hledají kreativní uchazeče, kteří mají technické znalosti o výrobních postupech pro oděvy, doplňky nebo obuv. „To by šlo,“ řekne si pro sebe. Asi šestý smysl ji vede k tomu, aby se koukla do rubriky Ztracení psi. Nemohla uvěřit svým očím. Rychle vytiskla stránku a utíkala za Jacobem. Právě přijel z práce, vystoupil z auta a mířil ke vchodovým dveřím. „Pane, Jacobe, pane Jacobe! Počkejte, něco vám ukážu,“ mává na něho papírem a běží za ním. Podá mu s velkým nadšením papír. „To není možné. Je to Theo. Můj milovaný Theo … poznávám jeho známku. Já jsem to věděl, že žije … žije.“ Radostně se objal s Charlo ou. „V kterém útulku je?“ „Tady je napsaná adresa a telefon.“ „Bože, on je v Carrolltonu. Hned tam zavolám. Nemohu uvěřit, že jsme ho našli. Charlo o moc ti děkuji,“ utíkal do domu. Charlo a to běžela říct svému bratrovi, který přijel ze školy školním autobusem. Jacob doma na nic nečekal a hned volal. Službu měla Victorie a slíbila, že informaci předá majitelce útulku paní Smithové. Domluvili se, že si pro Thea pan Jacob přijede ještě dnes. Ozvalo se klepání na dveře. Děti Wilsonovy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295459
„Ach děti! Jedu pro Thea. Charlo o ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost.“ „Můžeme jet s vámi?“ ptali se sourozenci současně. „Budu jenom rád.“ Šel se s dětmi obejmout. Samozřejmě nezapomněl o všem informovat rodiče dětí, kteří jim povolili jet s Jacobem. *** Carrollton, květen 2017 Po rozhovoru s panem Jacobem zavolal Victorii její přítel. Dívka zapomněla na celý svět a domlouvala si se svým milým rande. Vyrušila ji až paní Smithová. „Zase žvaníš? Je něco nového?“ „Nic. Tak já už letím,“ zapomněla Victorie na svůj slib a utíkala ven, kde měl pro ni za pár minut přijet její přítel. „Holka jedna bláznivá.“ „Crrrrrrrrrrr,“ zazvonil telefon. „Útulek pro psy. Jo to jste vy. Určitě přijeďte, myslím, že budete nadšeni.“ Za hodinu nato stál u klece s Them manželský pár. „Vypadá dobře,“ rozplývala se paní Clarková.“ „Taky se mi líbí,“ čapl si ke kleci pan Clark. Theo na něho zaštěkal. „U nás se mu bude líbit. Máme velkou zahradu,“ zaculila se žena. „Dobrá. Dost řečí. Co jsme dlužni?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS295459
„Lásku pro psa, no, a pokud byste nám něco přispěli na útulek … budeme jen rádi,“ podala jim paní Smithová svou vizitku s číslem účtu. „Dobrá,“ řekl Clark a vytáhl vodítko pro psa. Tady si trochu paní Smithová odporovala. Psa dala lidem, o kterých věděla, že se v jednom kuse hádají a moc v sobě lásky nemají. Chtěli psa na hlídání pozemku. Samozřejmě, udělala to jen proto, že je Clark velmi bohatý … těšila se na tučný příspěvek. * * * Toho času už jel pro Thea pan Jacob s dětmi. Ve chvíli, kdy přijížděl k útulku, Clarkovi odjížděli s Theem do svého domova. Theo pana Jacoba zahlédl a začal strašně štěkat. Clark ho okřikl, Theo štěkal dál a smutně se díval za autem s panem Jacobem. „Tak jsem tady,“ vřítil se Jacob s dětmi bez pozdravu do kanceláře paní Smithové. „Promiňte, ale kdopak jste?“ zeptala se sladce Smithová. „Před několika hodinami jsem mluvil s nějakou mladou dámou a ta mi řekla, že si můžeme dnes pro Thea přijet. Taky slíbila, že vám to vyřídí.“ Paní Smithová zčervenala a pan Jacob vycítil, že je zle. Unaveně si bez dovolení sedl na nejbližší židli. „Neříkejte mi, že Theo tu není.“
Ukázka elektronické knihy