i v o l i s s a L Na
mi nikdá buhvíjak nezáleželo a jeho smrt mi ani nepříde líto. Je možný, že ho zastřelili vomylem, je možný, že schválně, teď už je zbytečný nad tim špekulírovat. Lassila k nám přišel z Helsinek a my samosebou víme, co sou Helsinčani zač; dyž si tamle v bufiku dával kafe, tak ho nesrkal z talířku jako my, von i v tomle musil ze sebe dělat něco víc nóbl. U nás pijem kafe černý, ale von si ho ředil smetanou jak ňáká žencká. Pravýho konstábla by z něj člověk nevytesal ani sekyrou. Jednou sem s nim byl, dyž šlo do tuhýho. Ve městě dvě holčiny přepadly banku a my vyrazili za nima, skoro jak v ňákym americkym filmu. Já sem hezky v klidu kučíroval a Lassila měl pálit, ale nic z toho nebylo. Dyž sem mu řek, ať tu jednu holku střelí přímo do hlavy, tak von pokropil akorát pitomý vrány ve škarpě. Ty lupičky proklouzly do Švécka a tam zmizely, vod tý doby je nikdo neviděl. Na rovinu řikám, že to byla Lassilova vina, já si samosebou s tim autem poradil. Dyž sem se na něj vobořil, proč mě sakra neposlech, tak von na to, že se lidi nesmějí zabíjet. Takle hluboko von uvažoval.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294838
Byl drzej a línej jak hovno. Dyž si vostatní konstáblové z baráku krátili čas a stříleli tamle na dvorku po hejlech, tak von si na chodbě zaleh na gauč a už zařezával. To by nikdo neuvěřil, co to bylo za spacího talenta. Jednou ráno, dyž přišel polomrtvej a vochrápanej do práce, sem mu přikázal, ať de vytřít hajzly. Dyž sem pak šel během dne kadit, byly nemlich stejně zaprasený jako ráno. Nic nevytřel, akorát dřepěl u sebe v kanclu a žvanil meziměsto s Helsinkama. Aspoň že mu šlo plkat po telefonu, dyž už nic jinýho neuměl. Já se ho teda přímo zeptal, proč neuposlech rozkaz, a von se na mě zvrchu podival a řek, že pro fyzickou práci von nejni stvořenej, že jako jeho rajón je spíš práce v kanclu. Tak hloupě namyšlenýho chlapa sem eště nikdá nepotkal. Bylo zoufalý koukat, jak si v jídelně de dycky sednout ke stolu těch nejudělanějších poldů, jenom aby stoupnul v očích druhejch. Všichni se mu smáli, div nebrečeli, takovej škvrček z posranýho jihu. Dyť von ani neuměl porádně mluvit. Ten dyž votevřel hubu, to bylo holý neštěstí poslouchat. Von mlel po helsinsku a nikdo mu ani
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294838
prd nerozuměl. Taky se s nim nikdo nebavil, pokaváde nebylo vyhnutí. Nechápu, proč semka přijel a co tady pohledával. Tady dokonce ani nikdy nikdo neseděl tak jako von. Na vobyčejnym štokrleti seděl, jako by se houpal v houpacim křesle, a co sme se tomu jen nasmáli; záda shrbený a furt máchal prackama. Eště sme tu nezažili člověka, kerej by ani sedět neuměl jaksepatří. Jednou v Kemijärvi mu stačily ty jeho kecy, aby chytil jednoho vejlupka. Policejní náčelník, kerej Lassilu v životě nezahlíd ani koutkem voka, přišel na Zelenej štvrtek s nápadem, že by mu policejní sbor měl dát medaili za chrabrost. My v baráku, že to už je vrchol, aby takovejle posranej lenoch dostal metál. Já Lassilovi vokamžitě řek, že tady se doteďka nikdo za žádnejma metálama nehonil, ale von na to, že to vocenění s radostí přijme, poňváč si ho podle sebe zasloužil. Ossi Karjalainen řek, že kluci dopravácký ho vodpravili vomylem místo losa, já sem si jistej, že ho chlapi z kriminálky zastřelili schválně. Dybysem při tom honu na losy byl taky, tak bysem ho vážně s chutí vodprásk sám.
100
Ukázka elektronické knihy