Únos
Moc jsem trpěla nečekanou smrtí svého syna. Pronásledovala mě představa, že ho zabil Daniel. Proč? Nevím, ale čím více jsem se vracela do minulosti, tím víc jsem si byla jistá, že to udělal. A taky jsem si byla jistá tím, že moje máma ví, kde jsou moje holčičky. Ale to bych ji musela natáhnout na skřipec, aby mi řekla pravdu. Začala jsem zase chodit do práce. Tentokrát jsem pracovala v jedné soukromé pekárně. Práce s těstem mě, ale moc bavila. Rozhodla jsem se taky pro studium. Musím dokončit střední školu, a pak bych chtěla podat přihlášku na bakalářské studium. Vždy jsem tajně toužila se stát učitelkou. Koukla jsem na internet … Každý aspirující pedagog K-12 se může zapsat do 4letého bakalářského studijního programu, aby se stal učitelem. Jedinci, kteří se zajímají o výuku na střední škole, se obvykle také specializují na předmět, který by chtěli nakonec vyučovat, například matematiku, historii, biologii nebo angličtinu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294419
Ale dřív musím najít svoje děti. *** Emma mi poskytla domov a lásku. Můj příběh vyslechla bez otázek, a pak se rozplakala. Nemohla mi nijak pomoc. Já jsem ji řekla, že mi pomáhá už tím, že vůbec existuje. Oliver už za námi nepřijel. Jen své babičce občas zavolal, aby se poptal, jak se jí daří. Uběhly tři měsíce a já se stále více zavírala do sebe. Moje děti mi moc chyběly. Bolest z jejich ztráty se stala nesnesitelnou. Emma se mě snažila chlácholit, ale já neměla stání, a proto jsem udělala osudovou chybu … jela jsem za svou matkou. Přijíždím k našemu domu a to s pocitem, že jedu do jámy lvové. Nenávidím to tady, ale musím vědět, kde jsou moje holčičky. Zabuším na dveře. Přišla otevřít. Nejprve se polekala a koukla se za mě, zda jsem sama nebo jsem s někým přijela. Když viděla, že je vzduch čistý … usmála se … a to mělo být pro mě varovné znamení. „Jsem ráda, že si se vrátila,“ uvedla mě do domu. „Já jsem se nevrátila. Chci vědět, kde jsou moje holčičky.“ „Grace, uklidni se! Řeknu ti, kde jsou naše holčičky. Vždyť já je měla taky ráda,“ šla vařit čaj. „Tak, kde jsou a proč jsi mi to neřekla hned?“ „Protože jsem to nevěděla. Napij se čaje a vezmi si koláč, včera jsem ho pekla.“ Měla jsem hlad i žízeň, takže mě nemusela dlouho přemlouvat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294419
*** Probouzím se a cítím nesnesitelnou bolest. Co, co se děje? Jsem přivázaná za ruce a nohy na posteli a teče mi ze spodku krev. Jsem stále omámena a pomalu se mi vybavuje minulost. „Vzhůru?“ Uslyším za sebou hlas. Otočím hlavu a dívám se na asi 50letého muže s pronikavě modrými očima a s velkým černým plnovousem a dlouhými bílými vlasy. Divné … bílé vlasy … černý plnovous. Ty oči. Kde jsem už viděla ty oči. „Co se děje? Proč jsem připoutaná? Co to má znamenat?“ „Jsi doma a každé nové děvče nebo žena musí být zasvěcena mým semenem. Možná budeš mít dítě. To budeš ráda, vždyť ti tak chybí tvoje holčičky.“ „Zasvěcena? Kde to jsem?“ křičela jsem zoufale a v duchu proklínala tu ženskou, co si hrála na mou matku. Ta mrcha mi asi do čaje něco nasypala, aby mě omámila, a pak JE zavolala. Znovu se zaposlouchám, co mi ON říká … „… na ostrově blaženosti. A pokud mi porodíš holčičku, postoupíš o řad výše.“ „Já ničemu nerozumím a holčičku vám těžko porodím, když nemám dělohu.“ Muž byl touto zprávou velice rozezlený. Vyskočil na nohy a vyšel z toho doupěte ven … zavřeli mě do nějakého stanu.
Ukázka elektronické knihy