obličeje se nedalo nic vyčíst. Držel Gryffeův kolt ráže .32 a mířil na něj. „Nehýbej se,“ řekl Kale tiše, téměř šeptem. Vyklouzl zpoza stolu a rychle došel ke Slaterově zborcené mrtvo le, pod kterou se už po koberci rozlévala tmavá krev. Kale zkontroloval mrtvému muži tep, jen pro jistotu, aniž přestal mířit na Gryffea. Opět se postavil a levou rukou vytáhl druhou zbraň. Gryffe stál na místě, ochrome ný směsicí strachu a zmatení. Nemohl uvěřit, že zemře. Vůbec to nebylo potřeba. Ne teď. Slater byl mrtvý. Pokusil se chytit jakéhokoli stébla a s obtížemi promluvil. „Tohle zařídil Lamb, že? Byl to Lamb. Aby mi vytáhl trn z paty.“ Kale přikývl a spustil zbraň. Gryffe pocítil nesmírnou vlnu úlevy, až se mu málem podlomila kolena. „Díky Bohu,“ řekl. „Díky Bohu.“ Kale se usmál. Byl to zvláštní, zlý úsměv. „Chytej,“ řekl a hodil Gryffeovi kolt. Politik zbraň zachytil reflexivně, bez rozmýšlení. Viděl, jak si Kale přehazuje druhou zbraň do pravé ruky a okamžitě ji zvedá. Kulka uprostřed Gryffeova čela vytvořila malinkou úhlednou dírku. Druhý výstřel neměl tak silný ráz, a tak se Gryffe jen zapotácel, o krok ustoupil, převrátil se na stranu a při pádu narazil obličejem do hrany stolu. Kale k němu rychle došel, sehnul se a opět se ujistil, že zasadil smrtelnou ránu. Muž byl naprosto jistě po smrti. Potom se vrátil ke Slaterovi, dřepl si, zvedl horní polovinu těla, aby zpod těla vysvobodil pravou paži. Chytil jeho ruku. Nejprve potřeboval na zbraň dostat řadu otisků. Ukazováček na pravou stranu hlavně, otisk palce na levou stranu za komorou, dva prsty na lučíku. Nepochybně nebudou zcela přesvědčivé, ale v tom
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294745
zmatku, který nastane, budou bohatě stačit. Opatrně zbraň naaranžoval do dlaně a pak paži ohnul pod tělo a nechal přes ni opět přepadnout mužův trup, do stejné polohy, v jaké spočíval předtím. Vstal a zadíval se na Gryffea. Revolver mu vypadl z ruky. Na tom ale nezáleželo. Byla to jeho zbraň, takže byla plná jeho otisků. Vrátil se zpátky ke skladu a ujistil se, že za sebou nezanechal jedinou stopu, a pak opatrně zavřel dveře. Teď už bylo důležité jenom rychle a nepozorovaně zmizet. Výstřely s největší pravděpodobností nemohl nikdo slyšet. Nejbližší bytový dům stál na konci ulice. Kale se ještě naposledy rozhlédl a pak vklouzl do zadní místnosti a do předsíně. Uvnitř bylo pořád šero. Stál u vchodu skoro jednu minutu a naslouchal dění za dveřmi. Potom si zul plastové návleky z bot, otevřel dveře a rozhlédl se. Ulice byla opuštěná. Zavřel za sebou a ozvěna jeho spěšných kroků po dlážděném chodníku se rychle vytratila. Trvalo dobrých pět minut, než se Tania mezi kabáty pohnula a sebrala dostatek odvahy, aby vyšla do předsíně. Slyšela hádku, výstřely a jak se někdo opatrně pohybuje po pracovně. Viděla útlou tmavou postavu, která se vynořila ze zadní místnosti. Obličej s vysoko rostlými lícními kostmi, zapadlýma očima a bledou pokožkou. Teď stála v předsíni a pomalu ji začínalo drtit ticho v domě. Byla vyděšená a zmatená. Litovala, že nedokáže nikoho zavolat. Malými, ztuhlými krůčky se vydala k zadní místnosti. Vycházel z ní podivný zápach spáleniny. Prázdné křeslo u starého mramorového krbu, knihovna plná tmavých knih v pevné vazbě. Obraz v těžkém rámu na zdi.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294745
Francouzská okna do pracovny byla stále otevřená a zevnitř nevycházely žádné zvuky. Kam se poděli? Její otec a ten druhý muž? Ušla pár dalších krůčků a naskytl se jí pohled do pracovny. Zůstala ochromeně stát na místě, a když si uvědomila, co vidí, narůstající děs ji postupně svíral čím dál silněji, až se bála, že ji zadusí. A potom do jejího vědomí vstoupil první křik utrpení.
100
Ukázka elektronické knihy