98
2. Zemědělství
3 Chřest, zelí, víno, salát, olivy, hrušky 4000 př. n. l.
Merlíky, tykve, slunečnice 3000 př. n. l.
1 Kukuřice, fazole, kakao, chili paprika, avokádo, dýně a cukety, rajčata 5000 př. n. l. Tykve, dýně a cukety, brambory, měsíční fazole, quinoa, chili paprika 4000 př. n. l.
5
Pšenice, ječmen, čočka, cizrna, datle, hrách, pistácie 10 000 př. n. l.
4
6
8 Rýže 5000 př. n. l.
7
7A
2 2A
2B
Jáhly, čirok, jam, palma olejná, káva 3000–2000 př. n. l.
Cukrová třtina 8000 př. n. l.
Obr. 2-3: Geografický původ vybraných plodin a hlavní genetická centra původu kulturních plodin 1 středoamerické, 2 jihoamerické, 3 středomořské, 4 blízkovýchodní, 5 etiopské, 6 středoasijské, 7 indické a indo-malajské, 8 východoasijské. Podle Vavilova (1926), upraveno
byla řada oddělených geografických populací daného druhu. To umožnilo výběr vhodných forem k domestikaci. Následnou migrací se potkávaly for my pocházející s různých center a mohly se křížit jak s planými druhy, tak s kulturními formami. To vedlo ke vzniku kulturních ploch plodin, které jsou často velmi nepodobné svým divokým předkům. Příkladem takových plodin velmi nepodobných svým divokým předkům je kukuřice (Zea mays L.) ane bo brukev zelná (Brasica oleracea L.), která vedla ke vzniku řady velmi růz norodých zelenin, jako je např. zelí, kapusta, růžičková kapusta, kadeřávek, brokolice, květák, kedluben, čínská brokolice. Domestikace rostlin zlepšila možnosti jejich využití člověkem a usnadnila jejich pěstování v kultuře. Výběry a postupným šlechtěním se zvyšoval po díl částí určujících výnos v celkové biomase rostliny (větší zrna, větší plody apod.) i zlepšování užitných vlastností těchto částí (zvýšení obsahu cukru v hlízách cukrové řepy apod.). Dochází zároveň i ke snižování obsahu jedo vatých a nechutných látek (například u mandlí) či ke ztrátě trnů a dalších obranných mechanismů. U řady domestikovaných forem dochází k redukci semen, např. u melounů nebo banánů, mohou vznikat až zcela bezsemenné formy, které se množí jen vegetativně. Dalším významným tlakem na domes tikované rostliny, zejména na ty, které se množí semeny, je výběr linií a popu lací rostlin, které snadno ukončují dormanci a které rovnoměrně vzchází, což
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295575
2. Zemědělství
99
umožňuje založení stejnověkého porostu a jeho sklizeň ve stejný čas. Vyse jeme-li tedy kulturní rostliny, všechna semena vzejdou víceméně ve stejnou dobu. Naproti tomu u divokých rostlin je ukončení dormance a vzcházení v rámci populací velmi variabilní, brání se tím proti náhodným fluktuacím podmínek. Když jsou podmínky vhodné pro klíčení a vzcházení náhle přeru šeny nějakým klimatickým výkyvem (mrazem, suchem, povodní atp.), může to významně ohrozit kulturní rostliny rostoucí na daném místě. U planých rostlin naopak vyklíčí a vzejde jen část populace, ostatní čekají jako v se menné bance a vzejdou při další vhodné příležitosti. U řady druhů dochá zí ke ztrátě fotoperiodické regulace kvetení. Dochází i ke ztrátě vytrvalosti a rostliny jsou pěstovány jako jednoleté, například bavlník (Gossypium), je hož divoké formy jsou trvalé a domestikované formy jednoleté. Dochází také ke ztrátě přirozených mechanismů, které zajišťovaly šíření semen. Například u divokých předchůdců hrachu lusky po uzrání praskly a vystřelily semena do blízkého okolí. Tento mechanismus ale zároveň činil sběr semen neobyčejně obtížným. Proto u domestikovaných forem hrachu lusk nepraská a semena zůstávají uvnitř. V přírodě by taková semena shnila a rostliny, které by je ne reprodukovaly, by vymizely. Člověk naopak taková semena přednostně sbírá a následně může zajistit jejich šíření. Podobně tak plody divokých předchůd ců bavlníku se rozpadají, u domestikovaných forem zůstávají pohromadě. Domestikované rostliny se s pomocí člověka daleko lépe šíří, než jak se to dařilo jejich původním divokým