Překližkové sedáky Výroba překližkových sedáků byla ve firmě THONET zavedena v roce 1877, a to v továrně ve Velkých Uhercích.95 Karl Mang píše, že v roce 1880 vedli Thonetové přes oceán patentový spor s jistým Gardnerem z New Yorku o prioritu termoplastické překližky a že firma GEBRÜDER THONET tento spor vyhrála a firmě GARDNER musel být patent anulován.96 Celé je to však poněkud záhadná, až podezřelá historie. Firma GARDNER v několika novinových inzerátech z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století uvádí, že od května roku 1872 má patentován tvarovaný překližkový sedák zdobený perforovaným desénem.97 Tato firma vystavovala také na Výstavě století 1876 ve Filadelfii. Téže výstavy se zúčastnila i firma THONET.98 Do oficiální výstavní zprávy sepsal nejstarší syn Franz část o dřevozpracujícím průmyslu,99 která se však z větší části týká jeho tehdy primárního zájmu – ohýbaných vozových kol. O překližkových sedácích se zde nezmiňuje ani slovem. Stejně tak o nich mlčí i Pamětní spisek 1896. Je dosti nápadné, že o překližkových sedácích, jako o jednom z vynálezů zásadního významu pro průmysl ohýbaného nábytku, není v těchto ani v jiných firemních dokumentech jediná zmínka.100 Přitom „vynález zásadního významu“ není nadnesená fráze – tato překližka sehrála natolik důležitou roli, že firma KOHN na ní postavila svou poslední továrnu v Holešově. Mlčení Thonetů o překližkových sedácích bylo totální. Důvod byl asi jediný – žádný rozruch o této novince. Čím později se doví konkurence detaily, tím lépe. Navíc bylo možné očekávat, že Američan Gardner se bude dřív nebo později bránit i soudně, což by – v případě neúspěchu – způsobilo exportu Thonetů do Severní Ameriky mnoho komplikací. Že Franz Thonet získal inspiraci právě na Světové výstavě ve Filadelfii od Gardnerových překližek, bylo zřetelné.
132 Novinový inzerát firmy Gardner. Ellenberg 95 Rukopis Historisches, pozn. 83. 96 Karl Mang: Thonet Bugholzmöbel, Christian Brandstätter Verlag & Edition, Wien, 1982, s. 70. Přestože profesor Mang neuvádí pramen, z několika nejnovějších indicií, mj. W. Thillmann (pozn. 9), se zdá, že profesor Karl Mang měl pravdu. 97 Údaje o firmě Gardner včetně kopií originálních inzerátů laskavě poskytl Peter W. Ellenberg. 98 Ve dvou seznamech výstavních ocenění vypracovaných firmou Gebrüder Thonet (uloženo v archivu TON) výstava ve Filadelfii chybí. Mohlo by se tedy zdát, že zde firma nevystavovala. Bohužel není možno se na tento seznam spolehnout, protože Filadelfie chybí z prostého důvodu – chybí totiž celý list č. 2 tohoto ručně psaného seznamu (poř. čísla 13 až 38). Ani strojopisný seznam není kompletní. I přes tyto nekompletní archiválie máme však důkaz z jiné strany: z dopisu z New Yorku do Vsetína 30. 1. 1902 vyplývá, že se diplom z výstavy 1876 ztratil, a my tak máme jistotu, že firma Thonet se této Výstavy století zúčastnila. 99 Franz Thonet, Holzindustrie (pozn. 9). 100 Pouze poněkud záhadný dokument Historisches (pozn. 83) píše, že „velký význam mělo v roce 1877 zavedení výroby sedákových překližek ve Velkých Uhercích“. Hned potom byly překližky vyráběny i ve Vsetíně a v Novoradomsku. Nejprve to byly překližky plné a perforované, od roku 1888 s reliéfem. V roce 1914 bylo vyrobeno už cca 60 % sedáků s překližkovou výplní. Procento překližkových sedáků nadále stoupalo pro silné výpadky importu rotangu a jiných exotických materiálů během první světové války. MICHAEL THONET – RODINA A FIRMA
