Ol
d ř i š k a
Ci
p r ová
• Vl
á d k y n ě
Vi
k i n g ů
Dalších šest jarlů položilo na stůl bílý kámen. Královna se nechtěla radovat předčasně, bylo to sedm hlasů proti třem. Zbývalo jen pět možností volby a ona k výhře potřebovala jen jeden hlas. Už už se málem vítězně usmála, když na hromadu rychle přibyly tři černé kameny. Jarlové ze severu se obávali Norů a v jejich volbě se to promítlo. Báli se, že je královna nedokáže vést do vítězného boje. Potom předposlední jarl hodil na stůl černý kámen. Sedm sedm. V síni všechno utichlo. Zbýval poslední hlas. Loki. Sigrida se na něho podívala a přiznala si, že nemá nejmenší tušení, jak bude jarl Loki z Gryfu hlasovat. Tvářil se bezvýrazně. Když hodil doprostřed stolu svou volbu, ve tváři se mu nehnul ani sval. Kamínky zachrastily skoro zlověstně a Sigrida se na ně netroufla podívat. V uších slyšela vlastní tep. A pak zrakem zavadila o Olofa. Vítězoslavně se usmíval. Jarl Loki zvolil bílý kámen.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294768
23. kapitola
BITVA sever Upplandu, jaro 996
N
orská armáda se shromáždila v počtu tisícovky mužů. Kopyta koní duněla, sluneční paprsky se odrážely od kroužkových brnění, nad hlavami mužů se ježila kopí; na norské bojovníky byl hodně působivý pohled. Z vrcholu Upplandu, ze skály dominující krajině, sledovala Nory královna Sigrida spolu s Olofem, Lokim a dalšími jarly ze severu. Sigridina armáda čítala jenom pár stovek mužů, ale dobře znali terén a svůj sever. Pod nimi se táhla cesta přes náhorní plošinu, z obou stran lemovaná zrádnými hlubokými močály, jež koně nedokážou překonat. Královniny vojáci zde vyhloubili tři příkopy směřující k cestě a ohraničující oblast, kterou je nutné uhájit. Norové byli stále blíž a blíž… Olof na ně upřel pohled. „Je jich tolik,“ zamumlal. Sigrida to slyšela. Říkala si, že syn nemá v hlase strach, jenom jako by nepřátele počítal, ale přece jen vycítila určitou nejistotu; přitom věděla, že si Olof přeje uspět, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294768
Ol
d ř i š k a
Ci
p r ová
• Vl
á d k y n ě
Vi
k i n g ů
aby jí dokázal, že bude dobrým králem, až přijde jeho čas – a byla to jeho první bitva. Ohlédla se. Ach synku, mám se o tebe bát? Vypadáš jako Baldr, krásný bůh světla… A já bych tě chtěla ochránit… Baldrova matka, Freya, se o syna také bála a vyžádala si od všech bytostí, rostlin i věcí slib, že mu neublíží, a přesto ho čekala smrt. Zradou potměšilého boha Lokiho… Sigrida teď zkoumavě pohlédla na jeho jmenovce, jarla Lokiho z Gryfu. Byl věrný, a přece… Zrovna odpověděl: „Ano, je jich hodně, je jich jako much, princi Olofe…“ A zahučel si pod nos: „A taky se tak blýskají… Blyští se a hemží docela jako odporné masařky na hnoji.“ Olof se na něj vyděšeně podíval. Loki se zašklebil. „A popadají jako mouchy! A až popadají, budou se nám jejich zbraně hodit,“ prohlásil. Sigrida se pomalu, s úlevou usmála. Loki je jistě věrný. „To tedy ano,“ řekla. „Jsou sice v přesile, ale my je přemůžeme, jako už tolikrát.“ Zvýšila hlas: „Nastal čas!“ Vzápětí zvedla meč, rozjela se tryskem po svahu a zvolala: „Za hrdost a sílu Švédska!“ Olof s ostatními ji následoval. Řítili se dolů a připojili se k mužům připraveným odrazit první vlnu útoku. Královna vydala rozkazy a velitelé je tlumočili dál. I Norové vyrazili vpřed. Tryskem se přihnala první vlna jezdců. Narazila na přední řadu obránců. Tvořili ji muži s dlouhými kopími – a kopí představovala smrtelnou překážku. Někteří jezdci byli sraženi z koní a ti za nimi o ně 100
Ukázka elektronické knihy