Susanna jen máchla rukou. „Ale jděte, v těchto končinách přece tygři nežijí. Vyskytují se jen v Indii, Nepálu a tak podobně.“ „Hm-m-m,“ zajíkla se slečna Zvířená. Mluvit o tygrech jinak než v rámci malého poklábosení bylo nebezpečné, ale zcela popírat jejich existenci jí připadalo nepřijatelné. Měla jich přece spoustu a navíc byli obrovitánští! „Možná ti tygři nejsou skuteční,“ dodala Susanna, „ale jen pomyslní!“ Dívka znovu usrkla ze šálku a uhryzla si kousek bábovky s takovým klidem, že se slečna začala obávat, zda nepřišla o rozum. Pokud ta dívka, co má z dětí nejblíž k dospělosti, tygry neviděla, možná ve skutečnosti neexistují. Najednou se jí jevilo úplně absurdní, aby na zahradě slušného a kultivovaného člověka jejího formátu žili tygři. Ale co to o ní vypovídá? Že by jí strašilo ve věži? Začala tedy zpochybňovat všechno: tygry, vlastní život, dokonce i knoflíky na svých šatech. Toto zpochybňování jí však připadalo nebezpečné. Mnohem nebezpečnější než možnost, že na její zahradě opravdu žije smečka bengálských tygrů. Metaforické dveře v pátém podlaží ostře zaskřípaly v pantech. „Po-pomyslní?“ procitla slečna ze zadumání. „Jak můžou být tygři pomyslní?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294547
Škrábání a vrčení tygrů sílilo. Čím víc slečna zpochybňovala svůj život, tím hlučnější se jejich počínání stávalo. Svýma bystrýma ušima zaslechli i skřípot dveří. Jeden ze spodních trámů tygřím drápům nakonec podlehl. Na to, že by měli být pomyslní, byli neuvěřitelně zarputilí.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294547
Kde budou opice zírat na obrazy
T
eď čajový dýchánek slečny s děvčátky na chvíli opustíme. Zapomeneme na tygry, kteří ohlodávali dům a snažili se prorazit si cestu jeho zdmi. Zapomeneme i na Odvahu, která čeká na svou chvíli kousek od domu a s neuvěřitelnou statečností vzdoruje tygrům. Zapomeneme dokonce i na Pekku Petterssona. Proplujeme zdmi jako duch. Ernesto Montsierra si dělal těžkou hlavu. Starý duch toreadora a milovníka doutníků se v domě slečny Zvířené zabydlel, a přestože paní domu neopětovala jeho city, jemu to ke spokojenosti stačilo. Ve svém posmrtném životě netoužil po vzrušení. Změny ho vlastně celkem děsily. Poslední změna, která ho potkala, zahrnovala doběla rozzuřeného býka. 100 Ukázka elektronické knihy