LYNNE GRAHAMOVÁ
„Najal sis bytového návrháře, viď?“ tipla si, když přecházela od dveří ke dveřím a prohlížela si světlé závěsy a jemnou paletu barev, které starožitnému nábytku a pohodlným moderním pohovkám propůjčovaly okouzlující a zároveň klidné pozadí. Lorenzo se zasmál a jeho snědý obličej byl v jasných slunečních paprscích ještě přitažlivější. „Jak jsi to uhodla?“ utahoval si z ní. „Ten, koho jsi najal, byl moc dobrý,“ pochvalně poznamenala Brooke. Ve dveřích do chodby se najednou ukázal hubený starší muž a přivítal je přívalem italštiny. „To je Jacopo. On a jeho žena Sofia se o nás budou starat,“ oznámil jí Lorenzo, vzal ji pevně za ruku a šel s ní ke schodům, vedoucím do prvního patra. „ V kolik bys chtěla obědvat?“ „Hm, klidně už v poledne. Po tak brzkém vstávání mám docela hlad.“ Lorenzo to řekl Jacopovi a pak ji odvedl nahoru. „Sophia je naprosto vynikající kuchařka.“ „A uvařila jsem ti někdy něco i já?“ vyzvídala Brooke. „Ne, nikdy.“ Překvapeně zvedla obočí. „Hm, to mi připadá divné. Ráda čtu recepty, a tak mě napadlo, že jsem asi dřív ráda vařila,“ řekla mu a pak vešla do ložnice, která byla zařízená podobně útulným a zajímavým způsobem jako přízemí. Otočila se a se zakloněnou hlavou si prohlédla klenutý strop. Potom vyběhla po schodech do kulaté věžičky a radostně se usmála, když v ní objevila moc hezkou kulatou koupelnu. „Je to překrásný dům, Lorenzo. Byl v hodně špatném stavu, když jsi ho našel?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294179
MŮJ ZAPOMENUTÝ SŇATEK
„To ano. Vlastně se dá říci, že to byla úplná ruina,“ potvrdil. „Ale zamiloval jsem se do toho výhledu. A do starého nádvoří, které bylo tehdy úplně zarostlé. Neuvědomil jsem si tehdy, jak je ten dům vlastně obrovský. Skoro bych řekl, že toho půl tuctu ložnic ani nebudeme potřebovat.“ Na protější straně pokoje byly dveře na balkon. Když vyšla ven, ulevilo se jí, že kovové šprušle zábradlí jsou dost úzké na to, aby se mezi nimi neprotáhla zvědavá Topsy, která nebyla zrovna tím nejchytřejším pejskem pod sluncem. A o několik vteřin později se již uchváceně zadívala na překrásnou toskánskou krajinu. Nad malebnou vesnicí s kamennými zdmi domů byl ještě pořád patrný náznak ranní mlhy. Jasně zelené vinice a ovocné sady doplňovaly kamenné domy a letité obrovské kaštanovníky naznačovaly okraje zahrady. Jejich pestře zbarvené listy pak prozrazovaly blížící se podzim. „Vážně je tady nádherně,“ vydechla. Pro Lorenza byla jediným nádherným objektem v okolí ona. Kudrnaté vlasy jí padaly na nahá ramena a pěkné, i když překvapivě jednoduché bílo-modré šaty jí dodávaly zranitelnost a zdůrazňovaly štíhlé, pěkně tvarované nohy. Touha jej náhle bodla jako nůž, a tak udělal krok jejím směrem a objal ji. Brooke se uvolněně opřela o jeho silné tělo a její tělo bylo okamžitě připravené udělat všechno pro to, aby měl jejich vztah šanci přežít. Zachvěla se, když jí jeho smyslná ústa políbila na rameno a její tělo ožívalo, jako by Lorenzo stiskl nějaký kouzelný přepínač. |A když ji začal líbat na citlivější část krku, tak 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294179
LYNNE GRAHAMOVÁ
se k němu silně přitiskla boky v bezmocné reakci. Pomalu jí rozepnul zip na zádech a rozevřel okraje šatů tak, aby ji mohl líbat na záda. Zavrtěla se a trhla sebou. Zjistila, že má citlivá místa, o kterých ani nevěděla. Zvuk rozepínající podprsenky ji znervózněl. Přeci jen stála venku na veřejném místě, i když to byla velmi odlehlá část. Otočila se v jeho náručí. „Nechci, aby nás někdo viděl,“ zašeptala nervózně, ale když se na ni překvapeně podíval, trochu se ulekla, zda těmi slovy nějak nezchladila jeho vášeň. Proto raději ještě dodala: „No… na vinici by mohli být lidé.“ Lorenzo se tiše a jemně zasmál, zvedl ji do náruče, jako by nic nevážila, a odnesl ji přímo do postele. S téměř znepokojující sebejistotou jí sundal podprsenku. Její fialové oči pozorovaly jeho mužný snědý obličej. „Musel jsi mít už asi spoustu žen,“ poznamenala přemýšlivě. Lorenzo se na ni překvapeně podíval. „Myslím, že ani ne. Víceméně asi běžný počet před svatbou,“ přiznal. „A od té doby ne?“ zeptala se Brooke, tuto otázku prostě nedokázala potlačit. „Tím myslím… vždyť už jsme žili odloučeně… a pak jsem byla téměř rok a půl v kómatu…“ „Od svatby jsem s žádnou jinou ženou nebyl,“ řekl Lorenzo s vážností, která ji trochu vyvedla z rovnováhy. „Já svoje sliby plním.“ Znepokojeně si uvědomila, že to je poněkud kontroverzní téma, ale stejně na ni jeho věrnost hodně zapůsobila a utvrdila ji v tom, že jejich manželství rozhodně stojí za záchranu. To, že nevyhledával sex 100 Ukázka elektronické knihy