MŮŽETE MÍT VŠECHNO, JEN NE VŠE NAJEDNOU
se posunuly dál. Všechno, co byste chtěly říct, si sepište, vyjadřujte se zdvořile a formulujte věty ve stylu „Mám pocit…“. A pak dopis neposílejte! Přiznat si emoce, jako je hněv, pocit ublížení a zatrpklosti, je zdravé, pokud dopis nebude číst jejich původce. Vypište se ze všeho a pak si představte, že jste jako Elsa z Ledového království, a nechte všechno za sebou. Tady je tip od profíků: Sepište své pocity a papír pak spalte nebo skartujte. Dostaví se obrovský pocit úlevy. Co dělat v případě, že jste to vy, kdo se vyhýbá konfrontaci? Musíte si položit otázku, proč před rozhovorem utíkáte. Bojíte se, že byste se dozvěděly, že je to i vaše chyba? Je to drsné, já vím, ale jak můžete očekávat, že druzí převezmou odpovědnost za své jednání a poučí se, když nejste ochotné to udělat ani vy? Neříkám, že byste se měly vystavovat konfrontacím, o nichž vzhledem k předchozím zkušenostem víte, že by mohly vést k násilí nebo by byly jen marným pokusem. Jestliže vám však konverzace může pomoci lépe se vypořádat se vztahem, elegantně z něj odejít a zároveň se poučit, musíte najít odvahu a udělat to. Pokud se nedokážete přenést přes problém ve vztahu, nechte druhého s láskou odejít. Je důležité dopřát si čas na truchlení nad ztrátou, protože něco ve vašem životě umřelo. A bez ohledu na to, jak se zlobíte nebo jakou bolest zakoušíte, se musíte oprostit od všech negativních myšlenek, pocitů křivdy a zahořklosti. Jak řekl Buddha: „Držet v sobě hněv je stejné, jako když popadnete rozžhavený uhlík s úmyslem ho po někom hodit – sami se popálíte.“
KDYŽ SE ZPŘETRHAJÍ RODINNÁ POUTA Všechny tyto emočně vysilující situace jsou ještě náročnější, jestliže se rozpadají rodinné vztahy. Když máte pocit, že vaše rodina neví,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294560
Chraňte se
jací opravdu jste, je to zničující. Mnohé z vás věří, že rodinné vztahy jsou svaté, ať se děje cokoli, a že od rodiny se neodchází. Myslela jsem si to také, dokud jsem nezjistila, kolik bolesti způsobili mému tátovi můj strýc a sestřenice, kteří se po jeho smrti dokonce pokusili obejít mou mámu, aby jí nemuseli vyplatit podíl z rodinné nábytkářské firmy. Tehdy jsem si slíbila, že pokud mám se členy rodiny jednat se srdcem na dlani a věnovat jim svůj čas, musím uplatňovat stejné zásady a dodržovat stejné hranice jako u všech ostatních. Musela jsem přehodnotit vztahy s některými příbuznými a přiznat si, jakou roli skutečně hrajeme ve svých životech. Odpovídala jsem si na otázky, o něž jsem se podělila i s vámi, a bylo zřejmé, že vztahy nefungují. S jinou příbuznou jsem musela přerušit veškerý kontakt, protože jsem se v její přítomnosti necítila emocionálně bezpečně a měla jsem pocit, že negativně ovlivňuje mé děti. Po desítkách let, kdy mi ubližovala a opakovala mi, v čem všem jsem ji zklamala, už jsem nemohla snést, jak si ve vztahu s ní připadám zničená a nemilovaná. Nelíbilo se mi, jakým člověkem jsem v její přítomnosti, pořád jsem měla pocit, že nemohu být sama sebou, a neustále jsem byla poměřována podle svých chyb. Věděla jsem, že odejít ze vztahu bylo správné rozhodnutí, protože jsem necítila ani vinu, ani hněv. Jednoduše jsem dospěla za hranici toho, co ještě dokázalo mé srdce snést, a udělala jsem si jasno v tom, jakým vzorem chci být pro Natea a Bebe. Podobná ztráta je jako smrt, a abych byla upřímná, stále si – i po letech – procházím procesem truchlení. Když mě přepadne smutek, vybavím si šťastné chvíle, které jsme spolu prožily, a pak jí pošlu lásku a přání všeho dobrého. Protože já jí opravdu přeju jen to nejlepší, přestože se nám nepodařilo probouzet v sobě vzájemně to nejlepší.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294560
MŮŽETE MÍT VŠECHNO, JEN NE VŠE NAJEDNOU
Jsme jedinými strážci našich emocí, které kdy v životě budeme mít, proto je naší povinností brát tento úkol vážně a věnovat se mu naplno, zvlášť v těžkých chvílích. Když jsem se s touto skutečností nakonec smířila a začala jsem své emoce každý den pečlivě a odvážně chránit, měla jsem konečně dost energie a emoční síly, abych se mohla soustředit na to, co je skutečně důležité, a můj život se zlepšil. Byla bych stejně úspěšná, kdybych se tomuto náročnému úkolu vyhýbala? Možná. Ale chyběl by mi vnitřní klid a pocit naplnění a určitě bych si to tolik neužila. A jsem si jistá, že bych se nestala upřímnější a opravdovější verzí sebe samé a do cesty by mi nepřišlo tolik příležitostí ani hlubší, smysluplnější vztahy s lidmi, s nimiž v sobě navzájem probouzíme to nejlepší. Našla jsem své lidi, ty, kteří ve mně oživují zázraky. A protože jsem se rozloučila s těmi, kteří takoví nejsou, mám mnohem víc této kouzelné energie na rozdávání. A ráda bych věřila, že i ti, s nimiž jsem se rozloučila, jsou na tom stejně.
100 Ukázka elektronické knihy