mezi hroby. Kavky na stromech jsou zticha, protože už jim den skoro skončil a musejí odpočívat, aby ráno brzo vstaly a nakrmily svá mláďata. U malého otevřeného hrobu čekají dva muži s lopatami. Jeden říká: Dete moc pozdě. Eště že tohle nebyla žádná kór velká fuška, jinak bysme už byli pryč. Sleze do hrobu. Podejte mi to, říká, a táta mu podá rakev. Muž nahází na rakev trochu slámy a trávy a jak leze ven, začne druhý muž rakev zahazovat hlínou. Máma dlouze zasténá: Ach Ježíši Kriste, Ježíši Kriste, a na stromě zakráká kavka. Kéž bych měl kámen, abych ho po ní mohl hodit. Když muži zahrnou hrob hlínou, otírají si čelo a čekají. Jeden říká: Ehm, nó, teď se obvykle dává něco na žízeň, kerá z toho je. Táta říká: Ano, ano, a dá jim peníze. Oni říkají: Upřímnou soustrast, a jdou pryč. Jdeme zpátky ke hřbitovní bráně, ale vůz tu není. Táta se jde rozhlédnout do tmy kolem, ale vrací se a vrtí hlavou. Máma říká: Ten kočí není nic jiného, než zatracený hnusný ochlasta, Pámbů mi odpusť. Ze hřbitova je to pěšky domů dlouhá cesta. Máma říká tátovi: Děti potřebujou nějaké jídlo a tobě zbyly peníze z podpory, co jsi ráno dostal. Jestli si myslíš, že dneska půjdeš do hospody, tak na to zapomeň. Vezmeme je k Naughtonovi a dají si smaženou rybu s pomfritama a citronovou limonádu, poněvadž tohle je den, kdy pohřbily bratra. Ryba s pomfritama je dobroučká, se solí a s vinným octem, a citronová limonáda je v krku kyselá. Když přijdeme domů, pokoj je prázdný. Na stole stojí prázdné lahve od piva a oheň je vyhaslý. Táta zapálí petrolejku a na polštáři je vidět důlek, kde měl Eugene hlavu. Čekám, že ho uslyším a uvidím, jak se batolí po pokoji a jak leze na postel, aby vyhlížel z okna Olivera. Táta říká mámě, že se půjde projít. Ona říká: Ne. Ví, kam má namířeno, ví, že už se nemůže dočkat, aby utratil posledních pár šilinků v hospodě. No dobrá, řekne on. Rozdělá oheň, máma uvaří čaj a jdeme brzy spát. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294063
Ležíme s Malachym zase v posteli, ve které umřel Eugen. Doufám, že mu na hřbitově není zima v té bílé rakvi, přestože vím, že už v ní není, protože na hřbitov přiletěli andělé, rakev otevřeli a odnesli ho daleko od vlhka z řeky Shannon, které zabíjí, nahoru do nebe k Oliverovi a Margaretě, kde je spousta smažených ryb a pomfrit a karamelových bonbónů a žádné otravné tety, a všichni tátové tam nosí peníze z pracovních úřadů a člověk nemusí běhat po hospodách a shánět je.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS294063
3
Máma říká, že už v bytě v ulici Hartstonge nevydrží ani minutu. Vidí Eugena ráno, v poledne i večer. Vidí ho, jak leze na postel, aby vyhlížel Olivera na ulici, a někdy vidí Olivera venku a Eugena uvnitř, jak si spolu povídají. Je ráda, že si tak spolu povídají, ale nerada by je viděla a slyšela po celý zbytek života. Je to věčná škoda, stěhovat se, když jsme tak blízko Leamyho obecné školy, ale jestli se brzo neodstěhujeme, tak jí v hlavě přeskočí a skončí v blázinci. Přestěhujeme se do Roden Lane, uličky na horním konci čtvrti, která se jmenuje Kasárenský vršek. Na jedné straně uličky stojí šest domů, na druhé jeden. Domům se říká dvojka nahoře a dvojka dole, dvě místnosti jsou v patře, dvě v přízemí. Náš dům je na konci uličky, poslední ze šesti. Vedle našich dveří je přístavek, v něm záchod, a vedle něho stáj. Máma se vypraví do Společnosti svatého Vincenta z Pauly, aby se zeptala, jestli by jí nedali nějaký nábytek. Člověk za přepážkou říká, že nám dá poukázku na stůl, dvě židle a dvě postele. Musíme jít ale do bazaru s nábytkem dole v Irishtownu a odstěhovat si to domů sami. Máma povídá, že můžeme použít kočárek, který jsme měli pro dvojčata, a jak to řekne, rozpláče se. Utírá si oči do rukávu a ptá se toho člověka, jestli jsou postele, které dostaneme, z druhé ruky. On říká, že samozřejmě, a ona na to, že se bojí spát v postelích, ve kterých možná někdo umřel, obzvláště když měl souchotiny. Muž říká: Je mi líto, ale žebráci si nemůžou vybírat. Trvá nám celý den, než na kočárku přestěhujeme nábytek z jednoho konce Limericku na druhý. Kočárek má čtyři kola, ale jedno je ohnuté a táhne na stranu. Máme 101
Ukázka elektronické knihy