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294559
133 Ž idle belgické firmy Cambier Fréres s překližkou nápadně podobnou Gardnerově překližce z novinového inzerátu. Snoeckx
134 Katalog rakouské firmy Felix Kohn (Teweles & Schlesinger)
Ve Wiener Zeitung 1903 se píše, že firma J. & J. KOHN „dýhové desky vyráběla na základě licenční smlouvy“. Tato věta o koupi patentu však zůstává prozatím nejasná. Není totiž známo, od koho by Kohnové patent koupili. Jestliže se v žádné, tedy ani v rodinné thonetovské dokumentaci (zejména v Pamětním spisku) o tomto vynálezu nepíše vůbec nic, zůstává celá věc až podezřelá. V této souvislosti se nám připomene jedna z vlastností Franze Thoneta, kterou známe z jeho osobní korespondence, totiž s ničím se moc nepárat. Případ „Thermoplastická překližka“ se udál už po smrti Michaela Thoneta a prvorozený Franz hrál v rodině i ve firmě hlavní roli. A právě on byl na oné filadelfské výstavě. Vše do sebe zapadá, aniž bychom však měli k dispozici opravdový důkaz. Zůstává však jedna nepřehlédnutelná skutečnost. Profesor Karl Mang byl jeden z mála opravdu erudovaných a solidních badatelů a autorů odborných textů. Jistě měl ke krátké poznámce o procesu Thonet kontra Gardner nějaký podklad, který však neuveřejnil. Což ovšem neznamená, že si vymýšlel. Budeme-li opravdu objektivně porovnávat oba systémy překližkových sedáků, přijdeme na docela pravděpodobné vysvětlení: z patentových procesů o trubkové židle z třicátých let víme, jaké drobnosti u soudů rozhodovaly. Někdy to byl jen poloměr ohybu trubky, jindy úhel, který svíralo opěradlo se sedákem. Gardnerovy překližkové sedáky byly naloženy na rám židle. Přední část byla někdy ohnuta dolů, zadní část často nahoru, a přecházela tak asi deseti centimetry do opěradla, většinou však přecházela do celého opěradla. Toto tvarování a zejména tento způsob montáže se tedy významně lišil od způsobu montáže překližkových sedáků v podniku GEBRÜDER THONET. Tam byla překližka vlisována bez lepidla do položlábku v rámu ohýbaného sedáku. A právě tento odlišný způsob montáže byl nejpravděpodobnějším důvodem k odmítnutí Gardnerovy žaloby. On však neprohrál jen spor s Thonety, ale i s americkými výrobci nábytku – právě pro tuto rozdílnost montáže.101 Výroba sedákových, zejména zdobených překližek nebyla levná. Byla technologicky dosti náročná, pokud měla splňovat nároky sedacího nábytku; jen složení lepidla byla malá alchymie. Proto nepřekvapí, že menší firmy překližky nakupovaly u větších výrobců, kteří se ovšem z pochopitelných důvodů o takový obchod příliš nezajímali. Koncem 19. století však vznikly specializované továrny na výrobu překližkových sedáků a jiných dílů a situace se výrazně změnila. V Evropě jsou známi zejména dva specializovaní výrobci – TEWELES
