JANICE PRESTONOVÁ
Margaret ho nikdy nemilovala. Splnila sice svoji povinnost a dala mu dva syny a dceru, ale nebyla ani dobrou manželkou, ani dobrou matkou. A nakonec nebyla ani dobrou vévodkyní, protože jediné, co ji zajímalo, byly honosné večírky, plesy a společenské recepce, které často pořádala – samozřejmě na účet Lea, v té době již šestého vévody z Cheritonu. Postupem času ztratila zájem o Lea i o děti. Zatímco on byl s Dominikem, Alexem a malou Olivií na panství Cheriton Abbey, Margaret trávila téměř všechen čas v Beauchamp House, jejich londýnském domě. Na panství se vracela jenom na část roku a obvykle pod Leovým nátlakem – musel jí pohrozit, že jí sníží příjmy, pokud to neudělá. Pokaždé si však s sebou přivezla početnou společnost. Abych tu neumřela nudou, tvrdila s pohrdavě ohrnutými rty a posměšným pohledem v očích. A lhala. Neustále mu lhala. A také… Měla milence. Mnoho, mnoho milenců. Zpočátku to tajila, ale postupem času se s nimi už ani neskrývala. Když ji Leo přímo konfrontoval s tím, co zjistil, věnovala mu jen další posměšný pohled nebo se mu dokonce vysmála. Přece sis nemyslel, že jsem si tě vzala kvůli tvým hezkým očím? řekla mu během jedné z jejich početných hádek. Ty jsi potřeboval manželku a já zase manžela, protože jako svobodná žena bych nemohla žít po svém. Vyhověli jsme si navzájem. Tak se teď netvař, jako kdybys to nevěděl. Takhle žili několik let. A pak, v zahradním altánku 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295714
POPELKA A VÉVODA
na Cheriton Abbey, ji její divoký a nespoutaný životní styl dohnal. Leo si tiše povzdychl. Nikdy nedokázal zapomenout na ten den, ani na Margaretinu tvář se skelnýma, vyděšeně otevřenýma očima a na její krk se zřetelnými stopami po škrcení. I když mu během života způsobila mnoho bolesti a starostí, pořád to byla matka jeho dětí a on si nikdy neodpustil, že ji nedokázal ochránit. Ale dost vzpomínek, přejel si rukou přes čelo. Margaret patřila do minulosti a na minulosti nemohl nikdo nic změnit. Dokonce ani vévoda z Cheritonu. Leo potřásl hlavou, jako kdyby ze sebe chtěl sklepat prach starých časů a zhluboka se nadechl. Pak vzal za kliku a vešel do místnosti, kde jeho mladší bratr a lord Stanton právě hráli kulečník. „Leo!“ zahlaholil vesele Vernon. „No konečně! Už jsem si myslel, že pro tebe budu muset dojít. Potřebuju totiž někoho, kdo bude Stana hlídat.“ „Z jakého důvodu?“ zeptal se Leo pobaveně. Vernon a Richard se špičkovali odjakživa. Kam společně přišli, tam bylo o zábavu postaráno. „Stan je starý lišák,“ stěžoval si naoko rozhořčeně Vernon. „Před chvílí jsem se otočil k oknu a vsadil bych se, že posunul koule na stole, když jsem se nedíval.“ Stanton se zazubil. Poté se nonšalantně sehnul ke stolu a jediným ostrým úderem změnil postavení koulí na stole tak, že se Vernon ocitl v ještě větší nevýhodě, než v jaké byl před chvílí. „Opravdu si myslíš, drahý příteli,“ podíval se 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295714
JANICE PRESTONOVÁ
s širokým úsměvem na Vernona, „že má tak dobrý hráč jako já zapotřebí podvádět? Viděl jsi? To byly další dva body pro mě,“ dodal. „Myslím, že by ses měl začít smiřovat s prohrou. Ačkoli… s tou ses měl smířit, než jsme začali hrát. Od začátku jsi neměl šanci.“ Vernon poplácal Stantona po zádech. „Dobrý úder, to uznávám. Ale ještě jsme neskončili.“ Lord Stanton pokrčil rameny. „Jestli chceš dostat napráskáno, pokračujme dál.“ Zatímco Vernon a Stanton dohrávali svoji partii, nalil si Leo další sklenku brandy a posadil se s ní do jednoho z velkých kožených křesel. Po několika minutách a několika dalších mistrovských Stantonových úderech Vernon a Stan dohráli a posadili se k němu. Ptát se, kdo vyhrál, bylo zbytečné. „Tak už nám to konečně pověz,“ vybídl Lea Vernon a zkoumavě se na bratra zadíval. „Obávám se, že tvoje myšlenkové pochody jsou na mě příliš komplikované, Vernone. Co bych vám měl povědět?“ „Co se děje mezi tebou a Anthonym.“ „Jak víš, že se mezi námi něco děje?“ „Toho si nelze nevšimnout. O co tu jde, Leo?“ Leo pokrčil rameny. „Znáš Anthonyho. Oba ho znáte. Nikdy se nepřestane cítit ublížený.“ „To máš sice pravdu,“ souhlasil Vernon, „ale tady jde ještě o něco jiného. A netvrď nám, že ne.“ „Tak dobře,“ povzdychl si Leo po chvilce zaváhání, ačkoli se mu do toho příliš nechtělo. Jak znal ale mladšího bratra, Vernon by mu nedal pokoj, dokud by to z něj nevytáhl. „Jde o paní Pryceovou.“ „O paní Pry… Ach ano, už vím,“ pokývl Vernon 100 Ukázka elektronické knihy