K D Y Ž S E P R O R O C T V Í N E S P LN Í
katastrofa, ale nebyl si jistý, že to bude záplava a že přijde 21. prosince – možná ano, možná ne. Jindy se ho ptali, jak si bude počínat v souvislosti se záplavou, a on řekl, že člověk nemůže dělat nic jiného než sedět a čekat. Očekával, že se něco stane, ale pokud se to nestane 21. prosince, nebude zničený. Čekání pro něj bylo nesmírně vyčerpávající. Několik posledních dnů před 21. prosincem byl George téměř neustále u Armstrongů a naši pozorovatelé si všimli, že byl ve značném napětí. Obtížně se hodnotí Hal Fischer, student posledního ročníku společenských věd. Měl velké zkušenosti s okultními záležitostmi. Dříve, když ještě studoval na jiné vysoké škole, dělal zapisovatele jednomu spolužákovi, který tvrdil, že dostává zprávy ze světa duchů, a předpověděl nedozírnou katastrofu, jež měla nastat koncem léta předchozího roku. Díky svému těsnému spojení s touto nesprávnou předpovědí byl opatrný. Patřil však k nejvěrnějším účastníkům setkání a k Armstrongům často chodil i v době mimo schůzky. Byl jedním z nejdůraznějších diskutérů o ideologii, nejvíce pochyboval a nejčastěji kladl otázky. Tvrdil, že studiu zápisků paní Keechové věnuje více času než škole, že školu vlastně zanedbává a že mu nezáleží na tom, jaké známky dostane. Ostatní Hledači ho nepovažovali za neochvějného zastánce, přestože lidem zvenčí se jevil jako jeden z nejvýznamnějších členů skupiny, protože aktivně propagoval její ideologii. Mnohem více než ostatní Hledači zaujímal v diskusích odborný postoj, ptal se na logiku a soudržnost důkazů a přinášel srovnávací materiály z „nezávislých zdrojů“. Ve veřejných debatách své pochybnosti nedával najevo, ale kladl zpochybňující otázky. V soukromí někdy zaujal skeptický postoj, jindy zůstal neutrální. „Nechovám víru, ale nechovám ani nevíru,“ řekl jednou našemu pozorovateli, „ale 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295800
K D Y Ž S E P R O R O C T V Í N E S P LN Í
v případě potřeby jsem připraven sloužit.“ Mezi spolužáky měl pověst chlapíka, „který chce být jiný“. Měli pocit, že předstírá nevíru, i když ve skutečnosti věří. Od jiného média ze Steel City slyšel „nezávislé potvrzení“ předpovědi a několik dní se zdálo, že proroctví uvěřil. Později ale začal znovu mluvit o svých pochybnostech, které se soustředily zejména kolem skutečnosti, že relativně nezkušená paní Keechová dostávala zprávy jen necelý rok. Není pochyb o tom, že Hal skutečně věřil mysticismu a komunikaci s jinými světy a často veřejně hájil příchod předpovězené katastrofy. Riskoval také svoje studijní výsledky tím, že věnoval tolik času a energie práci pro Hledače. Ale co se týkalo vlastního přesvědčení, byl Hal klasickým váhavcem. Nestal se obětí ideologie, byl spíše jejím strůjcem, hrál ale úlohu obezřetného, objektivního a neutrálního odborníka a se svým názorem vystoupil teprve tehdy, když měl pohromadě všechny údaje. Stejně významnou úlohu v činnosti skupiny jako ti, o nichž jsme se už zmínili, hrálo ještě dalších pět lidí. O jejich činnosti se však nebudeme šířit podrobněji, protože po 21. prosinci se vytratili z dohledu. Na tomto místě se o nich jen stručně zmíníme, abychom vykreslili úplný seznam aktivních Hledačů. Dva z nich – blízký přítel a spolubydlící George Scherra a kamarádka Susan Heathové – byli přibližně stejně přesvědčení a oddaní společné myšlence jako jejich přátelé, o nichž jsme se už zmínili. Dva další nebyli úplně typičtí: jedna z nich byla žena středního věku, pro niž byli Hledači jen další v dlouhé řadě činností spjatých s mystikou; druhý byl student, který se účastnil náboženské činnosti v kampusu, a přestože byl skrznaskrz skeptický, nepřestal se účastnit setkání. Nakonec se musíme zmínit o dospívajícím synu Armstrongových, který se kvůli činnosti rodičů stal stejně jako jeho sestra nechtěně členem hnutí. Byl 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295800
K D Y Ž S E P R O R O C T V Í N E S P LN Í
skeptičtější a méně zaujatý než ona, ale nebyl o nic méně odhodlaný a často se stal terčem výsměchu spolužáků. Zbývajících osmnáct lidí, které naši pozorovatelé viděli jednou nebo dvakrát na setkání v Armstrongově domě, můžeme bez dalších okolků pustit z hlavy. Většinou přišli jen jednou, obvykle na pozvání některého kmenového člena nebo váhavého přihlížejícího. Vyslechli si příspěvky, ale podruhé už se nevrátili. Možná přišli kvůli občerstvení, možná kvůli společenství a družnosti, které tam očekávali. Měli jsme velké štěstí, že jsme pozorovali setkání Hledačů 21. listopadu, protože – jak se později ukázalo – to bylo poslední, které se uskutečnilo za relativně normálních okolností. V pondělí 22. listopadu se začaly dít věci, jež změnily situaci v Collegeville i v Lake City a měly důsledky pro celé hnutí. První důležitou událostí bylo, že dr. Armstrong byl vyzván, aby rezignoval na své místo zdravotníka na fakultě. Důvod byl jednoznačný: rodiče a studenti si stěžovali, že zneužívá své postavení k šíření neortodoxních náboženských názorů a „zneklidňuje“ některé studenty. Stalo se to tiše a diskrétně a zpočátku o tom vědělo jen několik administrativních pracovníků fakulty a manželé Armstrongovi. Pokud víme, členům skupiny o tom řekli téměř o týden později. O bezprostřední reakci dr. Armstronga na propuštění nemáme žádné zprávy, ale z jeho pozdějších činů a slov můžeme se značnou jistotou odvodit, že to považoval za „součást plánu“ Ochránců – za známku toho, že se začíná zbavovat pozemských vazeb, aby byl lépe připraven na to, že tento svět opustí a vydá se do lepšího. Jeho dalším krokem bylo, že krátce po svém propuštění a setkání s pracovníky fakulty pravděpodobně telefonoval Marian Keechové do Lake City. Pokud to tak skutečně bylo, i ona nepochybně přikládala jeho propuštění stejný 100 Ukázka elektronické knihy