odvrávoral o několik stop dozadu a jeho tělo se ocitlo ve sněhové peřině. Ze sněhu byly pak vidět jen konce šípů trčící z Jeho hrudi, jinak nic. Když procitl, slyšel blížící se kroky. Vyčkával a nehybně ležel ve sněhu. Chtěl vidět ty, kteří se ho bezdůvodně snažili zabít. Očekávaný okamžik nastal. Tři postavy v kožešinách se naklonily nad svou oběť. „Kdo to je?“ spustil jeden. „Asi nějaký žoldák!“ odvětil druhý a sehnul se k Wrakodovi s úmyslem mu odkrýt obličej. Jeho ruka se natáhla. Už už se dotýkala černé kápě, když jeho ruku zastavila ruka jiná. „Aááhh!“ vykřikl a ucukl sebou. Chtěl svou ruku zpět, ale pevný stisk cizí ruky mu to nedovolil. Znovu vykřikl, ale to už jeho tělo letělo vzduchem. Dopadl o tři metry dál za ležícím rytířem a zabořil se do sněhu. Ostatní útočníci ustoupili stranou a tasili své meče. „Chááárrr!“ zazněl sípot a před nimi stál černý rytíř. Jedním máchnutím svého stříbrného meče srazil ty jejich k zemi a přiblížil se k nim, aby pohlédl do jejich tváří. Oba strnuli a jejich zrak směřoval k hrudi černého rytíře. Šípy, které trčely z hrudi jako by pomalu mizely v jeho těle. „Nezabíjej nás!“ žadonil jeden z nich. „Neškemrej, zabije nás!“ okřikl ho druhý. ON mlčel a chtěl vrátit meč do pochvy, když se z levé strany vyřítil třetí útočník. Ten, co měl drzost chtít se podívat pod kápi černého rytíře. „Ééé!“ řval a s mečem nad hlavou se řítil proti černému rytíři.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293925
Ten se jen otočil, a když se útočník přiblížil, jedním pohybem své paže odvrátil útočníkovu snahu zasáhnout svůj cíl. Jeden krok stranou, jeden dozadu a jedním máchnutím svého meče ukončil jeho život. Rozťaté tělo bezvládně kleslo k zemi přímo k nohám svých druhů. „Já jsem říkal, že nás zabije!“ zazněl opět hlas toho druhého. „Chááárrr!“ zasípal ON a namířil svůj pohled proti němu. „Dobrá, jsem připraven!“ odsekl. Stál a nedutal, ale jeho lstivý výraz tváře naznačoval, že si chystá nějakým způsobem zachránit svou kůži. ON jen stál, ale všiml si jeho ruky, která se pomalu blížila k opasku, kde měl zastrčenou dýku. Myslel si, že ON to nevidí a rychlým pohybem s úmyslem zasáhnout černého rytíře zaútočil. ON však udělal v ten samý okamžik krok dozadu a protivník máchl do prázdna. „Chááárrr!“ ozvalo se a stříbrný meč oddělil protivníkovu paži od těla. Za bolestivého nářku se útočník svalil na zem, kde se na bílém sněhu hned objevily velké červené skvrny. „Tak zabij i mě!“ okřikl rytíře poslední z útočníků. „Vy jste mě chtěli zabít!“ zazněl temný chrapot. „Ty mluvíš? „K…a…a…a…“ „Chceš mou smrt? Jsem připraven, jsem totiž válečník kmene Barakas!“ ON jen zasípal a zasunul meč do pochvy. Barakasanský válečník stál a sledoval Wrakodovy kroky směřující ke kříži. ON se otočil a ukázal na dřevěný kříž. „XONN – ukazatel,“ spustil bojovník a obezřetně sáhl po své dýce.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS293925
„To bych nedělal,“ zasípal ON. Bojovník byl překvapen, že černý rytíř vytušil jeho úmysl a vrátil svou ruku zpět k tělu. Následoval Wrakoda ke kříži. Když dorazili k dřevěnému kříži, ON pohlédl na bojovníka a ukázal na písmo. „Tenvalské písmo. Nevím, co to znamená. Já nejsem Tenval,“ poznamenal a rozhlížel se kolem, jako by očekával další druhy ze svého kmene. Černý rytíř si jeho chování všiml, ale stále si prohlížel to písmo na kříži. Barakasan pořád stál opodál a nehnutě sledoval okolí před sebou. ON se otočil a pohlédl na bojovníkovu tvář. Barakasan ustrnul a myslel, že černý rytíř vytušil zradu. Wrakod však neměl o zradě ani potuchy, ale všiml si jednorukého, jak se sápe po meči. Nevzdal to. Uchopil meč. Vstal a zaútočil. Wrakod byl připravený a hravě odrazil jeho meč. „Parchante!“ vykřikl útočník. Ale bylo to jediné, co stačil říct. Další pohyb Wrakodovy paže ukončil jeho život. „Ne!“ vykřikl druhý Barakasan stojící vedle kříže. Vytáhl dýku a vrhl se na wrakoda jako zvíře. ON ho ale máchnutím prázdné paže odrazil. Barakasan se zabořil do sněhu. Znovu se už nepostavil, přestal se hýbat. Wrakod stál a mlčel. Chtěl vědět o tom kříži více. Měl pořád tolik otázek a žádnou odpověď. Najít místo, kde se ukrývají černí rytíři a vyhubit jejich zatracené bratrstvo. Jeho myšlenky roztrhl šíp, který prolétl kolem jeho těla. „Chááárrr!“ zasyčel a pozvedl svůj stříbrný meč. V ten moment si uvědomil, že zase poteče krev. Zase znělo krajem ono hučení. Teď už věděl, že je to Barakasanský signál k útoku. Opravdu. Několik ozbrojených Barakasanů se pojednou
Ukázka elektronické knihy