Hra na Třetího
Šéf Orinu musel být machr; když mu některý z podřízených odjel na dovolenou či onemocněl, musel jeho agendu pokrýt. Což při absenci Bezpečáka nebyla legrace. Resort vykazoval v ročním průměru kolem deseti úrazů smrtelných, stovky těž kých a tisíce lehčích, šlo přitom o nemalé peníze, o to, koho od škodnit a koho zavřít, resortní inspektor musel fungovat nejen jako metodik a vyšetřovatel, chtělo se na něm, aby vystupoval i jako soudní znalec atakdále. Bezpečák všem těmto požadav kům vyhovoval, měl titul inženýra i doktora práv a ve svých pětatřiceti letech pověst fachmana. Šéf Orinu přesluhoval, měl všeho po krk a neustále dorážel na Jáchyma, aby ho pustil do penze. Jáchym slíbil, že ho pus tí v tu chvíli, kdy Bezpečák kývne na povýšení, což ovšem zna menalo i podepsat přihlášku do strany. Bezpečák odolával dva roky, načež podepsal. Potom už zbývala jen hororová malič kost, sehnat tak zvaného Charona. No a právě tehdy mě Já chym navštívil a uvedl do situace. „Strana chce být práva své pověsti předvoje dělnické třídy, proto svoji sociální skladbu, tedy přijímání kandidátů, reguluje rozpisovými ukazateli. Letošní rozpisový ukazatel činí milosrd ných jedna lomeno jedna, což znamená, že můžeme přijmout jednoho THP, tedy technicko-hospodářského pracovníka, ov šem pouze tehdy, jestliže zároveň přijmeme jednoho pracovní ka dé kategorie, tedy dělníka. Dělníky máš pod palcem ty, tak jednej. Bezpečáka v partaji mít musím, v čele Orinu nemůže stát nějakej blbec, šlo by mi o kejhák.“ Můj první pokus vyjít Jáchymovi vstříc se nezdařil, obecně formulovaná výzva nezabrala. Proč by měli řidič, údržbář, kuchař či uklízečka lézt do par taje? Aby platili příspěvky, chodili na schůze, navštěvova 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295778
Tenkrát za Jáchyma
li školení a předstírali plnění stranických úkolů? Proč by si umenšovali příjem a komplikovali život? Vybral jsem opraváře, který si melouchařením v mé režii vydělával slušné peníze, a dal mu nabídku, která se nesnadno odmítá. Koneckonců, český dělník je chápavý tvor, je mu jas né, že je vždy něco za něco. Druhý pokus vyšel, Jáchym měl svého Bezpečáka v partaji. Postupem let jsem do partaje na hnal skoro celou údržbu, tři řidiče a jednoho zahradníka. Díky tomu měl Jáchym kvalitně obsazeny všechny rizikové posty první linie. *** Tady by nejspíš byla na místě vysvětlující vsuvka, vážený pane Třetí. Jak jsem vypozoroval, kolem stranické organizace existo valo cosi jako zájmový pás dvou skupin bezpartijních úředníků, přičemž o první z nich měla zájem sama partaj – potřebovala je dosadit na posty, které se bez partajní legitimace zastávat neda ly, viz Bezpečák. Tyhle adepty někdy musela ke vstupu do par taje nutit, což mnohdy činila dost nevybíravě. Do druhé grupy patřila individua, která se partaji vnucovala, a to ne vždy jen proto, že by chtěla lepší post, víc peněz a lehčí živobytí. Jenže tady byla ta patálie s déčky. „Kdo chce kam, pomozme mu tam,“ říkával Jáchym, „jen že jak mu mám pomoct, když bych za něj musel utratit déčko. A těch tu máme jak šafránu.“ V grupě vnucovačů dominovala figura, které se říkalo Cesťák. Dokopat ho ke kloudné práci byl kumšt, na co sáhl, všechno zkonil, a ještě ke všemu byl drzý jako veš. Na Jáchyma si dost dovoloval, a dokonce na něj napsal stížnost na obvod – 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295778
Hra na Třetího
že si z organizace udělal svůj osobní pašalík a že do strany při jímá jen ty kandidáty, kteří jsou prospěšní jen jemu osobně. Práci se vyhýbal, jak mohl, nejraději tím, že vyrážel do teré nu na služební cesty – proto přezdívka Cesťák. Dokázat mu, že padělá cesťáky, by jistě nebyl problém, navrhl jsem Jáchymovi, že opatřím důkazy, aby se ho mohl zbavit. „S takovým sajraj tem si přece nebudeme špinit ruce,“ Jáchym na to a postaral se mi tak o zážitek sui generis, který jsem si vychutnal zjara roku devadesát. O tom později, až přijde čas. *** Zpět k Jáchymově důvěře v mou spolehlivost, která se naplno projevila někdy začátkem sedmdesátých let. Vrazil znenadání do mého kutlochu a přešel hned k jádru věci. Estébáci teď ob cházejí úřady a prověřují smlouvy o díle se zdůvodněním, že prý Židi, co zůstali po čistkách v sedmdesátém roce na postech, podporují ze státních peněz Židy, kteří byli vyhozeni z partaje a museli z postů pryč. Určitě přijdou i sem k nám. Jáchym si ne chal za šest tisíc vypracovat ve smlouvě o díle posudek jednoho smrtelného úrazu, ten posudek sepsal Žid vyhozený z partaje, estébáci by z toho mohli udělat kauzu, já mám za zády archiv, co kdybych sáhl do archivu, vytáhl příslušnou složku a poopra vil záznam v evidenci? Pitomý nápad – když je člověk v tísni, IQ se mu holt může scvrknout i na polovinu. Řekl jsem, že zfalšovat evidenci bych do kázal, jenže by to bylo nanic, protože se ten estébák nepřijde vr tat v archivu. Jistě má v ruce seznam Židů vyhozených z partaje, takže mu postačí, když si v pokladně prohlédne výplatní listiny. A nenápadně jsem připojil otázku, čeho že se Jáchym bojí? Jdou 100
Ukázka elektronické knihy