předkům samotným, a to jak co do počtu jedinců na určitém místě, tak co do rozšiřování areálu. Tím, že se rostliny stá vají vázané na člověka, ale často ztrácí řadu vlastností potřebných pro přežití divokých rostlin, jsou méně odolné vůči chorobám, škůdcům a extrémům počasí, často méně využívají symbiotických interakcí s jinými organismy, mají omezenou schopnost reprodukce a šíření. Extrémním příkladem ome zené reprodukce může být třeba vanilka (Vanilla planifolia) rozšířená takřka do všech tropických částí světa. Mimo původní areál (jihovýchod Mexika) ale nemá vhodné opylovače, a produkce plodů (vanilkových lusků) tak ve všech těchto introdukovaných oblastech závisí na umělém opylování člověkem. 2.2.1.1 HLAVNÍ DRUHY ZEMĚDĚLSKÝCH PLODIN
Plodinami nebo též užitkovými rostlinami rozumíme pěstované rostliny dá vající člověku přímo či nepřímo nějaký užitek, jako potrava, krmivo, zdroj vláken či jiných materiálů. Je zajímavé si všimnout, že to, co často vnímáme jako různé plodiny, může být jeden botanický druh (Brassica oleracea L., za
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295575
100
2. Zemědělství
hrnuje zelí, kedlubny, květák apod.). Naproti tomu koupíme-li v samoobslu ze míchaný salát, různé saláty jsou tvořeny řadou druhů patřících dokonce různým čeledím. To má řadu důsledků pro jejich pěstování, např. blízce pří buzné druhy plodin mají často podobné choroby a škůdce. To znamená, že pěstujeme-li blízce příbuzné druhy, je to, alespoň z pohledu ochrany rostlin, jako bychom pěstovali pořád tentýž druh a tím dávali větší prostor chorobám a škůdcům. Ptáme-li se po nejvýznamnějších plodinách, můžeme si pro jejich porov nání zvolit různé parametry, celkovou plochu, na níž se daná plodina pěstuje, či celkovou sklizeň anebo celkové množství dané plodiny použité pro určitý účel, třeba pro výživu lidí. Z hlediska osevní plochy jsou nejvýznamnějšími plodinami pšenice, kukuřice, rýže a sója (Tab. 2-2). Nicméně z pohledu vý nosu je nejvýznamnější plodinou cukrová třtina, ta slouží částečně k výrobě cukru, ale zejména k výrobě alkoholu, který slouží jednak k lidské spotře bě, jednak jako průmyslový zdroj energie. Hlavní plodiny, které dominantně kryjí lidskou spotřebu, jsou pak kukuřice, pšenice, rýže, brambory a sója. V následujícím přehledu si telegraficky představíme hlavní plodiny pěstované u nás a ve světě. Obilniny – jsou vesměs jednoleté trávy pěstované hlavně na zrno. Obilni ny patří k nejvýznamnějším plodinám užívaným člověkem (Tabule 1). Zrno obilnin obsahuje málo vody, proto se v porovnání s jinými plodinami dobře skladuje a relativně snadno přepravuje. Tab. 2-2 udává výměru, celkovou skli zeň a průměrný výnos jednotlivých plodin. Je třeba ovšem podotknout, že tyto hodnoty jsou mezi jednotlivými místy pěstování značně variabilní, jak si můžeme ukázat na příkladu obilnin. Kukuřice. Pěstované kultivary patří k druhu Zea mays. Statná, 1–3 m vysoká tráva pěstovaná na zrno, které se nachází v charakteristických palicích, nebo se sklízí zelená na senáž či siláž. Většina pěstovaných kultivarů jsou hybridy. Rýže. Pěstované kultivary pat ří téměř exkluzivně k druhu Oryza sativa (v okolí Nigeru se pěstuje O. gla berrima). Většinou je pěstována jako jednoletá v zaplavovaných políčkách. Může být pěstována i na normálních polích, ale závlaha a boj s pleveli je zde zpravidla náročnější. Tzv. divoká indiánská rýže vlastně nepatří mezi rýže, ale jsou to obilky vodních trav, nejčastěji druhů Zizania palustris a Zizania aquatica, domácích v Severní Americe. Pšenice. Rod Triticum zahrnuje řadu druhů, z nichž nejméně šest je pěstováno. Zdaleka nejčastěji pěstovaným je druh T. aestivum (používaný např. k výrobě pečiva), významnější je ještě pše nice tvrdá, Triticum turgidum subsp. durum (tzv. semolina často používaná při výrobě těstovin). Starým druhem pšenice je špalda Triticum aestivum,
Ukázka elektronické knihy