MINDF*CK elitu, na dandyho, jehož moto bylo „užívej si dnešek, protože zítra můžeš být mrtvý“. S Jucikasem bylo všechno za hranou. Na výzdobu kanceláře například koupil starožitnou šavli z doby napoleonských válek a teď se ji chystal použít. Proč otvírat šampaňské jako každý jiný, když to můžete udělat šavlí? Popadl láhev Perrier-Jouët Belle Epoque (jeho oblíbené značky), odstranil drátěný košíček zabezpečující korek, podržel láhev maličko nakloněnou a elegantně švihl šavlí. Vršek hrdla se čistě odlomil a šampaňské vytrysklo ven. Naplnili jsme si skleničky, připili si na úspěch a vychutnávali první z mnoha vypitých lahví té noci. Otevření láhve šavlí není otázkou síly, vysvětlil nám Jucikas. Musíte prostudovat láhev a udeřit naprosto přesně na její nejslabší místo. Když to provedete správně, vyžaduje to jen nepatrnou sílu – jako byste nechali láhev, aby se odlomila sama. V podstatě hacknete její slabé místo. Když Mercer do firmy investoval, předpokládali jsme, že budeme mít nějaké dva roky na to, aby projekt začal bezchybně běžet. Ale Bannon nás okamžitě vyvedl z omylu. „Musí to běžet v září,“ prohlásil. Když jsem namítl, že do září se to nedá stihnout, řekl: „To je mi fuk. Dostali jste miliony a tohle je váš termín. Tak to nějak zařiďte.“ V roce 2014 se měli konat takzvané průběžné volby do Kongresu (midterms) a Bannon chtěl, aby byl projekt Ripon – jak mu začal říkat, podle městečka ve Wisconsinu, kde republikánská strana vznikla – připravený k použití. Mnozí z nás na Bannona, který se po Mercerově investici choval stále podivněji, jen užasle zírali. Ale říkali jsme si, že prostě musíme uspokojit jeho specifickou vášeň pro politiku, abychom pak byli schopni vytvořit něco revolučního ve vědě. Účel světí prostředky, uklidňovali jsme se. Bannon začal jezdit do Londýna častěji, aby si ověřoval, jak pokračujeme. Jedna z jeho návštěv se uskutečnila krátce po tom, co jsme naši aplikaci spustili. Všichni jsme se vypravili do zasedačky, v jejímž čele byla obrovská obrazovka. Jucikas přednesl krátkou prezentaci, načež se obrátil na Bannona. „Řekněte nějaké příjmení.“ Bannon vypadal pobaveně a jedno řekl. „Dobře. A teď stát.“ „Já nevím, třeba Nebraska.“ Jucikas zadal údaje a na obrazovce se objevil dlouhý seznam linků, v Nebrasce měla toto příjmení řada lidí. Klikl na jedno s ženským křestním jménem a na obrazovce se o dotyčné objevilo úplně všechno. Její fotografie, kde pracuje, kde bydlí. Kdo jsou její děti a kam chodí do školy. Jaké řídí auto. V roce 2012 volila Mitta Romneyho, miluje Katy Perry, jezdí v Audi, není to žádná intelektuálka... a tak dále, další a další podrobnosti. Věděli jsme o ní všechno – a u řady věcí šlo o informace v reálném čase, takže se nám doslova měnily před očima podle toho, co zrovna dělala na Facebooku.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294732
6. TROJSKÉ KONĚ Navíc jsme nevycházeli jen z jejích facebookových dat, ale propojili jsme je se všemi spotřebitelskými daty a daty ze státních institucí, která jsme také zakoupili. Znali jsme údaje o jejích žádostech o hypotéku, věděli jsme, kolik vydělává či jestli vlastní zbraň. Měli jsme informace z leteckých společností, takže jsme věděli, jak často létá. Věděli jsme, že není vdaná. Měli jsme představu o její fyzické kondici. A měli jsme satelitní fotografii jejího domu získanou z aplikace Google Earth. Ta žena žila v našem počítači. A neměla o tom ponětí. „Další jméno,“ řekl Jucikas. A bylo to to samé. A pak ještě jednou. Když jsme viděli profil třetí osoby, Nix – který příliš nesledoval, co se děje – náhle zpozorněl. „Moment,“ řekl. „Kolik těch lidí máme?“ „Nerušte nás,“ Bannon se na Nixe podrážděně podíval. „Momentálně máme desítky milionů,“ řekl Jucikas. „Tímhle tempem se můžeme dostat koncem roku na dvě stě milionů – když budeme mít dost peněz.“ „A o všech těch lidech víme prakticky všechno?“ „Ano,“ řekl jsem. „V tom je ten vtip.“ Nixovi to došlo: poprvé opravdu pochopil, co děláme. Pojmy jako „data“ a „algoritmus“ ho absolutně nezajímaly, ale když teď viděl na obrazovce všechny ty podrobnosti o živých lidech, jeho fantazie se rozběhla. „Máme na ně i telefonní čísla?“ zeptal se. Řekl jsem, že ano. Načež, v jednom z těch brilantních okamžiků, které čas od času míval, vzal do ruky mikrofon telefonu s hlasitým odposlechem a požádal o číslo. Vyťukával čísla podle toho, jak mu je Jucikas předříkával. Po několika zazvonění se ozval ženský hlas: „Haló?“ Načež Nix tím svým nejsnobštějším britským akcentem řekl: „Dobrý den, madam. Velice se omlouvám, že vás obtěžuji. Volám z Cambridgeské univerzity, provádíme průzkum. Mohu mluvit s paní Jenny Smithovou, prosím?“ Žena potvrdila, že ona je Jenny, a Nix jí začal klást otázky založené na tom, co věděl z dat na obrazovce. „Paní Smithová, zajímal by mě váš názor na televizní seriál Hra o trůny.“ Jenny se začala rozplývat nadšením – přesně tak jako na Facebooku. „Volila jste při minulých volbách Mitta Romneyho?“ Jenny potvrdila, že ano. Nix se zeptal, jestli děti chodí do té a té školy, a Jenny to opět potvrdila. Podíval jsem se na Bannona, který se blaženě usmíval. Když Nix domluvil, Bannon řekl: „Taky bych si někoho zkusil.“ Nakonec jsme si to po kole vyzkoušeli všichni. Bylo to neskutečné – ti lidé seděli ve své kuchyni někde v Iowě, Oklahomě nebo Indianě a bavili se s partou chlápků v Londýně, kteří se dívali na satelitní snímky domu, v němž bydleli, na jejich rodinné fotky a všechny možné osobní informace. Když si to zpětně vybavuji, připadá mi naprosto šílené, že Bannon – který byl v té době nikdo a teprve za více než rok nechvalně proslul jako Trumpův poradce – seděl v naší kanceláři, volal náhodným Američanům, dával jim osobní otázky a ti lidé byli úplně šťastní, že na ně mohou odpovídat.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294732
MINDF*CK Dokázali jsme to. Zrekonstruovali jsme desítky milionů životů v paměti počítače a potenciálně další stovky milionů mohly následovat. Byla to epochální chvíle. Byl jsem hrdý na to, že jsme vytvořili tak mocný nástroj. Byl jsem si jistý, že jsme vytvořili cosi, o čem budou lidé mluvit desítky let.
100
Ukázka elektronické knihy