„Včera odjížděl trochu brzy, ne? Řekl vám důvod?“ „Že musí být v sedm v Ostravě.“ „Sdělil vám proč? A kde konkrétně že má být?“ „Neptala jsem se.“ „V květinářství v Ostravě ho nikdo neviděl, ani jinde. Mobil nebere. Máte představu, kde bychom ho našli?“ „To nemám, volám mu od doby, co ho sháněl váš kolega. Naháníte mi strach. Co po něm chcete?“ „Jak jsem řekl, chceme ho vyslechnout. Třeba se někde zdržel a zapomněl vám zavolat.“ „To se nestává. Volá, kdykoli má přijet později. A určitě by mi dal vědět, kdyby chtěl někde zůstat přes noc. Vůbec tomu nerozumím.“ Sarana to překvapilo. Fungují jako dokonalé manželství. „Vy přece spolu nebydlíte, ne? Aspoň jsem to tak pochopil. Nemohl přespat u sebe?“ „Myslíte si, že jsem ho tam nehledala?“ podívala se na něj jako na hlupáka. „Ne. Nebydlíme spolu. Už jsem Renkovi navrhovala, ať se nastěhuje ke mně, stejně tu má věci. Nebo že půjdeme s klukem bydlet do jeho domu.. Ale on to odmítá.“ „Proč?“ Tohle Roman chápal. Taky by nešel bydlet k žádné ženské, ani by si žádnou nenastěhoval k sobě do bytu. „S Robinem, tedy se synem, spolu moc nevycházejí. Prostě to nechce a já to respektuju.“ „Asi chce mít svou svobodu. Volnost, ne?“ Řekl to schválně trochu ironicky, aby probudil její žárlivost. Hezká černovláska zůstala v klidu. „Chápu, kam tím míříte, ale on mi nezahýbá. I když by mohl spát s každou druhou, na kterou se podívá. Má jenom mě. Věřím mu.“ Chacha, pomyslel si v duchu Saran. „Můžete se mi v duchu smát,“ četla mu myšlenky, „ale je to tak.“ „Gratuluji, věrnost je vzácná. Teď mi prosím napište seznam míst, kde by se mohl vyskytovat, a přátel či známých, které by mohl navštívit. I s kontakty, pokud možno.“ Pojal žádost jako rozkaz a Šiškova přítelkyně to taky tak pochopila. Měl ještě jednu prosbu. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295789
„Mohu si u vás odskočit?“ „Za dveřmi doleva a na konci chodby.“ Roman použil toaletu a vešel do koupelny. Tam našel, co potřeboval. Na poličce nad umyvadlem sice stála sklenička se třemi kartáčky na zuby, ale nedokázal určit, který z nich může používat právě Pierot. Zato zastřihovač vousů, který objevil v šuplíku toaletního stolku, nemohl patřit nikomu jinému než Šiškovi. Na holicí frézce sice na první pohled žádné odstřižky vousů, vlasů či zbytky lupů nebyly, zato štěteček k jejímu čištění jich určitě obsahoval dost na určení DNA. Roman si rychle oblékl gumovou rukavici a hodil jej do důkazního sáčku. U dveří mu Zawadová podala čtvrtku papíru. Pár jmen a kontaktů. „Moc toho není,“ podivil se. „My si vystačíme.“ Ve dveřích se zastavil. Nikoliv cíleně jako Columbo, ale jako sklerotik, který málem zapomněl na to nejdůležitější. „Jste majitelkou modré oktávie kombi?“ „Ano,“ podivila se Zawadová. „Jezdí s ní občas i váš přítel?“ „Někdy si ji půjčí,“ přikývla. „Co minulé úterý, také si ji půjčil?“ Zaváhala. „Jo. Potřeboval z Ostravy přivézt nějaké kytky. Prý honda je moc malá a tranzit zbytečně velký.“ „V kolik hodin odjížděl?“ Opět znervózněla. Jako kdyby si uvědomila, že něco vyvedla. „Odpovězte,“ řekl Saran důrazně. „Asi jako včera. V pět.“ „Moment. Kapitánu Ožanovi jste tvrdila, že René Šiška byl v úterý ráno mezi šestou a sedmou s vámi.“ Zawadová zkameněla. Teď jí teprve došlo, co se stalo. „Asi jsem to nějak spletla.“ „Spletla, nebo lhala?“ Saranův mrazivý tón vyrovnal teplotu v předsíni s tou venkovní. „Křivé svědectví je trestný čin. Tak jak to bylo?“ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295789
Zabijácký výraz malého chlapíka a informace o trestu ji úplně rozhodily. Jako kdyby od úterka neuběhly dny, ale světelné roky. Blackout. Tma. Nebyla schopna mluvit. „Zítra dopoledne se dostavíte na policejní oddělení v Třinci a poručík Siuda s vámi sepíše svědeckou výpověď. A chci slyšet pravdu,“ v duchu si pak doplnil ještě „ty krávo blbá“. Kdyby to řekla hned, sedí Šiška v policejní cele.
Kapitola 64
„Tak co mi vezeš za kořist, lovče?“ zeptala se majorka Sušková, která na něj čekala v Místku ve své kanceláři v budově, kde se nacházely laboratoře kriminalistické techniky a expertíz. Objekt kdysi sloužil jako vojenská kasárna. „Co bych ti tak asi mohl vézt? Práci ti vezu.“ Saran neměl náladu na vtipkování. Předal jí důkazní sáček se štětečkem. Potřeboval co nejrychleji určit, zda se Šiškova DNA shoduje se vzorky nalezenými u všech tří obětí. „Sereš mě, spala jsem dopoledne tak tři hodiny, motám se tu jak vítr v bedně, a ty po mně chceš další noční?“ Tvářila se zlostně, ale po chvíli se uklidnila. „Je ti jasné, že to nemůžeš použít jako důkaz.“ „Argumentů pro podepsání příkazu k domovní prohlídce Šiškova domu máme pro soudce dost. Seženu si Šiškovo DNA legálně, neboj. Jenom potřebuju mít jistotu, že hledáme toho pravého. Už se s tím jebeme tři měsíce, a zatím máme leda hovno.“ „Ty vedeš vyšetřování, ty nám velíš, kámo. Dáme si s kolegy další noční, když bude třeba, ale výsledek budeš mít tak zítra odpoledne.“ „To nevadí. I tak díky. Doufám, že Pierota do té doby odchytíme.“ Teprve teď, když vyšel z budovy, si všiml, že Stříbrná má poškrábaný levý blatník. „Do prdele.“
103
Ukázka elektronické knihy