YAHRAH ST. JOHNOVÁ
vracet. Naložila jsem si na sebe tolik závazků a vzbudila tolik očekávání,“ povzdychla si odevzdaně. Stiskl jí ruku. „Nesmíš se tomu tak poddávat. Máš přece mě a já na tebe budu dávat pozor.“ Musela se na něj usmát. Ryan dokázal pokaždé najít ta správná slova, jak jí povzbudit a dodat jí odvahu. Vždy pro ni byl ramenem, o které se mohla opřít, mužem, který ji dokázal vyslechnout, aniž by ji odsuzoval. Pohladila ho po tváři. „Jsem strašně ráda, že tě mám.“ Políbil jí ruku a zase ji pustil. Projeli kolem značky označující začátek města, minuli bistro, čistírnu, poštu a pokračovali na Sycamore Street, ulici lemovanou po obou stranách dubovou alejí. Po levé straně se objevila veliká luxusní prodejna aut Hughova otce a Jessie opět znejistěla a musela se několikrát zhluboka nadechnout, aby si dodala odvahy a uklidnila se. Ještě poslední křižovatka a Ryan již zastavoval na dlážděné příjezdové cestě u domu jejích rodičů. Kdysi to bývala nádherná rezidence s pěti ložnicemi, tradiční španělskou střechou z červených pálených tašek, s kovanou litinovou branou a pěstěným trávníkem, kterému se všichni kolem obdivovali, ale nyní byla pouhým stínem své zašlé krásy. Matčino Maserati stálo před otevřenou garáží a Jessie vyskočila z vozu dřív, než stačil Ryan vypnout motor. „Díky za svezení.“ „Proboha, Jessie! Uklidni se!“ okřikl ji a přešel dozadu ke kufru, aby z něj vyndal její tašku. „Snad tě můžu doprovodit ke dveřím, aniž bych tím vzbudil podezření, že se budeme hned zítra brát.“ Omluvně se na něj usmála. „Promiň.“ Vchodové dveře se otevřely a matka udělala přesně to, čemu se chtěla Jessie vyhnout. Vrhla se po schodech dolů, aby ji co nejbouřlivěji přivítala. „Jessie, miláčku, konečně ses na nás přijela podívat. Už jsi tu nebyla tak dlouho.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295689
SOK NA OBZORU
Angela Acostová byla přibližně stejně vysoká jako její dcera. Měla o něco světlejší pokožku, ale jinak si byly podobné postavou i křivkami. Obě měly i stejně černé vlasy, i když ty matčiny již byly místy prokvetlé stříbrnými nitkami. „No tak mami,“ bránila se Jessie a vymanila se z jejího objetí. „Je to jenom pár týdnů. Na Ryana si určitě pamatuješ.“ „Ryane!“ zvolala matka a stejně jako před chvílí dceru, sevřela i Ryana v pevném objetí. „Jak se ti vede, chlapče? Také by ses tu měl ukazovat častěji. Tvoje máma si posledně stěžovala, že jsi nedorazil ani na Čtvrtého července. Tak jako naše Jessie.“ Ryan a Jessie si vyměnili pohledy a měli co dělat, aby se nezačali smát. „Ale teď už je zase všechno v pořádku, paní Acostová. Máma slaví narozeniny, a ty bych za nic na světě nezmeškal.“ Podal Jessii tašku a kývl jí na pozdrav. „Uvidíme se později.“ Jessie si nedokázala pomoct a dívala se za ním, jak odchází. Nasedl do vozu a popojel k sousednímu domu. „Bylo od něj milé, že tě svezl,“ poznamenala matka, uchopila ji za paži a odváděla si ji domů. „Docela jsme se zase sblížili,“ přiznala Jessie, když prošla dveřmi a odložila si tašku na podlahu ve foyer. „To je ale báječná novina, zlatíčko. Byli jste přece takoví kamarádi. Nebude to ale Hughovi vadit?“ Jessie se zatvářila odmítavě a založila si ruce na prsou. „Proč by mu to mělo vadit? Jsme jenom přátelé a vždycky jsme byli.“ Matka pokrčila rameny. „Já nevím. Víš přece, co se říká. Muž a žena nikdy nemohou být jenom přátelé.“ „Ty a pan O’Malley také jste,“ připomněla jí Jessie. „Pracuješ pro něj už roky a on se k nám celou tu dobu chová tak laskavě. To jen díky němu jsme mohli s Petem zůstat na škole.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295689
YAHRAH ST. JOHNOVÁ
Jessii překvapilo, jak se její matka z ničeho nic zarděla. Nebo se jí to jen zdálo? „Ehm,“ vypravila ze sebe Angela a vypadala opravdu zaskočeně, „ano, jsme už roky přátelé, nebo spíš kolegové.“ Proč je matka najednou tak nervózní? Nechápala Jessie. Opravdu zrůžověla a zdálo se, že je jí konverzace na toto téma opravdu nepříjemná. Než si stačila udělat názor, z útrob domu se ozval hlas jejího otce. „To jsi ty, buchtičko?“ „Ano, to jsem já, tati.“ Vydala se po hlase a našla otce v obývacím pokoji, kde se díval na golf. Při pohledu na skleničku s hnědou tekutinou, kterou měl před sebou na stolku, se nesouhlasně zamračila. Přesto se usmála a přešla k němu, aby ho políbila. „Rád tě zase vidím, holčičko.“ Táta pro ni kdysi býval její hrdina. Měřil jen něco málo přes sto sedmdesát centimetrů a měla pocit, že od poslední návštěvy hodně zhubl, i když nikdy neměl nadváhu. A kdysi černé vlasy mu začínaly stále více šedivět. Od poslední návštěvy si nechal narůst i vousy, stejně prošedivělé jako vlasy. A proč je i odpoledne v pyžamu? „Také tě ráda vidím, tati. Napadlo mě, že když už jsem zase doma, že bychom si mohli zajet na hřiště a ty bys mi mohl ukázat pár odpalů. Už jsem nehrála, ani nepamatuju.“ Jessie věděla, jak moc táta golf miluje a jak těžce nesl, když ho pro neplacení poplatků vyloučili z místního klubu. Za všechno přitom mohl Black Crescent. Jakmile se jí v práci začalo dařit, zaplatila mu nové členství, ale otec ho zatvrzele odmítal. Od nikoho prý žádné milodary nepotřebuje a od své vlastní dcery už vůbec ne. Navíc se již nechtěl stýkat s těmi, kteří ho tak bezostyšně hodili přes palubu. Byli pro něj zrádní a falešní a už s nimi nechtěl mít nic společného. Celé roky se stýkali a přátelili, ale jakmile přišel 100 Ukázka elektronické knihy