101 Thillmann Schichten, viz pozn. 9.
98
ZLATÝ VĚK FIRMY THONET
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294559
& SCHLESINGER se sídlem ve Vídni a firma LUTHERMA v Tallinu v Estonsku.102 Firma TEWELES & SCHLESINGER se sídlem ve Vídni vyráběla v obci Kistarajos (nyní Chocholná) v Trenčianské župě, tedy v obklíčení těžké konkurence, která si překližky vyráběla sama. TEWELES & SCHLESINGER tedy zásobovali jen malé místní továrny. Nabízeli však rozsáhlý sortiment, který známe ze dvou katalogů. Na jednom je uvedena firma FELIX KOHN, KISTARAJOS, UNGARN s generálním zástupcem firmou TEWELES 135 Nálepka firmy Lutherma z Estonska & SCHLESINGER ve Vídni, Mariahilferstrasse No. 76. Na druhém katalogu s prakticky identickou vnitřní grafikou i sortimentem už jméno Felix Kohn nenajdeme, ale pouze firmu TEWELES & SCHLESINGER. Vyplývá z toho, že obě firmy byly nějakým způsobem propojeny, do kteréžto složitosti ještě nebylo proniknuto. Firma LUTHERMA v Estonsku ovšem pokrývala potřeby značného množství podnikatelů v obrovském prostoru východní části Evropy. Obchodní společnost LUTHER byla firmou původně se zabývající vývozem a dovozem dřeva a stavebního materiálu. Založil ji Alexander Martin Luther. Zemřel v roce 1876. Firmu nadále vedl společník Marcel Makarov, který v roce 1877 firmu přejmenoval na A. M. LUTHER WOODWORKING COMPANY, TALLIN, ESTLAND a zavedl průmyslovou výrobu nejrůznějších druhů a rozměrů překližek. Když se zakladatelův syn Christian vrátil v roce 1882 ze studií v USA, zavedl výrobu překližkových sedáků. První dodávka sedáků v počtu jen 120 kusů šla roku 1885 do malé továrny ve Wojciechowě v tehdy ruském Polsku. Produkce strmě stoupala až do počtu 608 000 sedáků v roce 1887. V druhé polovině roku 1890 začala firma vyrábět i nábytek, většinou kancelářský sedací, ale i skříňový s využitím vlastních překližek.103
Hasičské sbory Přes obrovské nebezpečí požáru se tehdejší nábytková továrna nevyhnula použití ohně. Tím spíše, že tepelná úprava dřeva je primární operací při jeho ohýbání, a kotelna je tak vlastně srdcem továrny. Zde vyrobená pára změkčovala dřevo a poháněla parní stroje k pohonu obráběcích strojů transmisemi. Parní kotle a parní stroje tedy tvořily energetickou základnu Thonetových továren. V prvních dvou továrnách se začínalo skromně. Například v Bystřici pod Hostýnem to byly dva starší parní kotle a parní stroj o výkonu 24 HP, zakoupené v nedalekém cukrovaru. Už v roce 1869 byl ale nasazen úplně nový parní stroj nejen vyššího výkonu 45 HP, ale zároveň to byla nejmodernější konstrukce s vyšší účinností od již zmíněné vídeňské firmy G. TOPHAM. Kotle byly brzy využity i k vytápění. V roce 1884 bylo instalováno teplovodní vytápění, které o čtyři roky později bylo rekonstruováno na parní s žebrovými trubkami.104 Zlepšilo se tak nejen životní prostředí, ale byl to současně jeden z mnoha kroků k požární prevenci – bylo
136 D iplom za desetiletou službu v továrním hasičském sboru panu Přikrylovi z roku 1893. Ellenberg
102 Konkurence specializovaných výrobců však dovedla i firmu Thonet k této zprávě v Gebrüder Thonetscher Zentral-Anzeiger č. 8 z 31. 5. 1904: „Ustanovení, že samotné sedáky a opěradla dodáváme jen tehdy, pokud slouží k opravám námi dodaného nábytku, již neplatí. Jsme již schopni jakékoliv množství samotných překližkových sedáků dodávati. Detailní ceník samotných překližkových sedáků a opěradel bude následovati.“ Dále se dokonce připouští i možnost slev až 30 % při rozsáhlejších objednávkách. 103 Některé skutečnosti v kapitole o překližkách pocházejí z knihy W. Thillmann Schichten, (pozn. 9). 104 Gebrüder Thonet, Bystritz am Hostein. Zur Feier des 50jährigen Bestandes, 2. Juli 1861. Bystřice pod Hostýnem 1911.
99
MICHAEL THONET – RODINA A FIRMA
Ukázka elektronické knihy