a pokračovacího, zatímco c. k. ministerstvo obchodu dále spravovalo školy odborné. Díky nově zřízené komisi odborníků pro záležitosti průmyslového školství v Rakousku začalo být toto školství centralizováno, systematizováno a sjednocováno. Pro každý typ škol byly vydávány normované osnovy (vzorové nebo rámcové), jež upravovaly přijímání žáků, učiva, učitelů apod. Vznikly tři kategorie škol: úplné školy průmyslové, neúplné školy průmyslové a školy pokračovací.517 Úplné školy průmyslové (odborné) se dále dělily na nižší a vyšší, kdy účelem vyšší bylo především nahradit původní reálné školy a poskytnout teoretické vzdělání i v oblasti umělecké, škola měla trvat tři až čtyři roky a byla dále rozdělena na oddělení stavitelsko-technické a strojnicko-technické.518 Nižší škola pak měla být zaměřena na vzdělání obecné, odborné i praktické (tedy řemeslné), s trváním dva roky.519 Neúplné školy odborné byly z praktického hlediska kratší a poskytovaly potřebné vzdělání k vykonání určitého řemesla, čímž nahrazovaly vyučení se u mistra. Při těchto školách měly být zřízeny také dílny dle zaměření studia.520 Pokračovací školy poté zajišťovaly doplňující všeobecné vzdělání s důrazem na řemeslnické dovednosti a znalosti. Ve své podstatě navazovaly na dřívější opakovací školy či na pokračovací učební kurzy při obecných a měšťanských školách, od nichž se ale lišily. Tyto školy byly přístupné a povinné do 18 let věku pro učedníky a dělníky. Z toho důvodu nebyly celodenní, ale byly organizovány jako školy nedělní.521 Ministerským nařízením ve 514 515 516 517 518 519 520
521
Vynesení ministra vyučování, jak se mají zřizovati učebné kurzy, spojené dle § 10 zákona daného dne 2. května 1883 se školami obecnými, vydané dne 10. dubna, 1885, č. 1985. Říšský zákon, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 14. května 1869, vydaný dne 2. května 1883, č. 53, § 23. ŠAFRÁNEK, Jan. Školství obecné a měšťanské. In KAFKA, Josef (ed.). Sto let práce. Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891, III. díl. Praha: J. Otta, 1895, s. 556. MAŠEK, Jan L. O vývoji průmyslového školství. Praha: Fr. Šimáček, 1882, s. 16. TAMTÉŽ, s. 16–17, 23. TAMTÉŽ, s. 17. V rámci tohoto typu vznikaly školy např. tkalcovské, punčochářské, umělecké, soustružnické, sklářské, hrnčířské, zlatnické, obuvnické, malířské, k výrobě hraček, mechaniky či hudebních nástrojů. Více viz TAMTÉŽ, s. 27–29. TAMTÉŽ, s. 36–37.
——— 100 —————————————————
Vychova_divek_osvit_2c.indd 100
Ukázka elektronické knihy
21.02.2021 8:13:38