Vyjmenoval jsem všechna jména, na která jsem si vzpomněl, čím víc jich bylo, tím líp. Můj protějšek nervózně poťukával do stolu tužkou a snažil se přehlušit psací stroj. Narůstala v něm zlost, každou další otázku už nepoložil v klidu, ale křičel. Ptal se pořád na to, co jsem mu předevčírem řekl. Nenechal jsem se vyvést z míry, stala se ze mě ohraná deska, opakoval jsem všechno stejně, a tak budu mluvit i další dny a přivádět ho k nekontrolovatelnému vzteku. Moje vyplašené odpovědi neuhnuly ani o kousek, nemohl jsem je změnit a se znepokojením jsem sledoval, jak to v něm kypí, narůstá, a jak se potlačovaná zlost dere na povrch. Už nebylo možné ji v sobě překonat a jako Papinův hrnec i on z přetlaku vybouchl. Obličej nabyl fialového odstínu, možná to zkreslilo špatné světlo, které bylo i tady nějakým způsobem tlumené, nebo se mu tak zvýšil tlak, najednou se nadechl a zařval jako divoký tur. Škubl jsem sebou nejen já, ale i zapisovatel, ruce mu zakomíhaly a ve stroji se zaseklo hned několik písmenek najednou. Chvíli je od sebe odděloval, ale stejně nebylo co psát, neartikulovaný řev se valil místností a na moji hlavu dopadala stejná věta. „Zavřeme tě, až zčernáš!“ Na závěr výstupu bouchl do stolu, což rozdrnčelo okenní tabulky. Soustředil jsem se na pohyb jeho rukou, obličej i na krůpěje potu, které se objevily na jeho čele. I na dálku jsem cítil, jak páchne. Byla to jen moje vsugerovaná představa, stál v křečovitém postoji ode mě tak daleko, že jsem nemohl zachytit žádný čichový vjem. Stal se ze mě válečník, kterého nastrčili do první řady, ale nedovolili mu bojovat. Tělo se mi instinktivně schoulilo, čekal jsem, že na mě můj protějšek
97
Jachymov sazba.indd 97
16.07.2021 16:10:05 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295787
vystřelí a bude do mě bušit. Viděl jsem svoje spolunocležníky, jak přicházeli na celu dobití. Ale tenhle pán si málokdy pošpinil svoje ruce, na to měl jiné lidi, jak jsem se přesvědčil později. Ztěžka se znovu posadil na židli, zklidňoval vyburcovaný adrenalin ťukáním do stolu, jako by vysílal morseovkou jinou verzi zprávy. Oči mi znovu sklouzly ke gumákům, podíval jsem se na jeho boty, které vykukovaly pod stolem, a začal jsem je srovnávat. Měl je čistě nakrémované, vypadaly v tom světle, že jsou nablýskané. Napadlo mě, jestli má na to tady někoho, kdo mu je čistí. Bláto na těch mých jsem neměl jak umýt. Bylo to absurdní, ale myšlenky, které nesouvisely ani za mák s vyšetřováním, mi pomohly se zbavit strachu. Asi tři minuty jsem vnímal ticho v místnosti i ve své hlavě, než mě znovu vylekalo jeho zafunění. „Dám ti dobu na rozmyšlenou,“ pronesl změněným tónem. Přešel z tenoru do barytonu, kdyby zpíval v nějaké opeře, byl by určitě úspěšný. Svého nedosáhl, a tak spustil výhrůžky. Začal mým věkem a socialistickou společností, která napraví takové vyvrhele, jako jsem já a mně podobní, že rozbijí naši protistátní skupinu, že už znají všechny, kteří se na útěku Pánka podíleli, a že mě zavřou na tak dlouho, až tam zhebnu, pokud se nepřiznám. Nemohl jsem na to nic říct, v podstatě jsem ani nechápal, proč ze mě dělají viníka. Už jsem se nezeptal, kdy mě pustí, ani jjsem nepřipomněl, že mám pracovní smlouvu na šachtě. Budu tady tak dlouho, až je přesvědčím, že s Pánkem nemám nic společného, nebo… Zamrazilo mě.
98
Jachymov sazba.indd 98
16.07.2021 16:10:05 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295787
Na cele vyzvídali, jestli mě bil. Zakroutil jsem hlavou, kdosi mě „uklidnil“, že to teprve přijde. Zavolali další jméno, strach je umlčel, stáhli se do sebe a nervózně ukryli ruce do kapes. Když jsem byl malý, končila válka a kolem se pořád něco dělo. Doma mi říkali, že hlídám dějiny, nesměl jsem nikde chybět. To odpoledne mě vylákalo na ulici dunění aut. Nečekaně se za rohem vyřítil transportér s Němci, stříleli po všem, co se mihlo. Udělal jsem zděšeně vývrtku a pádil domů. Bušení bot do chodníku se mi odráželo až někde ve spánku. Teď po mně vystřelí, teď, teď, cítil jsem kulky, jak se mi zavrtávají do zad. Nemohl jsem se ani nadechnout, když jsem za sebou zabouchl prkenná vrata. Do kuchyně jsem se vloudil teprve za chvíli, až se mi zděšení vytratilo i z očí. Celý den jsem se potom od maminky nehnul. Nezapomenutá historka mě občas poleká. Dnes v noci zase, stala se z ní děsivá obluda. Probudil jsem se, ale nemohl se ani hnout, vzbudil bych ostatní, byli rádi, že je sen zbavoval myšlenky na výslech. Vzpomněli si na mě až na den svatého Mikuláše. Každý den jsem se budil plný strašidelného očekávání, kdy na mě ukážou. Většinou si nás vybírali až večer, psychická šikana byla nejpůsobivější zbraní. Viděli jsme, jak se v ní vyžívali. Několikrát sem jen nakoukl dozorce, prohlížel si nás a potom beze slova odešel. Jednou kdosi pronesl, že si vybírá, kdo se mu nejvíc líbí. Věta měla hořkou pachuť, nikdo se jí nezasmál, humor z téhle cely úplně zmizel. Kvečeru se vrátil, pohrával si s našimi jmény, a nakonec si vybral někoho úplně jiného.
99
Jachymov sazba.indd 99
Ukázka elektronické knihy
16.07.2021 16:10:05